Je to zvláštní, bilancovat rok počátkem prosince. My všichni, kteří se nějakým způsobem motáme kolem kolejí, už to ale tak prostě děláme. Končí totiž jízdní řád, který záhy nahradí nový a přinese s sebou jako obvykle řadu změn. Budeme nad nimi lamentovat, nadávat a poslední týdny před změnou až hystericky fotografovat všechno končící. Přitom nám už dávno ta správná každodennost utekla. A není to špatně. Prostě jsme šotouši.

Ve svém domovském prostoru na severozápad od Prahy jsem se zachoval podobně. Snažil jsem se zachytit několik tehdy stále všedních zálěžitostí, které záhy zamířily do historie. Šly tiše, bez velkého nářku zúčastněných. Jednu část svého ohlédnutí proto věnuji březenské přeložce či konci motorových vozů řady 830 v pravidelném provozu. Dostane se i na několik snímků ze zatím běžného provozu, jimž ale souhra okolností dopřála pořádný nášup efektnosti. Přijměte proto prosím pozvání na krátkou cestu uplynulým rokem i mým archivem.

Únor - One night...

My šotouši jsme ale bohužel stále jen lidmi. I když se snažíme za každou cenu vyvarovat každodenním, nedejbože citovým problémům, občas nás doběhnou a nepustí k trati. Anebo naopak - doslova nás k ní vyženou. To se v mém případě stalo 15. února. Týden po hodně bolestivém rozchodu jsem prostě musel ven, ven ke kolejím. Se stativem, foťákem a doslova vlečeným kolegou Petrákem. Flek jsem už měl vybraný delší dobu, že se ale podaří zachytit atmosféru onoho večera tak efektně a přitom věrně, to ani jeden z nás asi ještě netušil. Je krátce po půl desáté večer, R 649 právě opustil Prahu-Uhřínevěs a po nově zrekonstruovaném úseku 4. koridoru míří jako poslední spoj toho dne do Českých Budějovic.

Březen - konec části tratě 120

Na prvního dubna SŽDC přichystala místo aprílového žertíku otevření přeložky tratě 120 v úseku Březno u Chomutova - Chomutov. Stará trať musela ustoupit těžbě hnědého uhlí a jejím věčně hladovým velkorypadlům, která už nějaký pátek nedočkavě postávala na dohled kolejím. V polovině března se už nad zprohýbanými kolejnicemi a dřevěnými pražci vznášela tesklivá atmosféra. Náklaďáky odvážely pryč ornici, začínaly padat i zbylé telegrafní sloupy. Přesto na straně u Března ještě zbyl kousek tratě, kde nic z toho nebylo patrné. Právě tímto úsekem tratě pádí zpod Krušných Hor do Prahy motorový vůz 854.009 v čele R 835. Je neděle 11. března a staré trati zbývají do konce života tři týdny.

Těžařská společnost sice musela zaplatit stavbu přeložky, ta však cestu z Chomutova do Žatce stejně nijak neurychlí, neboť vede pořádnou oklikou a ještě ji od počátku stavby trápí problémy s nestabilním podložím. A tak se mohou cestující těšit alespoň z pohodlného svršku UIC 60 a pohledné zastávky Droužkovice, strojvedooucí si pro změnu mohou vyzkoušet po dlouhých hodinách jízdy na nepříliš opečovávaných tratích 120 a 160 konečně jízdu na plný plyn. V části nového úseku je totiž povolena rychlost 120 km/h. Zda ale někoho z cestujících těší bezmála dvoukilometrová jízda tunelem, který neustále hrozí posuvem, to už nikdo ze zástupců těžařské společnosti neřekl.

Alespoň část z nás fotografů má z nové tratě docela radost, protože nabídla řadu zajímavých míst. Droužkovický portál tunelu k nim jistě patří. Na snímku z 6. července z něj právě vyjíždí poněkud zpožděný rychlík R 926 od Plzně, vedený motorovým vozem 843.027. Mimochodem, plzeňské rychlíky už se od nového GVD po trati 120 nesvezou. Bude totiž administrativně rozdělena a z Lužné ponese nově číslo 124.

