Salcburk — Plný vlak, sen každého dopravce, se stává noční můrou pro Rakouské spolkové dráhy (ÖBB). Situaci nijak nezlepšila minulá sobota, kdy si železničáři na uvolnění přeplněné soupravy railjet zavolali policii, díky čemuž se na jejich hlavu snesla nejostřejší kritika za uplynulých několik měsíců. V reakci na pichlavé články nakonec dráhy reagovaly přes svou facebookovou stránku s odkazem na další skutečnosti, jež nešťastné události prvního prázdninového víkendu daly do pohybu. Nepřímo se tak na stůl opět dostává nekonečná diskuse o povinných rezervacích a posilování souprav, která v pravidelných intervalech plní i české a slovenské internetové diskuse.
Když ani railjet nestačí
Sobota 2. července na nádraží Wien Westbahnhof nebyla jako každá jiná. Spoj RJ 60 railjet z Budapešti do Mnichova, vedený jednotkou Siemens Viaggio Comfort, sem v 10 hodin ráno dorazil již docela zaplněný prázdninovými cestujícími z Maďarska. Další stovky pasažérů, mířících dále na západ, však v té chvíli již stálo na nástupišti. Následujících 14 minut pobytu se tak změnilo na dramatický souboj o poslední volná místa, přičemž i po usazení posledních šťastlivců přebývalo v sedmivozové soupravě na 200 cestujících. Podle mluvčího ÖBB Johannese Gfrerera navíc převládající chaos dále zkomplikovala trojice cestujících z Maďarska, která odmítla uvolnit rezervovaná místa držitelům místenek. Když situace dospěla do bodu, že soupravou nebyl schopen projít ani vlakvedoucí, byla drážními zaměstnanci přivolána policie, aby nadbytečné cestující z vlaku vykázala. Bouřlivá reakce médií i veřejnosti na sebe nenechala dlouho čekat.
Souprava Railjet má udávanou kapacitu 408 sedících cestujících (reálně o něco více i s místy pro vozíčkáře), přičemž řada spojů se kapacitně posiluje zdvojením, ovšem často pouze ve vybraných dnech. V případě spoje RJ 60 se posilová jednotka přidává pouze v neděli, zatímco prázdninový nával směr Mnichov logicky zasáhl o den dřív. Západně od Vídně navíc své dělá i obliba railjetů mezi cestujícími, kteří je využívají pouze na dojíždění do 60 km vzdáleného padesátitisícového města Sankt Pölten. ÖBB sice u svých spojů nákup rezervace (3 € na internetu; 3,50 € na pokladně) důrazně doporučuje, nikoli však vyžaduje. Všechny tyto faktory – nárazově zvýšený zájem cestujících, přimíchání „regionální“ frekvence a omezená kapacita souprav – nakonec přispěly k sobotnímu incidentu a nové diskusi na téma, jak podobným situacím v budoucnu předcházet.
Se svým vysvětlením příčin krize přispěchal Peter Haibach, mluvčí organizace cestujících s názvem Pro Bahn. Za největší chybu označuje nedávné odprodeje starších vozů ÖBB do zahraničí, z nichž nemalou část tvoří i dodávky Českým drahám a RegioJetu. Podle Haibacha teď odepsané vagony chybí pro případné sestavení náhradních souprav v uzlových železničních stanicích, kde by mohly operativně reagovat na zvýšenou poptávku. Mluvčí drah Gfrerer naopak zdůrazňuje, že při 210 milionech přepravených cestujících ročně je sobotní případ opravdovou výjimkou. Cestující by podle dopravce neměli podceňovat upozornění o exponovaných spojích, které e-shop ÖBB pravidelně zobrazuje pří nákupu jízdenek online.
Internetové diskuse jsou pak tradičně rozdělené na dva nesmiřitelné tábory: zatímco jeden dává přeplněnost vlaků jednoznačně za vinu ÖBB a požaduje poskytování místenek zdarma, druhý poukazuje na vlastní odpovědnost cestujících při plánování cesty vlakem. Nelze si přitom nevšimnout, že zatímco Rakouské spolkové dráhy se v českých a slovenských železničních kruzích dlouhodobě těší nemalému obdivu, mezi rakouskými diskutujícími na jejich padají ostrá slova, která u nás obvykle známe jen z debat o ČD nebo ZSSK. Když dojde na výraz "Bananrepublik" ve smyslu Rakousko, musí se čtenář na chvíli ptát, zda opravdu dorazil do správné zahraniční diskuse.
