Česká republika — Startuji opět v Plzni a pro cestu do Prahy volím vlak R 759 „Křivoklát“. V našem hlavním městě přestupuji do vlaku LE 1359 „LEO Express“ dopravce LEO Express. Pro svoji cestu do Přerova jsem si vybral třídu premium, abych tak mohl vyzkoušet nové, tříchodové menu a také novinky z palubního prodeje. Podrobně se této cestě budu věnovat na konci testu. Z Přerova se přesunuji do Brna rychlíkem 830, v jehož první třídě (starší vůz řady Aee) panuje příjemných letních 30,4 °C, což je dle vlakového doprovodu zcela normální a nejedná se o závadu u tohoto typu vozu. Z Brna mám v plánu znovu využít vlaku EC 74 „Franz Schubert“ (railjet), tentokrát na delším úseku Brno – Pardubice.

Den druhý

Po výjezdu z Brna probíhá revize jízdních dokladů, nabídnuta je mi voda a noviny. Vlakvedoucí se ukazuje v první třídě během zmíněné trasy ještě několikrát. Opět čekám na stevarda JLV, který by mi jistě rád nabídl něco dobrého na zub. Ostatně jak jsem již zmiňoval v úvodu, při zkušebním provozu railjetů na trase Praha – Brno byl personál JLV v první třídě takříkajíc pečený vařený. Co se ale nestalo, za celou cestu mezi Brnem a Pardubicemi se z personálu JLV neuráčil přijít mezi cestující první třídy vůbec, ale opravdu vůbec nikdo. Nová éra cestování s vlaky railjet je zkrátka tady. Možná namítnete, že jsem mohl zvednout své ctěné pozadí a dojít si do bistra sám. Ale já jsem si řekl ne, když donáška na místo, tak se vším všudy. Přece nenechám svá zavazadla nehlídaná. V Pardubicích vystupuji opět značně rozladěný a přemýšlím, zdali vůbec na vlaku byla posádka JLV přítomna.

Znovu přestupuji na vlak EC 379 do České Třebové a opět se nikdo z JLV neuráčí do první třídy v railjetu podívat po výjezdu z Pardubic směr Česká Třebová, což už považuji za nový standard. Po minulém nezdaru ve vlaku EC 76 (nefunkční terminál na karty) jsem se předzásobil hotovostí! Po dvaceti minutách od odjezdu z Třebové si jdu opět sám pro menu do jídelního vozu WRmee, v jehož barové části trvá zhruba něco málo přes minutu, než mě personál jídelního vozu zaregistruje. Chápu, že četba u stolu je zajímavější, než obsluha zákazníků. S jídelním lístkem odcházím zpět na místo, kde marně čekám na stevarda JLV, který by přijal mojí objednávku. Po čtvrt hodině tedy opět vstávám a jdu do jídelního vozu.

První otázka míří na funkčnost terminálu pro platební karty. Dovídám se, že „terminál by měl fungovat, ale jen ve stanicích“. K jídlu tedy volím krutí prsíčko, které však již bohužel není. Stejně jako nejsou žebra či salát. Z letní gastronomie mám tak na výběr k večeři žampiónový krém a šlehačkové kuličky. Když se nad touto skromnou nabídkou podivuji, tak je mi odvěceno, že je přeci půl jedenácté! Nedá se svítit, večer letní gastro prostě nefrčí. Volím tedy žampiónový krém a svíčkovou a odcházím do první třídy.

Po chvilce přináší číšník žampiónový krém s celozrnnými krutony a jsem důrazně upozorněn, že příště musím obsluze ohlásit, že si jdu sednout do první třídy! Možná, že kdyby tam obsluha občas zavítala, tak by věděla, že tam nastoupili koupěchtiví zákazníci. Komunikace vůči zákazníkovi je v tomto vlaku všelijaká, jen ne ukázková. Krém chutná výborně. Nevím sice, proč v JLV zvolili poněkud zvláštní formu krutonů, alias nalámané tmavé housky, ale to je již pravděpodobně věc osobních preferencí. Ale po chuťové stránce žampiónový krém mohu vřele doporučit. Následně je mi donesena svíčková, která ovšem připomíná omáčku jen velmi málo. Vzpomínám si na komentář Zdeňka Pohlreicha, který v jednom z prvních dílů oblíbené kuchařské show přirovnal testovanou svíčkovou spíše k pudingu. Stejný případ nastal zde. Omáčka byla opravdu jako puding a poprvé se mi stalo, že nevystačila na všechny knedlíky. Musím zdůraznit, že až do této objednávky byly mé zkušenosti se svíčkovou od JLV jen a jen kladné. Inu, vše je někdy poprvé. Vše zapíjím ciderem a těším se do postele.