Duben a květen - legenda naposledy na Jedlovou

Končící grafikon je patrně posledním, v němž se lze ještě setkat s vozidly řady 830 v pravidelném provozu. V PJ Děčín byly už o rok dříve shromážděny všechny provozní kousky této řady. Od prosince 2006 byl na Střekov zapotřebí již jen jeden, zatímco druhý se měl vydávat i s vozem řady 020 do Lužických hor s osobními vlaky do Rumburka. V té době byly v Děčíně provozní obvykle jeden až dva vozy, přičemž 830.159 tu a tam doplnila 830.154, 830.157 či 830.224. Na snímku z mrazivého odpoledne 27. prosince 2006 stoupá právě 830.224 se svým Os 2610/2611 za zastávkou Horní Kamenice směrem na Jedlovou. Zřejmě jeden z posledních snímků 830.224 v provozu vůbec.

Netrvalo totiž dlouho a tento vůz definitivně zmizel z provozu, patrně se tak stalo někdy kolem Nového roku. Po pár jízdách s přípojným vozem v namáhavých stoupáních na Jedlovou se totiž definitivně odporoučel spalovací motor a postižený vůz už dále sloužil jen jako zdroj náhradních dílů. Snímek z 21. dubna již zastihl 830.224 na odstavné koleji za děčínským depem, západ slunce jako by jen dokresloval definitivní soumrak této řady. Vpravo taktéž neprovozní 830.107. V březnu se v koloně mrtvých 830 objevila i 830.157, k zachování je ale určen jen jediný z celkem sedmi odstavených vozů, do budoucna muzejní 830.154.

Po odstavení 830.224 se do Rumburka - až na pár výjimek - vydávala už jen 830.159. V březnu už to byla jediná provozní 830 v Děčíně, přesto na Jedlovou jezdila patrně až do začátku května. Poté se 48 let starý vůz začal objevovat už jen na trati 073. Tam nakonec vydržel v provozu až do konce GVD, byť jej stále častěji nahrazovaly vozy řady 810 či 814. Na snímku vlevo stoupá na své cestě do Rumburka 830.159 z Děčína východu k hradlu a zastávce Březiny. Je 22. dubna 2007. O čtyři měsíce později už byla k vidění jen na vlacích na Střekov. Snímek vpravo ji zachytil 25. srpna kousek za Valtířovem.

Červen - duha u Všetat

Občas o šocení říkám, že umí navodit jeden z nejsilnějších pocitů splynutí s přírodou. Dokonce víc, než lezení po skalní stěně; víc než spaní pod širákem. Když je obloha jasně modrá, je to trochu nuda a výsledná fotka jen o vašich dovednostech. Oblačno už je pro silné povahy. Chvíli tlačíte mraky očima, ale pořád ještě máte dost slušnou šanci fotit s násvitem a ani se vám nic moc nestane. Když ale zůstanete u trati i když se na vás žene déšť, potom vítejte mezi duševně nemocnými. A je jedno, jestli tam stojíte jen z choromyslnosti či plezíru, nebo doufáte, že svitne a náhodou do toho něco přijede. Přesně tohle se mi přihodilo 14. června. Na trati 070 zaúřadovaly výluky a doslova se to tam hemžilo bardotkami, jenže přišly černé mraky a z focení mnoho nebylo. Přesto se mi ještě nechtělo domů a před deštěm jsem neutekl, naopak, zůstal jsem kus za Byšicí pod zbytky polorozbořeného zahradního domku. A tentokrát se vyplatilo - obloha se od západu protrhávala, přesto stále pršelo. Oněch třicet minut světla vyšlo přesně na dva vlaky. Dodnes si pamatuji, co jsem tam vyváděl. Zuřivě otíral stále poletující kapky vody z objektivu, poslouchal anglické ikony indie scény Bloc party a trochu se bál, že násvit nevydrží. Přesto to byl sám o sobě nádherný pocit. A pak se v dáli vynořila 749.218...