Jak na přeplněné vlaky? Povinnými místenkami ne.
Sobotní potíže na vídeňském západním nádraží opět vrátily do diskuse pojem Pflichtreservierung, nebo-li povinná rezervace. Pokud se vedení ÖBB a aktivisté z řad cestujících na něčem shodnou, je to přesvědčení, že povinné místenky nechtějí. Rakouské dráhy jsou přitom jedny z mála, které na čistě místenkové spoje dlouhodobě nevěří. Hlavním argumentem je zde především flexibilta pro cestujícího, který se se zakoupenou jízdenkou nemusí vázat na konkrétní spoj, jak je tomu u prémiových spojů většiny dopravců.
Podobou debatu v Česku vyvolávalo zavedení povinných rezervací na spoje SC Pendolino, zatímco na Slovensku se platná místenka vyžaduje od každého pasažéra vnitrostátních spojů InterCity, navíc ještě s příplatkem a naprosto nepochopitelným cenovým odlišováním „silných“ a „slabých“ dnů. Model jízdenka+rezervace je naopak naprostým standardem u většiny spojů TGV ve Francii nebo AVE v Španělsku, a to dokonce i u kratších meziregionálních spojů. Jízdní doklad svázaný s konkrétním sedadlem prodávají dokonce třeba i kubánské státní železnice, byť v určitých případech vypravují pouze jeden vlak za tři dny. Rakousko ovšem pokušení „vyprodaných“ souprav vytrvale odolává, a to dokonce i na poli soukromých dopravců. V reakci na sobotní události již myšlenku povinných místenek odmítl i dopravce WESTbahn, jenž plánuje prodávat jízdenky přímo na palubě svých vlaků Vídeň - Salcburk – nebrání se naopak poskytování slev cestujícím, kteří cestu dobrovolně odstojí. Existenci přeplněného railjetu navíc konkurence vidí jako důkaz, že na rakouské západní dráze je místo pro dalšího dopravce.
Otázka povinných rezervací je v Česku paradoxně opět aktuální s blížícím se nástupem soukromých dopravců na vytíženou linku Praha - Ostravsko. RegioJet podle dřívějších vyjádření počítá s poskytováním bezplatné rezervace ke každé jízdence, jak je tomu u autobusových spojů Student Agency Express. Celý proces by měly usnadnit „otevřené místenky“, jež lze s konkrétním spojem svázat až dodatečně pomocí internetu nebo SMS. Otázkou prozatím zůstává, zda žluté vlaky umožní jízdu stojícím cestujícím a pokud ano, zda bude tato možnost omezena jen na některé vozy. Dá se očekávat, že s podobným modelem místenek zahrnutých v ceně jízdného přijde i Leo Express, který by měl vyjet o rok později. Představa bezplatné místenky ostatně není v Česku tak úplně exotická: před několika lety měli bezplatnou rezervaci k dispozici třeba cestující spojů IC/EC Českých drah, byť za cenu šedesátikorunového příplatku, který tuto výhodu z velké části anuloval. Dnes lze místenku za nula pořídit třeba pro cestu druhou třídou spojů SC Slovenská Strela, u niž se tento obchodní model ukazuje být jedinou správnou cestou pro přilákání cestujících. Vyjede-li v prosinci pendolino do Žiliny, dá se zřejmě obdobná nabídka očekávat i zde.
Nezastavujeme, nejsme lokálka
Snadno získatelné a bezplatné rezervace nemusí být jediným způsobem, jak zabránit přeplněným vlakům. V diskusích k sobotnímu incidentu se velmi rychle objevil i dotaz, zda je vůbec nutné, aby dálkové railjety v St. Pölten stavěly – zejména když v této relaci jezdí každou hodinu několik spojů, včetně InterCity se shodnou jízdní dobou. Dokonce i obyčejný Regionalzug se šesti zastávkami urazí tuto trasu jen o 13 minut pomaleji, přičemž o kvalitě souprav není důvod pochybovat. Sankt Pölten přitom není významným sídelním celkem; víc než cokoli je železniční křižovatkou a bránou k oblíbeným turistickým destinacím, ať už směrem k Dunaji a městečkům Melk a Krems an der Donau, nebo na jih do poutnického místa Mariazell po úzkorozchodné Mariazellerbahn. Železniční spojení s Vídní i západem republiky je zde přesto vcelku velkorysé, včetně několika turistických a cyklistických speciálů kategorie Erlebniszug o svátcích. Analogie s českými reáliemi je pochopitelně nasnadě.
