Soluň (Thessaloniki / Θεσσαλονίκη), metropole Makedonie – druhého nejlidnatějšího regionu nynějšího severního Řecka (spor o „oprávněnost“ užívání tohoto názvu s bývalou jugoslávskou republikou Makedonie, popř. Bulharskem nyní pomíjím), je u nás spojována asi především s misijním působením Cyrila (Konstantina) a Metoděje v dobách tzv. Velké Moravy, než s drážními zajímavostmi. Neznamená to však, že by zde z drážního pohledu nebylo co k vidění.

První železniční trať byla v tehdejším Selâniku, jak se město nazývalo za Osmanské říše, postavena koncesovanou společností Chemins de fer Orientaux již r. 1874 coby spojnice mezi tímto přístavem a příhraniční Mitrovicí v tehdejším severotureckém tzv. Novopazarském sandžaku. Během tzv. První balkánské války v r. 1912, vedené Srbskem, Černou Horou, Řeckem a Bulharskem proti Turecku, se řeckým jednotkám podařilo „předběhnout“ bulharské ve skrytém závodu o obsazení města, když ho obsadily po kapitulaci turecké posádky dne 26. 10. 1912, což jejich jen o den později dorazivšího spojence jistě nadlouho značně rozladilo, poněvadž v jinak úspěšně získaném přístupu k Egejskému moři ve východní Thrákii žádný takový srovnatelný přístav nebyl. Možná i to bylo jednou z příčin tzv. Mezispojenecké války (Bulharsko versus exspojenci + Rumunsko + Turecko) v následujícícm roce…

Původní nádraží v Soluni sloužilo svému účelu prakticky až do r. 1961 (v závěrečných dekádách spíše přesluhovalo – budova to je vskutku nevelká), kdy bylo po letech konečně otevřeno tzv. Nové nádraží, budované již od 30. let přibližně o 3 bloky severněji.

Dnes tedy tzv. staré nádraží bylo postaveno jako koncové s kusými kolejemi (s jednou protaženou až na nábřeží do přístavu, s provozem se však zjevně nepočítá) a úrovňovým přístupem. Nádražní budova je poměrně malá, těžko si představit, že byla jediná na celé město. V dnešní době slouží jen pro nákladní dopravu, přičemž v jedné z hal lze zřejmě provádět i základní údržbu či opravy. Do poměrně rozlehlého obezděného areálu lze celkem bez potíží vejít (nebo jsem měl štěstí), vrata vypadala, že jsou otevřena trvale (ono také, co tam…, nebo nemají tak rozvinutý trh sběračů kovů). Provoz nebyl nijak závratný, ale sem tam s něčím šíbovali. To nejzajímavější jsem však našel na jedné z odstavných kolejí, celkem pět kousků zjevně léta zde zanechaných parních lokomotiv s tendrem, nepřekvapivě již v poměrně pokročilém stadiu rozpadu… Nejsem schopen k nim uvést nic bližšího, fotky třeba napoví víc (světelné podmínky byly nevalné, mějte prosím pochopení).

A ještě třešnička – v zamčené hale se skrývá tato dříve zřejmě červená krasavice…

Staré nádraží zažilo za německé okupace za války velmi smutné chvíle, kdy zde byli v r. 1943 nakládáni Židé do dobytčáků a odváženi do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau, jak připomíná pamětní deska na průčelí budovy.

Dnešní tzv. Nové nádraží (Νέος Σιδηροδρομικός Σταθμός Θεσσαλονίκης) bylo postaveno o něco severněji na ul. Monastiriou. Stavba začala již ve 30. letech a po přerušení za války bylo konečně uvedeno do provozu 12. června 1961. Stejně jako staré je koncipováno jako koncové s celkem 9 kolejemi a 7 krytými nástupišti (3 ostrovními), přístupnými podchodem. Tři koleje jsou vyvedeny samostatně, slouží pro nakládání osobních vozidel na plošinové vozy a posun. Zcela na okraji areálu (celkově vyvýšeného nad okolním terénem) jsou zřejmě na několika samostatně umístěných kolejových polích odstaveny dva staré osobní vagony, zjevně sloužící k bydlení.

Všechna nástupiště jsou z podchodu přístupna eskalátory (funkčními) a výtahy (ty jsem nezkoušel). Na nádraží je i malá kaple.

Před nádražím je vystaven celkem zachovalý historický parovůz, ve výklenku v podchodu pak ručně poháněná drezína.

U severního východu je i autobusové nádraží, přestup je tudíž celkem snadný, bezbariérový.

V Soluni se staví metro, u nádraží má mít jednu ze stanic. Stavební práce probíhají snad již od r. 2006, údaje o plánovaném dokončení se různí, lze najít různé odhady, většinou v rozmezí od r. 2014 do r. 2018 (osobně se kloním spíš k pozdějšímu termínu, pracovní tempo se nezdá být nijak enormním).

Jak patrno z dalšího snímku, mezi avizovanými příjezdy byl i spoj 101 z Plovdivu (příjezd v 16.30). Vzhledem k přerušení mezinárodních vlakových spojů do zahraničí na neurčito je nicméně možné, že takto je označována autobusová linka z Bulharska (odkaz na stránky řeckých železnic). Význam nádraží tím celkově poklesl, neboť obsluhuje jen nemnoho domácích spojů.