Praha — Za okny vlaku můžete již sledovat ubíhající podzimní krajinu, která hýří všemi možnými i nemožnými barvami, nicméně nám zbývá vrátit se do horkých letních dní a dokončit s mírným zpožděním (které je samozřejmě mimo působnost SŽDC) letní gastronomický test. V této části si na paškál vezmeme dopravce LEO Express a také žlutý RegioJet. Připomenout si také můžete předchozí díly (1., 2., 3., 4., 5.) hodnotící letní menu caterera JLV včetně jeho reakce, stejně jako reakce objednatele - dopravce České dráhy. Upozorňujeme také, že se informace v článku vztahují k nabídce servírované v prázdninových měsících a nyní nemusí být již aktuální.

LEO Express

Tříchodovým menu se černozlatý dopravce dostal do kategorie těch, kteří na palubách nabízejí teplé, chcete-li plnohodnotné, pokrmy. Stalo se tak tedy ještě před RegioJetem. Cestující v oddíle Premium má toto tříchodové menu v ceně jízdenky, cestující v třídách business či economy si může menu, v případě jeho dostupnosti, zakoupit zvlášť. Nabídka cateringu dopravce prošla ještě dalšími dílčími změnami, při nichž byla do menu zařazena například ohřívaná ciabatta ve dvou verzích.

Usedám do premium class a snažím se nemyslet na sumu, kterou jsem za jízdu z Prahy do Přerova za jízdenku zaplatil. K obědu bychom měli dnes dostat plněné kuřecí prso se zeleninou s restovanými fazolkami na tomatové omáčce s bazalkou a opečenou polentou. Nabídka se liší podle spoje, dne či denní doby. Premium třída je dnes plně vyprodaná, a tak alespoň uvidíme, jak dlouho budeme čekat na náš oběd. Chvíli po odjezdu z výchozí stanice prochází stevardka, která se ptá všech cestujících, zdali si budou přát oběd, načež všichni odpovídají kladně, a tak jsme upozorněni, že si na jídlo počkáme zhruba dvacet minut. Vzhledem k tomu, že další zastávka následuje zhruba za dvě hodiny, tak v tomto neshledávám větší problém.

Po několika minutách příjemná stevardka přináší tác s jídlem. Ubrousky se zlatým logem LE, hygienicky zabalené nerez příbory a v malých porcelánových miskách naservírované jednotlivé chody, řekl bych, s leteckým rukopisem. V menu tedy máme polovinu plněného prsa se slibovanými fazolkami, polentovou placičkou a rajčatovým pyré. Jako dezert je čokoládový mini dortík s omáčkou a nechybí tedy ani okurkový minisalátek s cizrnou. Jde opravdu o letecké porce, které ale v kombinaci dohromady vydají za plnohodnotný hlavní chod. Tomu napovídá i plná cena menu, která je 120 korun. Čeho si všimnete, je problém s velikostí tácu, který přesahuje nesymetrický stolek a klouže po jeho zvýšené hraně, a tak zde můžete uplatnit své zkušenosti z vozů WRmee⁸¹⁶ při chytání jídla na kluzkých stolcích. Přitom by se celý jídelní set vešel na praktičtější malý tác.

Jídlo pro LE vyrábí společnost Alpha Flight ze skupiny Emirates, podnikající zejména v letecké dopravě, v čele se šéfkuchařem Václavem Bodnarem. O kvalitě surovin nemůže být asi řeč, nicméně i přesto mi přišlo jídlo trochu mdlé a nedochucené. U JLV naopak málokdy sahám pro sůl či pepř. Styl prezentace se dá hodnotit kladně, ale přesto budete mít pocit, že je to tak „napůl“, stejně jako celá premium class, která sama za dva roky provozu nemá jasně stanovený koncept.

Na závěr jsem chtěl vyzkoušet ciabbatu, která však již byla u Olomouce vyprodaná, což mě trochu zklamalo. Ciabattu s mozzarelou a pestem jsem ochutnal na jedné z mých následujících jízd vlakem LE a ano, to je ten druh sendviče, který do vlaku jako je LEO Express pasuje jak Mozartův dort do Vídně. Chutná, svěží, ohřátá, skvělá volba.