Otázku, jak dálkové vlaky nezatížit lokální frekvencí, v současnosti řeší i čeští soukromí dopravci. Pokud demotivačním faktorem nemá být cena, je další možností prostě v některých městech nestavět. I proto z jízdního řádu Regiojetu vypadl Kolín, zatímco Česká Třebová si zaslouží samostatnou kapitolu v učebnici. Zejména poblíž velkých populačních center je zcela běžné, že si lidi, dojíždějící do škol nebo zaměstnání, oblíbí dálkové spoje pro jejich rychlost, a tím i nejkratší cestovní dobu z „předposlední zastávky“. Cestou zpět to má neblahý důsledek v tom, že přeplněná souprava z Prahy nebo Bratislavy již od Kolína, resp. Trnavy nabízí volná místa, ovšem pro cestující, kteří z kapacitních důvodů zůstali ve výchozí stanici. Nezastavování v „potenciálně regionálních“ zastávkách si ovšem dopravce může dovolit pouze tehdy, dokáže-li daný spoj pro vzdálenější destinace naplnit pravidelně, a pokud cestujícím z této zastávky nabídne odpovídající náhradu. Řada společností i objednavatelů veřejné dopravy v takové situaci rezignuje, důkazem budiž oficiálně podporované využívání spojů EuroCity pro přepravu mezi Českotřebovskem a Brnem, případně Pardubicemi; nebo Horní Lideč – Vsetín, Vsetín – Valašské Meziříčí apod.
Kde může pomoct technika…
Poslední, hybridní možností, jež ve velkém využívají především autobusoví dopravci, je rozhodnutí selektivně neprodávat jízdenky na určité relace, případně jejich počet v předprodeji cíleně omezovat. Teprve když delší trasy nejsou obsazeny, jsou tyto jízdenky uvolněny k prodeji, nebo je cestující nasměrován k nákupu přímo ve vozidle s rizikem, že natrefí na vyprodaný spoj. Tomuto procesu přitom již v současnosti dokáže pomoct propojení prodejních a rezervačních systémů v reálném čase. Přenosné pokladny s připojením k internetu již loni na svých prezentačních jízdách využíval RegioJet, který s využitím online rezervací počítá i u svých dálkových vlaků, stejně jako černo-zlatá konkurence. Infrastrukturu pro elektronické místenkování ostatně zavádějí i samotné České dráhy, byť zatím pouze v elementární podobě u několika málo modernizovaných vozů. Ještě hodně vody proteče kolem budovy na Nábřeží, než budou státní dráhy schopny v každém momentu vyhodnotit obsazenost svých spojů, a informovat tak cestující o tom, co je čeká.
Přeplněný railjet z minulé soboty není žádnou tragédií, stejně jako není naprosto raritní situací. Je ale zajímavým podnětem pro zamyšlení, jak řešit nárazové výkyvy poptávky po cestování vlakem a jaká řešení mají dnešní dopravci k dispozici, byť je zatím nevyužívají, aby podobným situacím dokázali čelit bez ztráty kytičky. Prozatím musí rakouské dráhy vysvětlovat na všechny strany, že policie lidi z vlaků jen tak nevyhazuje, že místenky jsou vždy dobrá volba a že začátek prázdnin je přeci jenom jeden z těch mimořádných časů. A zatímco čeští cestující i internetoví diskutéři se těší na zařazení rakouských ojetin do provozu, rakouští cestující a diskutéři si zase jednou povzdechli: „Typisch ÖBB!“
Zdroj: Salzburger Nachrichten, ÖBB, ŽelPage

červený vykřičník "pozor bude nátřesk" funguje u idosu SBB.
http://www.sbb.ch/
(položka Belegung)
zelené tlačítko "koupit lístek s rezervací"
Tohle mají asi nejlíp vyřešené ve Velké Británii. Mají tam jedno prodejní rozhraní pro všechny dopravce, které zároveň funguje jako IDOS, a je klid. Jen ta nutnost koupit si lístek na konkrétní spoj mi na tom vadí:
http://www.nationalrail.co.uk/
Kdy se tak děje? Ráno tam přece žádný EC nejede. A i kdyby, řešila by to povinně místenková část vlaku, viz Michal Drábek.
