Koncem června jsme v Monastýru byli a je to tam senzační. Všem vandrovníkům to místo i ty hory nad ním doporučuju. Možná není úplně dobrý tam prostě dojet autem a zase odjet, lepši je si to tam aspoň trochu projít. Taky nám nabízeli ubytování za 20, ale nakonec nás sami od sebe šupli do cimer po šesti pouze za 10 šušňů na noc. Hospody jsou tam tři. Ve všech se Vás pokusí okrást, ale to je v Bulharsku běžné (u nás ostatně taky:-). Nejvíc nás chtěli okrást v té horní, tam měli i lahvový Staropramen bulharské výroby. Prostřední hospoda je vcelku dobrá a velmi dobrá je hlavně ta úplně dole a víc vzadu, i když vypadá obludně - je součástí jakéhosi hotelu se saunou atp., který vypadá jak Husajnův palác. Takřka monopolním točeným pivem je v tom kraji Kamenica (asi tam není moc rozšířená celostátní distribuce beček), je ale dost hnusná. Nejlepším pivem je jednoznačně Zagorka (Hanička...) prodávaná v lahvích. Vůbec úroveň výčepů je v Bulharsku na mimořádně nízké úrovni. Pozor na to. Raději lahváč.

My jsme dojeli vlakem do Dupnice, pak maršrutkou do Bystrice a odtamtud vzhůru do hor. Stoupali jsme skoro tři dny, ty hory jsou přes 2500 m.n.m. Koncem června tam ještě bylo vcelku hodně sněhu, i když už nesouvisle. Z hřebenu od chaty Ivana Vazova pak vede do monastýru krásná červená značka, i když je lepší to vzít zacházkou přes jakýsi sedlo nad tím a zažít vyhlídku na sedm rilských ózer.
Pozor pak na autobusy z kláštera - vyvěšený jízdní řád je psaný anglicky v nečem podobném editoru T602, a to někým, kdo anglicky evidentně neuměl. V podstatě tam platí, že autobusy odtamtud odjíždějí mezi 8. a 9. ráno a pak až po jedné odpoledne. Moc jich tedy není. Jinak mají tam pekárnu a prodávají čerstvý chleba a čerstvý jogurt.
Bulharsko je pro nás spíše levnou zemí, to ano, ale mám zkušenost, že v hospodách je tam naopak ještě dráž, než u nás, i když ne o mnoho. Jinak v okolních blízkých i dalekých místech se dá ubyování v soukromí ukecat na cca 5-7 leva za noc.
Z ostatních zmiňovaných míst moc moc doporučuju Melnik a blízký Roženský monastir. My jsme přišli zhora - začali jsme na severní straně Pirinu v Bansku (krásná úzkorochodná železnice!) a došli jsme přes Rožeň do Melniku. Je to vinařské město a dost to tam tepe. Hlavně si tam nenechte ujít muzejní dům "Kordopulova kšta" s vinným sklepem a ochutnávkou vín.
S povinnou rezervací obecně mám v Bulharsku a v Srbsku takovou zkušenost, že je všude povinná, nikdo to nevyžaduje a málokdo místenku má (přestože průvodčí tam většinou nechodí jeden, ale cca 4 až 8 osob). Je jim to buřt. Silně ale varuji před cestou přes Srbsko - vlaky mívají obrovská zpoždění (my měli vždy 3 až 4 hodiny) a přípoje na sebe v Bělehradě většinou nečekají. Mezi Budapeští a Bělěhradem i mezi Bělehradem a Sofií však existují jen dvě spojení - jedno denní a jedno noční. Takže taková takřka 100% pravděpodobná příhoda znamená min. 12 hodin zpoždění oproti plánům. Kdyby k tomu přesto došlo a někdo se ocitl v nočním Bělehradě, žádejte na základě nevyužité místenky zdarma nocleh v železničním hotelu (vcelku luxus) - máte na to právo. Takže moje rada zní: raději přes Rumunsko. Však kdyby byl někdo zvědavější nebo tam plánoval cestu, obraťte se klidně na mě.

K Rilskému monastýru dřív vedla železnice. Měla rozchod 600 mm a jezdily na ní zajímavé lokomotivy výroby Baldwin, které v Bulharsku zanechala po 1. světové válce britská armáda. Dodnes je patrné těleso trati a také pořád stojí několik nádražních budov.