RegioJet

V nabídce žlutého dopravce nejsou žádné teplé pokrmy. Já se zaměřil na snídaňové sety, které je nutné objednávat dopředu při nákupu jízdenky (pozn. red.: snídaně byly na konci léta vyřazeny z nabídky, jídelní vozy zavedeny do provozu až po provedení testu). Na výběr jsem měl snídani anglickou a studentskou. Rozhodl jsem se pochopitelně otestovat obě varianty. Nejdříve však zavítáme do spoje IC 1017, kterým jsem se svezl z Prahy do Pardubic namísto vlaku EC 379. Po nástupu do třídy relax a rozjezdu vlaku je u mého místa stevardka a nabízí mi vodu, následně noviny, časopisy a úvodní servis z vozíku, zkrátka to, na co jsme u RegioJetu zvyklí. Následuje možnost objednání z palubního menu přednostně pro cestující na krátkou trasu, což není pravidlem, ale zde tuto možnost palubní personál poskytl. Neperlivou vodu a mošt dostávám v rámci zmíněného úvodního servisu zdarma, nicméně z menu si objednávám „Lahodnou čokoládovou pěnu“, těstovinový salát a espresso. Za několik okamžiků přichází jiný člen palubního personálu a na stolek přede mnou servíruje mojí kompletní objednávku.

Espresso má poněkud nekonzistentní cremu a na illy kávu i zvláštní chuť. Cesta z kuchyňky je daleká přes několik vozů, nicméně zde bych si vsadil svojí čokoládovou pěnu na to, že někdo trošku odbyl čištění kávovaru. Možná, že by bylo dobře, kdybych prohrál, protože ani čokoládová pěna není „lahodná“, jak se uvádí v menu. Pokud jste někdo okusil čokopěnu u LEO Expressu, než byla stažena z nabídky, tak byste s přehledem určili tu kvalitnější a lepší. Zvláštní, velmi hutná a hlavně poněkud písková konzistence neurazí, ale nenadchne. Těstovinový salát je ovšem v pořádku. Splňuje očekávání tohoto typu výrobku v to-go balení, je vychlazený, čerstvý a správně ochucený. A v neposlední řadě zasytí. Mohu jej tedy bez výhrad doporučit k ochutnání. Po dojezení stevardka okamžitě odnáší objednávku, a já tak mohu využít prostor stolku opět k práci.

Další den nastupuji do vlaku IC 1005 těšíc se na studentskou snídani a usazuji se do kupé v kategorii standard. Probíhá standardní uvítací nabídka a poté opět přednostní nabídka pro „Pardubičáky“. Objednávám si pomerančový džus a latté macchiatto. Obratem dostávám i svoji snídani spolu s dvěma čerstvými houskami, kávou a džusem. Káva je tentokrát chuťově naprosto v pořádku, džus je vychlazený stejně jako snídaně. Ta samotná v sobě ukrývá několik klasických kombinací v ucházející kvalitě. Průšvihem je ovšem šunka, u které je zřetelné, že rozhodně není 100% čerstvá. Jistě znáte takovou pachuť vakuovaných potravin, které máte delší dobu v lednici a ty pak jakoby zvláštně štípou na jazyku. Takovou blamáž bych v menu RegioJetu neočekával. Zbytek snídaně byl však OK a konceptuálně se mi do cateringu RJ hodil. Úroveň obsluhy byla na výborné úrovni.

Při zpáteční cestě vlakem IC 1006 (Žilina – Praha) jsem cestoval opět v třídě relax, ale zde už servis trochu pokulhával. Stevard vypadal vystresovaně a unaveně, skoro bych řekl, že byl po „flámu“. Po připomenutí se, že mám objednanou snídani (zhruba u Kolína) se na mě obořil, že o ní ví a že mi jí přinese. K ní jsem si objednal i espresso. Káva opět nebyla úplně v pořádku, crema naprosto chyběla, ale chuť byla tentokrát dobrá, takže to spíše vypadalo, že si espresso jen delší dobu postálo před odnosem na místo. Samotná anglická snídaně byla… zvláštní. Studená paradoxně nechutnala nijak špatně, ale bramborová placka byla extrémně mastná, fazole prapodivně štiplavé, nicméně pro vyznavače tohoto stylu snídaní je to ideální možnost.

Soukromí dopravci se snaží svým cateringem zaujmout cestující na palubách. Drtivá většina sortimentu je servírována stylem „s sebou“, jelikož je podávána cestujícím přím na jejich místo, z nichž ne všechny oplývají zrovna spoustou odkládacích prostor. Co se týká teplých jídel, tak pokud nebudeme počítat ohřáté kuřecí burrito, zjistíme, že se LEO Express vydal cestou letecké dopravy, zatímco RegioJet se chystá vydat cestou standardní restaurace s rezervacemi na kolejích.

Autorský text.