Jsme u dílu posledního. Berte, prosím, mé ohlédnutí jako poděkování všem, kdo do zdejší galerie přispívají pravidelně, občas či jen vložili jedinou fotku. Je vás více než 600! Vytváříte svou prací galerii, ke které může být zajímavé se vracet. Nechť je moje ohlédnutí pro vás motivací k dalšímu focení. Možná si řeknete: „Proč? Vždyť už v galerii máte skoro 22 tisíc fotek. To vám nestačí?“ Nestačí. Podívejte se třeba na dílo Drahoše Švestky nebo Josefa Chvosty – jejich digitalizované záběry z dob rozvinutého socialismu připomínají historii, ukazují, jak to v té době na železnici vypadalo. Za pětadvacet let se budete s nostalgií dívat na dnešní fotky bardotek, brejlovců, kocourů, šukafonů, banánů a dalších současných strojů. A vzpomínat při tom třeba jaké to bylo jezdit ve vagonech s koženkovými sedadly (snad je České dráhy do té doby konečně vyřadí z pravidelného provozu), nebo že pýcha Škody Transportation – lokomotiva Emil Zátopek – nesměla ani po několika letech schvalování na německé koleje. Úsměv na tváři vykouzlí možná vzpomínka na první stovky kilometrů pendolin, kdy jim zamrzaly CD-ROMy… Každou dnešní fotkou zaznamenáváte historii. Na to nezapomínejte. Foťte!

Richard Weber

Z autora vyzařuje skromnost a touha čas od času vložit záběr, který je zajímavý, vlastně ani jiné nevkládá. Záměr a provedení je na úrovni, jakou máme v povědomí třeba u Tomáše Kubovce. Když je třeba zrealizovat tematický den a Richard záběry k danému tématu pořídil, dá se na něj spolehnout.

Tomáš Krajcar

Autor, který převažuje standardní tvorbou, publikuje především nasvícené záběry, na které se dobře kouká. Pak ale občas vyrazí dech úplně jiným motivem, kterých by klidně mohlo být i více, na druhou stranu jejich pořízení není jednoduché a právě proto v sobě drží punc jedinečnosti. Tomáš se převážně orientuje na dokumentaci provozu na východní části republiky

Martin Chýle

Martin se poslední dobou začal orientovat především na provozní zajímavosti, což se projevilo i na zveřejněných záběrech, i když fotografie mají ještě drobné rezervy ve zpracování. Provoz na vedlejších tratích není pro někoho až tak oslnivý, podobně zachycené momenty vyplní další chybějící místo v galerii a zároveň poukáží na kompletnější dění na naši rozlehlé železniční síti.

Baldas

Pro mne nový autor, který začal v roce 2015 velmi aktivně působit na ŽelPage a nabídl hned několik zajímavých záběrů z Česka i Slovenska. Do budoucna je tu velký potenciál o čemž napovídá i jeho aktivita v korekci zveřejňovaného záběru.

Ušoplesk

Další z nových, mladých autorů, který na sobě pracuje a pokouší se galerii obohatit o co nejzajímavější záběry. Fotografie jsou na velmi dobré úrovni a to je autorovi teprve 13 let! Někteří z návštěvníků možná jen tak hned nezapomenou snímek z pražského metra. Tímto záběrem se otevřel další neprobádaný kout.

Petr Adášek

Petra mám zařazeného hlavně u záběrů ze zahraničí, po boku Tomáše Kubovce, i když realizuje i vlastní motivy. Vždy je to dobře odvedená práce.

Tomáš Burik

Tomáš kraloval v kinofilmové éře. Stále má z počátku 21. století co nabídnout a pozadu není ani v digitální tvorbě.

Pavel Vlček

Pavel je stará škola a lokomotiva či vlak jsou v celkové kompozici velmi zřetelné. Rozhodně nelení a zarostlé místo odkřoví a připraví tak čistý pohled. Je to přítel do nepohody, když je někde problém, Pavel je jeden z prvních, který zareaguje a se situací se snaží vypořádat. I s ohledem na to, a slušnost mu vlastní, si ho vážím. Ohleduplně vybírá záběr, který je vhodný ke zveřejnění.

SimyV

Tvorba mne zaujala. Autor evidentně ví, co od zachycené scény očekává. V paměti mi utkvěla myšlenka pojmout jedno místo ve všechna roční období. Příjemné jsou i záběry z „Bechyňky“, kterých v galerii zas tolik není.

Jsou tu i další, na které nesmím zapomenout. Bez nich by galerii byla jinak více či méně jednotvárná. Například Martin Švancar, mladý autor, který se snaží prosadit záběry ze současné nostalgie, což z vlastní zkušenosti cítím jako nelehký úkol. Už jen kvůli četnosti a podobě jízd a modernizacím. Podobně je na tom dlouholetý matador Kuba Gregor, který se zaměřuje převážně na nostalgické dění ve východní části republiky, kam se často sám nedostanu. Záběry často s prostou, ale přitažlivou kompozicí. Nostalgie není cizí ani bazalovi68. Vláďa, kromě toho, že starší vozidla fotografuje, se někdy podílí organizačně na jízdách. Dalším, kdo preferuje nostalgii je Filip Štajner. Filipa mám zakotveného jako velmi charakterního člověka. Vždy ví, co má vložit, škoda, že svojí aktivitu na ŽelPage omezil. Naopak chuchichästli „zabejčil“ a vložil několik záběrů na zvláštní parní i motorové vlaky.

Dále jsou tu autoři, kteří vyplňují svým pohledem provoz na našich železnicích. Za zmínku stojí určitě David Maier, Pavel Dvořák, Tomáš Mach, Radim Činčala, Nickon, Jan Jaroš, Standa Lopata, Samir Lepara, Matouš Danielka, Mates z Letovle či Richardisko. Podobným způsobem fotografický report ze Slovenska přináší Martin Mačanga. Nerad bych zapomněl ani na své kamarády, kteří při společné cestě vytváří aktivní tým, čímž je možné zrealizovat zajímavé pohledy. Jsou jimi Roman Zbroj, který zároveň osloví i fotografiemi z počátku 21. století, nebo také Tomáš Sluka a Libor Dombrowski.

Protože je mé ohlédnutí za šikovnými fotografy, kteří zásobují zdejší galerii zajímavými snímky ze železničního prostředí, poněkud delší, je rozděleno na několik částí:

• 1. část
• 2. část
• 3. část

Čtyřdílné Ohlédnutí Petra Holuba je zakončeno malým bonusem.

Autorský text