(Nekecám, zažil jsem i to, že "místenkáře" z Bln. nabádali, by si přesedl, neb si chtějí u stolečku 4 povídat).
To spíš svědčí o obecné neúctě k místenkám. Jakpak by ne, když je místenka za 70 Kč, tak si ji lidi nekupují a tudíž o jejich existenci ani moc neví.
Jsem spíše pro povinně místenkové a dost možná "vnitrostátně bezslevové" EC.
Řešením problému tohoto článku je určitě to, aby více lidí mělo místenky. Jenže toho nemusíte dosahovat povinně místenkovými vlaky. Stačí, aby byly místenky k jízdence zadarmo - lidi budou mít v povědomosti, že spolucestující místenky mají a že si tudíž bez ní nesednou.
Pro šetřivého Čecha dnes totiž není nic horšího, než vypláznout 70 Kč za místenku (za to leckde seženete oběd), aby pak přišel do vlaku a zjistil, že je vlastně úplně volno a dal ty peníze zbytečně.
a) "pravidelný cestující v dálkové dopravě" (typicky studenti, šotouši, gastarbeitři v Praze) vědí, že existuje in-karta a někteří z nich znají i e-shop. Pokud (logicky) cestují v neděli večer tam a v pátek odpoledne zpět vědí, že bude narváno, ale radši jedou na chodbičce na stojáka než o den později. Co jiného jim zbývá, že. Povinné místenkování by vedlo tak akorát k nas**nosti na ČD, protože když vám škola / práce skončila v pátek 15:30 je furt lepší stát 3h na chodbičce, než stejné 3h čumět z okna kanclu a další 3h z okna vlaku, i když v sedě.
Povinné místenkování je účinné jen částečně. Pravda, v Pendolinu se na chodbičce nestojí, ale trošku se ztrácí výhoda železnice, tj. operativnost. Z Pendolina je dneska něco na úrovni letadla - porady v Praze se plánují podle dostupnosti místenek, ne podle obsahové náplně :) Zkuste si na e-shopu zjistit jak dlouho dopředu bývá vyprodán vlak SC 502...
b) "pravidelný cestující v místní dopravě" - pokud cestuje v rámci nějakého IDS tak nějaká in-škrabka a e-shop jsou zcela mimo jeho oblast zájmu, protože je nepotřebuje. Pokud v IDS není tak maximálně in-kartu a to ještě jen někdy*. Nějakou dálkovou trasu jede tak asi 2x ročně, takže spadá do následující kategorie.
*pokud jde o dojíždění do 20km a není to vyloženě denně (někdy mě vezme soused autem, někdy mi lépe vychází bus) je in-karta těžce prodělečná investice a tudíž by si ji koupil jen magor. Ze svého okolí toto vnímám jako dost častý případ, ale samozřejmě jde o subjektivní názor.
c) "totálně nepravidelný cestující v dálkové dopravě" - ten neví, co to je in-karta ani e-shop. Když na něho vybafnete Sporotiket tak se zeptá v které trafice si to má vsadit. Ví akorát to, že si v jízdním řádu** najde spojení, přijde na nádraží, koupí lístek a jede.
** jízdní řád mu najde sousedovic vnuk přes google a vyleze na něj IDOS. Tam najde spojení a spoustu jiných kravin, ale červený vykřičník "pozor bude nátřesk" ani zelené tlačítko "koupit lístek s rezervací" tam není. To je zásadní rozdíl proti vyhledávačum leteckého spojení - kromě JŘ ihned vypadnou i ceny a tlačítko "buy now" je hned vedle. Takže náhodný cestující sbalí kufry, 20 minut před odjezdem dle JŘ dorazí na nádraží, nejprve ho vyděsí dav pod Pragotronem a po odezvě z okénka "máte inkartu a kterou nebo žádnou a jedete jenom tam nebo i zpět a kdy a děti mají nějaký průkaz když nemají nic tak nedostanou slevu a jedou za plný dělejte je za váma fronta" ho odváží "rychlá" na JIP...