Den třetí

Na rameni linky R6 Praha – Plzeň – Domažlice (- Mnichov) se můžeme setkat se čtyřmi páry expresů Českých drah, z toho dva jsou vedeny soupravou zmíněného dopravce a je na nich většinou nasazen bistrovůz řady ARmpee. Pro další testovací jízdu jsem si vybral Ex 355 „Karel Čapek“ z Plzně do Prahy. Vlak dorazil do Plzně z Německa o zhruba 40 minut opožděn z důvodu nepříznivých povětrnostních podmínek – byla bouřka. Po nástupu do první třídy ve voze ARmpee jsem byl přivítán velmi příjemným panem vlakvedoucím a užíval si cestu v počasí, které stále na dálku vyhrožovalo bouřkou a deštěm. Zhruba u Rokycan jsem se vydal do vedlejší části vozu, jelikož nikdo z JLV do první třídy „za dveřmi“ ani nenahlédl. Salát z letní nabídky opět nebyl, a tak jsem zvolil opět žebra, jako jistou formu reparátu; zapít jsem je chtěl ciderem Somersby. Po chvilce žebírka zavoněla na velmi řídce obsazený oddíl první třídy a už od pohledu bylo jasné, že nepůjde o fiasko jako minule. Nejen opticky větší porce. Ke dvěma kouskům z minula se přidal třetí (bonus či standard?), a kosti byly obaleny masem, které se prakticky samo sypalo od kosti. Nebylo tak třeba vyvíjet nepřiměřené násilí jako v prvním případě. K tomu výborná omáčka a křen, zkrátka a jednoduše jsem si pochutnal.

Přemýšlel jsem, jak je možné, že jídlo, které je na vlak dodáno v předpřipraveném stavu a v zabalené porci může vypadat ve dvou vlacích tak odlišně. Na pravý důvod se asi budeme muset zeptat jedině vedení JLV. Po rozloučení s panem vlakvedoucím, jehož výkon patřil mezi ty kvalitnější, a výstupu jsem však zjistil jinou zajímavou věc. Při pohledu na karnet JLV mně padne do oka účtovaná cena cideru Somersby, a to 45 korun, jenže tento výrobek má stát o desetikorunu méně. „Pozdě bycha honiti,“ říkám si a beru to jako daň za mé konstantní rýpání do dopravců ve jméně zlepšování kvality!

Jako již tradičně jsem zamířil do vlaku EC 379, do kterého právě přestoupilo několik cestujících z vlaku EC 379. V rámci cvičení na příští rok se totiž v Praze přestupuje z klasické soupravy do jednotky railjet Českých drah. Po dozbrojení zásob z vozítka JLV se jdu zeptat do bistra, zdali je přítomen nikoliv hliník, ale salát z letní nabídky. Není, prý se večer salát nenaskladňuje a celkově se toho naskladňuje málo. To je už na mě poněkud silné kafe. Obratem vystupuji a rozhoduji se otestovat kvalitu cateringu u žlutého RegioJetu. Podrobněji si návštěvu rozebereme na konci tohoto testu.

V Pardubicích na nástupišti s krajní nelibostí sleduji blížící se bouřku a čekám na mírně zpožděný vlak EuroCity 272 „Avala“. Rovnou jsem zamířil do jídelního vozu, který mě přivítal typickým hospodským odérem. Razantní obsluha považuje můj dotaz na letní menu pravděpodobně za bláhový. V tomto případě mám však pochopení – u tak dlouhého vozebního ramene se musí plánovat nazbrojení opravdu špatně. Nicméně paní vrchní přichází s alternativou ve formě novinky, nakládaných sýrů. Cider také není, ale opět obsluha přispěchá s novinkou ve formě piva značky Carlsberg.

Na nakládané sýry se opravdu těším, ale nadšení mě v zápětí opouští. Nečekám žádnou velkou porci, jelikož jsem byl informován, že se jedná o předkrm, až potud by bylo vše v pořádku. Ovšem forma zpracování je více než zvláštní. Pokud ale máte rádi vedle Hermelínu naložený v olivovém oleji sýr eidam, pak jsou pro vás nakládané sýry jasnou volbou. Ve skleničce také najdete dvě kolečka papričky a plátek česneku. Celý výrobek není uleželý, a tak zkrátka jíte sýr, který si namočíte do oleje. V případě eidamu necítíte skoro žádnou chuť. Platím a stíhám vystoupit v Kolíně.

Do Prahy tak pokračuji vlakem EC 120 „Hradčany“, po jehož příjezdu rovnou mířím do jídelního vozu. Na chvilku se zarazím, zdali jsem tu správně – vše je totiž již sklizené a má návštěva posádku zjevně překvapuje. Na otázku, zdali si zde mohu dát něco dobrého, se dovídám, že teda „jako jo“, ale rychle, protože už počítají a musí to stihnout do Prahy. Po lehkém šoku se tedy domlouváme na salátu z letní nabídky (třikrát hurá, konečně!). Vzhledem k tomu, že vozy WRmee nemám příliš v oblibě kvůli jejich „pohodlným“ sedačkám a kluzkým stolům, prosím o donášku do vedlejšího vozu.

Přesouvám se do první třídy vozu ZSSK a zanedlouho mám před sebou mojí objednávku. Salát je však bez slibovaného bazalkového dresinku, zato je však prolitý olejem. Nejsem šéfkuchař, ale bohužel se obávám, že ani nešlo o olej olivový. V takové formě tento salát rozhodně doporučit nemohu. Kvůli mastné chuti pravděpodobně rostlinného oleje se vytratila veškerá lehkost a chuť. Ale zase jsem navíc dostal chléb, asi jako kompenzaci. Nebo na topinky…? Konec legrace, musím konečně někde sehnat krutí prso

Autorský text.