Červenec - spořitelny řádí pod Krušnými Horami

K nám Severočechům permanentně pendlujícím do Prahy byl končící grafikon neskutečně vlídný. Byly zavedeny nové přímé spoje, které na své cestě z podkrušnohorské pánve stavěly naposledy na ústeckém západním nádraží. Jízdní doba 1:06 z Ústí do Holešovic, resp. 1:23 z Teplic může vzhledem ke spolehlivosti tohoto údaje více než dobře konkurovat nejen autobusům, ale leckdy i cestě osobním autem po dálnici. Není divu, že zpočátku prázdné spoje se začaly během roku utěšeně plnit i dobře situovanými pány kolem čtyřicítky, jednoduše jedoucími do práce. Jako by se ani nehodili do atmosféry upatlané koženky otřískaných vozů řady B. Tomu ale bude od 9. prosince zase možná konec - vlaky budou opět zajíždět do žst. Ústí n.L. Hl.n., což vzhledem k úvrati cestu do Prahy prodlouží o dalších sedm minut. Na končící GVD ale nebudou vzpomínat s nostalgií jen cestující z pánve. I šotoušům ubyde řada atraktivních cílů. Na trať 130 začaly zajíždět brněnské lokomotivy řady 362, mezi nimiž se čas od času objevovala i dvojice lokomotiv v reklamním nátěru Poštovní spořitelny.

Bylo tomu tak i 27. července večer, kdy se na své dlouhé pouti vypravila až do Podkrušnohoří lokomotiva 362.119, kterou v čele R 616 Krušnohor zachytil objektiv v kus za Ústím v posledních paprscích slunce; za chvíli se definitivně zatáhne. Mimochodem, i restaurační vozy budou už za pár dní na trati 130 dávnou minulostí.

Srpen - objevování dávno odkvetlé tratě 110

Dlouho jsem nevěděl, jak fotogenická trať se mi ukrývá doslova za humny. Někdejší uhelná tepna, trať 110, ale už dlouho nabízí "jen" krásnou krajinu, někdejší intenzivní provoz především uhelných vlaků je dávno minulostí. Zda je to dobře či nikoli, to nechť posoudí každý sám. Od nového GVD ale dojde v její západní části k další redukci spojů, po níž bude za Louny jezdit jen pár osobních vlaků a v některých dnech jen jediný pár spěšňáků. Rychlík na této nádherné trati tedy už zřejmě také nespatříme, a tak neuškodí si jeden připomenout. 1. srpna se v čele R 818 Luna objevil postrach pražských strojvedoucích, jeden z nejdříve rekonstruovaných vozů své řady 854.216.

Září - v Lužné se slaví, za dveřmi je ale nejistota

Deset let už funguje železniční muzeum v Lužné u Rakovníka. Jeho vznik definitivně potvrdil, že totalitní doba a její přezíravý postoj k muzejním aktivitám je již opravdu jen minulostí. Možná ale i my budeme za čas na přelom století vzpomínat se slzou v oku, protože to s muzeem není tak jednoduché. Zdeněk Michl v článku krátce před posledním letošním parním víkendem v Lužné upozornil, že na oslavách nepadlo jediné slovo o budoucnosti muzea, která s ohledem na změnu struktury ČD není nijak jistá. Věřme, že se podaří financování muzea vyřešit i do budoucna.