Takže než začnete řešit jak zatočit se "sardinkami" je třeba si uvědomit, která kategorie cestujících tvoří "sardinky" v jakém období a podle toho se zachovat!
Aha, tak aspoň vím, co jsem zač =D. Dovoluji si totiž z vlastní pohodlnosti jezdit téměř denně 100 km dlouhou štreku Zábřeh - Pardubice a zpět. A to přesto, že mi Rychlík jede každé dvě hodiny! Omlouvám se tedy, že plním místo ve vlaku EC a nečekám na tyto Rka jako správný student. Jsem hanbou a vyžírkou národa na rozdíl od režijkářů, kteří si za pár kaček jezdí po Evropě a kde na rozdíl od nich platím plné jízdné. Stejně jako za jakoukoliv cestu mimo tu do školy. Ještě jednou prosím za prominutí.
P.S. - nic proti režijkám jako takovým pro zaměstnance, ale 1. proč i pro rodinné příslušníky a 2. proč do zahraničí?
když se v Děčíně navalí davy jedoucí mnohdy jen do Ústí
Ano, to je problém.
Nikoho nezajímá, že si tahle města vzhledem k počtům obyvatel, vzdálenosti a přepravním proudům smrsknutým údolím Labe velmi pravděpodobně "zaslouží" rychlý půlhodinový takt. Jestli se tam pak uživí i Os každou hodinu a zda by místo toho nestačil autobus, netuším.
Každopádně vyhánět "ty místní otrapy" povinnými místenkami je podle mého názoru roztáčení spirály smrti pro veřejnou dopravu.
Většina lidí jezdí po ČR autem a na nějaké vlaky dlabe. Letecký tarif rozhodně není alternativou k neomezené časové dostupnosti auta.
Samozřejmě vnímám letecký tarif jako přechodnou fázi, aby soukromí dopravci mohli vstoupit na trh dálkové dopravy a přejít do černých čísel. Nicméně poté doufám v regulovanou konkurenci, která umožní tarifní integraci a budování systému veřejné dopravy po vzoru Švýcarska.
Myslím, že většina cestujících se chce hlavně přemístit, a rozhodně nechce řešit x jízdenek a y slevových karet. Což nevylučuje požadavky na rychlost, pohodlí a cenu cesty...
Jsem spíše pro povinně místenkové a dost možná "vnitrostátně bezslevové" EC.
Teď, na jaře a v létě, o vánocích nemluvě, je např. poptávka v relaci Praha - Berlin docela slušná. Navíc, kdo nemá (alespoň "operativní") místenku, bývá v Dresden vymístěn těmi, kdo ji mají.
Naopak, v ranních (do práce) a odpoledních hodinách (po škole a práci) není pro cestující na přes 350 km dlouhém rameni dvakrát přijemné, když se v Děčíně navalí davy jedoucí mnohdy jen do Ústí. (Nekecám, zažil jsem i to, že "místenkáře" z Bln. nabádali, by si přesedl, neb si chtějí u stolečku 4 povídat). To degraduje "vlak vyšší kvality" na příměstskou dopravu.
Nevolám po prastarém režimu "Vindobony" - Vnitrostátní přeprava vloučena, ale pátek, neděle, květen - září a Vánoce by stály za úvahu o povinně místenkových EC s předností mezistátní přepravy. (Ale jak to vymyslet, netuším).
Samostatnou kapitolu si nezaslouží Česká Třebová (kterážto kauza byla diskutována spíš emotivně než věcně), ale spíše obecný princip jednovrstvé vs. dvouvrstvé obsluhy dálkovou dopravou, který v onom článku představil Tomáš Záruba.
Rozdíl je v poptávce - buď se na dané trati "uživí" dva hodinové takty dálkové dopravy - rychlý a pomalý, nebo jen jeden.
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP,
- editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.











