Česko — Správa železniční dopravní začíná zavádět jednotné evropské zabezpečovací zařízení ETCS úrovně 2. Aktuálně oznámila zahájení instalace na čtyřech úsecích hlavních tratí kolem Prahy či přímo v jejím uzlu. První etapa, spolufinancovaná EU z programu Nástroj pro propojení Evropy (CEF), by měla vyjít na 327 720 348 Kč bez DPH, EU na ni přispěje částkou až 136 247 915 Kč. Svěřena byla společnosti AŽD Praha.

Akce byla kvůli provázanosti na souběžně probíhající stavby rozdělena do čtyř etap. Úsek Český Brod (včetně) — Praha-Uhříněves (včetně) by měl být hotov v listopadu 2020, Praha-Libeň (včetně) — Kralupy nad Vltavou (mimo) o dva roky později, Český Brod — Kolín (mimo obě stanice) pak v listopadu 2023. Realizovat se bude i pražský triangl Praha Masarykovo nádraží — Praha-Bubny (včetně)/Praha-Libeň (mimo), o termínu dokončení však rozhodnou související stavby Modernizace trati Praha-Bubny (včetně) — Praha-Výstaviště (včetně) plus Modernizace a dostavba žst. Masarykovo nádraží.

Součástí akce je úprava staničních a traťových zabezpečovacích zařízení (ZZ), která zajistí přenos informací o volnosti a stavu jízdních cest, přejezdů a dalších do radioblokových centrál RBC. Mezi Českým Brodem a Uhříněvsí například vzniknou dvě RBC. Instalovány budou rovněž nepřepínatelné (pasivní) eurobalízy do staničních i traťových kolejí, v první etapě jich bude zhruba 550. Dojde i na implementaci ETCS na jednotlivá pracoviště centrálního dispečerského pracoviště v Praze.

Komentář autora

Celá bohulibě se tvářící akce má jeden podstatný háček: podle současné úpravy nepustí SŽDC od roku 2025 na tratě, vybavené ETCS 2, vozidla bez mobilní části zabezpečovače, a to bez výjimek. Má to jednoduchý důvod; na druhé aplikační úrovni ETCS již nejsou třeba návěstidla. Smůlu tedy budou mít nejen soukromí dopravci se staršími stroji, ale i nostalgické spolky, zpravidla hospodařící tak říkajíc z ruky do pusy (či lépe do kotle či pražce). Povinnost se ale dotkne i lokálek, ústících do nádraží na dotčené hlavní trati, pokud nebude v dotyčné stanici realizováno dodatečné opatření. Mobilní jednotku sice lze dodatečně domontovat i na starší vozidlo, avšak její cena 10—12 milionů vysoce převyšuje zůstatkovou hodnotu celé staré lokomotivy, nebo ještě názorněji zhruba odpovídá kompletnímu ročnímu rozpočtu většího nostalgického spolku. Že to zvýší náklady na železniční přepravu a nepřidá chuti opečovávat historická vozidla, je nasnadě. Podle SŽDC budou muset vlaky prostě jezdit objízdnými trasami (jak ale objet masaryčku, Libeň či Bubny už správci nespecifikují a bez parních strojů tak zřejmě nadobro zůstane i opravený Negrelliho viadukt), o výjimkách či kompromisním řešení zatím nebyla řeč. Už za šest let tedy možná skončí parní lokomotivy na hlavních štrekách a většina odkoupených bobin, hektorů a barun ve šrotu, protože v zavádění striktní povinnosti jsme papežštější než papež a patříme k nejrychlejším v Evropě. Škoda, že to neplatí i o výstavbě nových tratí.

Zdroj: SŽDC