Onoho slavnostního víkendu uprostřed září ale měla většina z obrovského množství návštěvníků a šotoušů docela jiné starosti. My se s kolegy zaměřili na jízdu zvláštního vlaku německého spolku Flügelradtouristik, který do Lužné mířil přes Děčín a Chomutov. Stopovali jsme ho skoro celou cestu po českém území, kterou absolvoval z větší části s již muzejní lokomotivou T478.3001 v čele. Poslední slunce onoho 15. září 2007 ji zastihlo na cestě zpátky v polích mezi stanicemi Louny-předměstí a Březno u Postoloprt.

Říjen - jak dlouho ještě budou gorily k vidění na Bezpráví?

Blíží se konec roku 2007. Podle původních proklamací ČD i plzeňské Škody už se měly po zkušebním okruhu dávno prohánět první dva prototypy lokomotivy řady 380, která by měla mimo jiné vozit vlaky vyšší kategorie. Jejich jihovýchodní vozební rameno do Bratislavy a Vídně dnes přitom obsazují sice pohledné, leč už poněkud zastaralé lokomotivy řady 350, patřící slovenské ZSSK. Je proto otázkou, jak dlouho je bude možné ještě v ČR spatřit; nebo jak dlouho za jejich používání budou ČD platit, ať už formou vyrovnávky výkonů, nebo přímo penězi. Váznoucí vývoj a dodávky řady 380 ale zřejmě dopřejí fotografům ještě jeden podzim u legendárního Bezpráví i s gorilami. Tak, jako tomu bylo 17. října 2007, kdy se vozby EC 171 Hungaria zhostila lokomotiva 350.020.

Listopad - doktoři jedou na Šumavu

Dosud jsme se zabývali zejména nějakou formou konce a zániku. Jenže jen o tom rozhodně šocení není, naopak. V den státního svátku 17. listopadu se vydala část občanského sdružení ŽelPage do Plzně, kde usedla do přichystaného vozu Bam-bistro, který ji odvezl až do Železné Rudy. Náramně vydařenou akci pořádanou na počest úspěšné doktorské zkoušky dvou z nás připomíná i snímek z návratu vozu do Horažďovic. Vůz plný popíjejícího šotoušstva jel připojen za Os 7553. V žst. Nýrsko navíc dostal nečekaně stylovou přípřež, neboť zde místo turnusové jednotky řady 814 na konec soupravy nastoupila muzejní 831.043. Zatímco fotoaparáty v Nýrsku klapaly jak o závod, zmíněná regionova se tou dobou podrobovala revizi vzduchových jímek. I díky tomu byla k vidění takto bizarní a přitom velmi fotogenická souprava.

Prosinec - lokálky na severozápadě končí

V době, kdy se budete probírat tímto článkem, se už dávno rozhodlo, že severočeské tratě č. 113, 132 a 137 zůstanou bez každodenní osobní dopravy. Toto rozhodnutí ústeckého krajského úřadu bylo oznámeno v létě. Málem tento osud postihl i trať 120, nově 124, kterou mělo od nového GVD projíždět pouze několik málo párů rychlíků. Osiřet měl i úsek mezi Měcholupy a Želčí, který dne 25. července 2007 projíždí motorový vůz 810.054. Nakonec se v jízdním řádu přece jen několik párů osobních vlaků objevilo, část jejich práce navíc budou muset převzít mnohem častěji zastavující rychlíky.

Redakce ŽelPage se rozhodla poodkrýt tajemství osobností fotografů skrývajících se za jednotlivými přezdívkami a poskytnout jim prostor pro autorské ohlédnutí za končícím železničním rokem. Tento článek je první z připravované série, jejíž další pokračování v období kolem Nového roku přineseme. Rozhodně nechceme tuto možnost bilancování vzít i dalším fotografům, byť zde třeba nepublikují. Pokud máte pocit, že jste za uplynulý rok nafotili dostatek zajímavých, pohledných a zároveň technicky velmi dobrých fotografií, které dokážete doprovodit zajímavým textem, můžete je vložit jako nový článek nebo zaslat mailem. Pokud nebudou zmíněné kvality pouze vaším neskromným dojmem, článek rádi uveřejníme.