Bělehrad - Srbské železnice získají celkem 140 milionů € na rekonstrukce svých tratí od evropských bank. Kontrakt s Evropskou investiční bankou ve výši 80 milionů € má uhradit opravu tratě na koridoru 10. První a nejdůležitější investice půjde do úseku mezi městy Niš a Dimitrovgrad (v současnosti nejdůležitější srbská trať dle Srbských Železnic), která má být kompletně renovována, přičemž dalším krokem bude elektrifikace. Právě tento neelektrifikovaný a co se týče svršku nevyhovující úsek způsobuje velká zpoždění vlaků. Další důležitou investicí bude přemístění mostu Jovac (v blízkosti Cuprije) s kompletně novou výstavbou trati před a za mostem. Srbské železnice se dále budou zaměřovat na zdvojkolejnění transsrbského koridoru číslo 10 mezi Bělehradem a Nišem (toto je ovšem plán pro vzdálenou budoucnost). Na trati Bělehrad – Šid sice vlaky mohou jezdit rychlostí až 160 km/h, ovšem nedosatečný počet vhodných vozidel a lokomotiv nedovoluje využívat této rychlosti, proto dle Milanka Sarancice, generálního ředitele Srbských Železnic, poputuje část investic i do této oblasti. Kredit od Evropské banky pro obnovu a rozvoj bude podepsán příští měsíc. JŽ tak získají necelých 60 milionů €, které by investovaly do nákupu nákladních vozů. Posledním plánovaným projektem je elektrifikace úseku Pancevo – Vrsac v délce 90 km. Další peníze navíc přislíbilo i Španělské království ve výši 32,5 milionů €.
Zdroj: tisková zpráva Srbských Železnic
No hlavně jsem se seznámil s žednickým výpravčím, a mám podezření, že právě díky němu jsme v Bělehradě stihli noční přípoj na Sofii - čekal na nás dvě hodiny! Dva z nás jeli o týden dřív, steným spojením vce stejný den v týdnu, zpoždění měli o hodinu menší a Sofijský přípoj nečekal... Průvodčí celou cestu do Bělehradu říkal, že není šance a že budem spát v želez. hotelu, ale výpravčí ze Žedniku nás uklidňoval, že to stihnout musíme.
cspsv:
No mně připadne vypravení vlaku z Niše dřív jako z jiné planety... Ale mimochodem, když jsem po příjezdu do Sofie kupoval místenky na cestu zpět Sofia - Bělehrad (asi jsem byl ten rok jediný - trvalo to půl hodiny, paní pořád někam telefonovala a pak vypsala devět místenek ručně na fialový papír rozměrů cca 1 cm x 2 cm), dostal jsem do ruky leták se trasou spoje - a světe div se, všechny srbské časy R490 Balkan Expres byly ještě o 15 až 20 minut dřívější oproti údajům z IDOSu. Takže klasická balkánská situace: různé verze jízdních řádů.
Jinak ta osádka jídelňáku je také pro balkán typická. V Bulharsku i v Srbsku chodí po vlaku minimálně tři různí průvodčí, ale na srbském území na trase Sofia - Bělehrad jich bylo odhadem patnáct. Když v Niši stáli všichni na peróně, byla to oproti ostatním lidem skoro přesilovka. V Balkan Expresu bohužel jídelňák nebyl, i když IDOS říká opak. Ale i na odstavném nádraží v Bělehradě (kam jsme se vydali, nakonec úspěšně, hledat pas jednoho z nás) je velmi živo. Uklízecí četa jednoho vlaku čítá na osm lidí, mají puštěnou hudbu, aspoň polovina jich pracuje, ostatní kouří, a ten úklid stojí za to - na kolenou se drhnou podlahy, všechno se luxuje, drsný. V budce s posunovači bylo taky aspoň deset lidí, chodili tam i nezbytní koloťuci, kterých je v Srbsku bezpočet a ve všech stanicích, včetně neplánovaných, se odněkud vynoří koloťuk a "vypráská" celej vlak. A poznámka mimochodem na závěr: posunovači i koloťuci umí v Srbsku obstojně anglicky - buďto rozumí, nebo i aktivně. DOst jsem na to čučel, hlavně ve srovnání s maďarskými průvodčími v IC Avala z Vídně do Bělehradu, kteří neuměli ani slovo německy, anglicky ani rusky a jeden nezareagoval ani na slovo "verspätung". Vzpomněl jsem si, jak kdysi na Hlasu Ameriky hlásili, že v Jugoslávii se nikdo neučí rusky a povinnou tam mají angličtinu. Asi to byla pravda.
Všechno vzniklo cestou z Černé Hory, kdy jsme nabrali zpoždění kolem 120 minut, kdyby nebyla výluky, stihli bychom i tak Aval, ale díky ní jsme závodili s časem. Navíc jsme nevěděli, co znamená u autobusu "Autoputem" (= po dálnici), takže jsme pro jistotu vlezli do jiného, ještě v Subotici bychom Avalu chytili, ale v Novi Sadu nám ujela o 10 minut. Ze Sadu jsme jeli do SUbotice osobákem a ze Subotice do Kelebie taxikem (ten zase nemohl přes hranice kvůli vízům), takže jsme přebíhali hranici pěšky...no fakt super zážitek
Fakt dobra story:-))
Před a za Nišem se vlak táhne snad 20 km/h, ale aspoň si člověk vychutná přírodu.
Vlaky z Bulharska do Srbska a jejich zpoždění, to je klasika - my měli 120 minut, ale po zkušenosti z loňska také rezervu na přestup asi 160 minut - jak vidím, tak u Vás to nestačilo...:-)
Super také je obsazení jídelního vozu JŽ v Avale - 1 kuchař, 2 číšníci. Za hodinu přišli do jídeláku 2 lidé (my dva).
Komentáre vyjadrujú názory čitateľov.
Redakcia nenesie žiadnu zodpovednosť za ich obsah.
- dopisovateľ alebo člen ŽP, - editor alebo admin ŽP
Pred vložením komentára je potrebné se buď prihlásiť, alebo zaregistrovať.