Berlín měl v roce 1880 přes jeden milión obyvatel, se spádovými oblastmi více než dva. Sídelní město pruského krále a německého císaře se bouřlivě rozvíjelo především ve vazbě na průmyslovou revoluci (Borsig, Schwarzkopf, Siemens, AEG…). Z Berlína vycházelo několik na sobě více méně nezávislých tratí, ukončených v hlavových nádržích. Důležitým počinem bylo zřízení čtyřkolejné Berliner Stadtbahn, oddělující místní/příměstskou a dálkovou osobní dopravu – uvedena do provozu 1882.

Nádraží Berlin – Zoologischer Garten (zkráceně ZOO) vzniklo v souvislosti s výstavbou Stadtbahn v roce 1882. Zprvu zde zastavovaly příměstské vlaky, od roku 1884 i průběžné vlaky dálkové. V roce 1902 zde vznikla návaznost na první berlínskou podzemní dráhu, dnešní U2. Nádraží vzniklo na rozhraní dnešních obvodů Tiergarten a měšťanským Charlottenburg. Charakteristickým rysem je přesazení hal pro S-Bahn a dálkovou dopravu v ose kolejí. První přestavba byla provedena v letech 1934 až 1936 v návaznosti očekávaného nárůstu provozu během Olympijských her. Od té doby má stanice ZOO dvě koleje (hrany nástupiště) pro S-Bahn (elektrifikována před 1928) a čtyři pro dopravu regionální. V podzemí prochází U2 a U9.

Po roce 1945 a zejména po roce 1961 (výstavba „zdi“) byla stanice ZOO nejdůležitějším železničním uzlem v Západním Berlíně, jedinou stanicí pro dálkové vlaky. Dálkové vlaky a po většinu té doby i S-Bahn byly vedeny stroji a osádkami DR. Dálkové vlaky byly po celé období od vzniku vedeny v nezávislé trakci.

Velkou, ne však příliš slavnou, pozornost získala stanice v 70. a 80. letech minulého století, kdy se při své západní, vnější straně stala místem setkávání sociálně problémových občanů, zejména narkomanů, prostitutek, pasáků a bezdomovců. Vznikla o tom kniha „My děti ze stanice ZOO“ (Wir Kinder vom Bahnhof Zoo – 1978). Kniha zaujala přímostí a otevřeností popisu tématu formou do té doby ne příliš obvyklou.

Zvláštní situace v dálkové dopravě nastala po roce 1989, po pádu zdi. Zatímco východní část Stadtbahn (v bývalé NDR) byla elektrifikována v roce 1984, byla Západní část byla stále bez TV. Po skokovém nárůstu osobní přepravy ze „starých spolkových zemí“, včetně ICE, byly tyto ukončeny více-méně nouzově na vnějším okruhu ve stanici Michendorf, vně hranic města Berlin, jižně od Potsdam a cestující museli přestupovat. Roku 1993 byla provedena elektrifikace celé Stadtbahn a vlaky, zejména ICE ze směru Kolín a Mnichov zajížděly do stanice ZOO. Stav trval až do otevření Berlin Hauptbahnhof a v té době překračoval počet cestujících 150.000 denně. Protože stanice ZOO nikdy nebyla uzpůsobena pro vlakotvorbu, zajížděly soupravy až do stanice Bln. Lichtenberg.

Dnes je nádraží ZOO výchozím bodem do oblastí Kurfürstendamm (Ku‘damm), Europa-center i KaDeWe, v bezprostřední blízkosti vstupu do slavné Berlínské ZOO. Stanice ZOO je důležitým dopravním uzlem, který využívá asi 100.000 cestujících denně. Je to přestupní bod mezi Regio Bahn, S Bahn, U Bahn a městskými autobusovými linkami.

Nádraží prošlo několika fázemi úprav a modernizací. Rozsah a úroveň nákupních možností a rychlého občerstvení a péče o cestující odpovídá obvyklým zvyklostem v Berlíně. Restaurace v patře je mimo provoz.

Nástupiště, informační prvky apod. odpovídají v současnosti obvyklé úrovni, výtahy a pojízdné schody jsou samozřejmostí. Skříněk na zavazadla je dokonce více, než bych očekával. Zaujaly mne kryté čekárny v kiosku na nástupišti. Ale v zimě pod halou umí hodně vítr protahovat.

V sobotu 20. července 2013 dopoledne nebyl provoz mimořádně silný, ale ještě jsem stihl patrovou soupravu ODEG s velmi vysokou koncentrací velocipedů. A naskytl se mi pohled na vše, co v této době na spojích RE a RB je k vidění.

Berlin Zoologischer Bahnhof není architektonickým skvostem a už ani významnou stanicí ICE, nebo EC, IC, které tudy ovšem projíždějí. Je to stanice, kde se neztratíte, kde naleznete slušnou, obvyklou úroveň služeb, kvalitní návaznost na další systém MHD a to v místech velkého obchodního ruchu.

Zdroje: Wikimedia Commons [1], [2], [3], [4], [5]