Praha — Cestování nočními vlaky je poslední dobou velmi probírané téma. Kdysi neprůstřelnou nadvládu lůžkových vlaků Českých drah a ZSSK se snaží nabourat soukromí dopravci RegioJet a LEO Express se svým produktem nočních vlaků k sezení. Oba dopravci si obsazenost nočních spojů velmi chválí. Dostane ale cestující za málo peněz hodně muziky? Nebo přijede rozlámaný do cíle své cesty a zralý na postel? Náš redaktor se to pochopitelně vydal otestovat. Pro cestu na Slovensko si vybral spoj RJ/EC 1019 RegioJet (v trase Pardubice hl.n. - Poprad-Tatry), pro cestu zpět pak spoj EC/LE 1350 LEO Express (Košice - Praha hl.n.). Po vášnivé diskuzi na Facebookovém profilu ŽelPage se navíc redaktor rozhodl na konec připojit malý bonus v podobě cesty lůžkovým vozem.

RegioJet, business třída, která v noci není o třídu lepší

Do Pardubic přijíždí vlak RJ 1019 RegioJet s mírným náskokem, což nebývá u denních spojů příliš častý jev. Rezervaci mám ve voze číslo devět, v jednom z kupé třídy Business. Minu vůz „Astra“, což je nejnovější přírůstek vozového parku RegioJetu, a nastupuji do zcela vyprodaného nočního vlaku, který se skládá jen z vozů na sezení. Ceny začínají na 252 korunách u třídy Standard až po více než dvojnásobek za třídu Business. Cestující mají u tohoto nočního vlaku výběr z několika typů kupé či velkoprostorových vozů, ale já měl odvahu pouze na nejdražší a nejvíce prostorný Business.

Po rozjezdu vlaku mně stevard nabízí džus, vodu, denní tisk a časopisy zdarma. Rovnou také nabízí možnost objednání občerstvení – tedy standardní servis, který znají cestující z denních vlaků RegioJet. Situace by se měla změnit až za Olomoucí, kdy začíná ve vlaku platit tzv. noční režim, neboli „večerka“. Trochu mě mrzí, že v kupé nejsou přichystány informační karty o režimu v nočním vlaku. Představoval bych si zde něco ve stylu „safety card“ v letadlech. Co mně (a nejen mně) vadí o poznání více, je fakt, že má vůz na kolech podvozku pod kupé plochá místa (je takzvaně „obutý“), což nejen, že vytváří nepříjemné zvuky, ale také kvůli tomu vibruje nepříjemně celý interiér, zejména pak dveře u kupé a při určité rychlosti dokonce začínají drnčet i okna. To nebude příliš příjemné spaní.

V Olomouci se vyměnila poslední větší várka cestujících a vlakvedoucí nás informuje rozhlasem velmi stručně o nočním režimu. Nabízí také možnost zakoupení zámků na zavazadla. Za jíž mírně ztlumeného osvětlení probíhá poslední kolo objednávek a poté již nebude až do konce nočního režimu (stanice Spišská Nová Ves) možnost si cokoliv objednat. Čekal bych, že stevard bude proaktivně nabízet deky na přikrytí, ale to se neděje. Ve voze se zhasne úplně, zůstávají svítit pouze představky a ve voze Ampz ještě lampičky v uličce. O poznání hůře na tom jsou cestující ve voze Astra, kde svítí modré diody u stropu, zároveň ale září do tmy informační displeje a navíc ještě některé individuální obrazovky. Ale zpět k dekám. Využívám přítomnosti stevarda (a ochranky) na představku a žádám jej o zapůjčení deky. Stevard mně však odpovídá, že již deky došly a žádnou mně půjčit nemůže. To mně tedy na nočním vlaku nepřijde zrovna ideální. Jelikož se v kupé prakticky nedá usnout, protože všechno drnčí a cestující u okénka těmto zvukům zdatně sekunduje svým chrápáním, rozhodnu se odskočit si na toaletu.

Po uzavření dveří na toaletu přichází zrada. Po zhasnutí všech světel je na toaletě totiž úplná tma. Vykonání běžné potřeby připomíná úkol ze soutěže Pevnost Boyard. Najít zhruba záchod (dle zápachu několik cestujících již pravděpodobně neuspělo), trefit se, najít umyvadlo a mýdelník a poté se osušit ubrousky. Přiznávám se, trochu jsem švindloval a počkal si na průjezd zastávkou, kdy se toaleta alespoň trochu prosvítila. Před výstupem (v zimním období tmavých rán) si tedy jen stěží například vyčistíte zuby, upravíte účes a podobně. Ve stanici Štrba mě přichází probudit stevard, vyndávám z uší sluchátka bez hudby (sloužila jako ucpávky proti hluku ve voze a chrápání spolucestujícího), vyslechnu si, že za cca 15-20 minut budeme v Popradu, obdržím croissant a kávu zdarma a pomalu se připravuji na výstup. Co se týká Wi-Fi ve voze – na území České republiky byla Wi-Fi tristní, tam, kde jsem na mobilním internetu chytal signál LTE, tak Wi-Fi nezvládla ani nahrát příspěvek na Twitter. Situace se dosti zlepšila na území Slovenska, kde Wi-Fi již běžela standardně. Zvláštní.

Cesta by se dala shrnout asi následovně. Až do Olomouce se prakticky všude naplno svítí, takže musíte pospávat při světle a ignorovat vpády stevardů. U většiny cestujících je vidět, že spíše „klimbají“, spánek zvládá jen pár ostřílených jedinců. I já usínám vždy na cca 20 minut. Po zhasnutí stevardi neobsluhují, pouze procházejí po vlaku spolu s bezpečnostní službou. Deku je lepší si vzít vlastní, nebo si musíte říct ihned po výjezdu z Prahy, aby na vás zbyla. Na záchod raději ještě před zhasnutím. Na straně u uličky chybějí závěsy, a tak vás budou rušit veškerá světla ze stanic a zastávek. Musím se přiznat, že mně ve třídě business chyběly detaily, jako například čistý ručník a voda pro ranní hygienu, případně i špunty do uší (zastávky se během nočního režimu stejně nehlásí) a další drobnosti.

Plusy:

• levný způsob cestování, káva a croissant zdarma
• příjemný personál
• pokud si pořídíte dvě sedačky naproti sobě, tak se asi i vyspíte

Mínusy:

• jedná se o lowcostové noční cestování a podle toho budete vypadat v cíli
• noční režim začíná až po cca 3 hodinách jízdy z Prahy
• produkt není vyladěný na 100 %
• třídou Business si de facto připlácíte jen za místo na nohy
• vlak staví na Ostravsku na velkém množství zastávek, což k pohodlné jízdě nepřispívá

Pro koho je produkt určen?

Noční vlak RegioJetu je určen především pro klienty, kteří chtějí překonat co největší vzdálenost za co nejméně peněz a v noci. Nicméně pokud jste schopni usnout v sedadle autobusu a ještě se probudit v cíli cesty odpočatí, tak se nemusíte bát ani nočního vlaku RegioJet a oproti autobusu si ještě polepšíte. Je možné také na vlaky RJ 1018/1019 pohlížet jako na ty, které jezdí v pozdně večerní a brzce ranní časy, a vykrývají tak mezery u spojů objednávaných státem. Ať je to tak či onak, je vidět, že si tyto vlaky našly svoji klientelu, jelikož jezdí pravidelně vyprodané. To potvrzuje i Aleš Ondrůj, tiskový mluvčí holdingu Student Agency: „Za první čtvrtletí provozu přepravily noční vlaky téměř 43 tisíc cestujících a zájem o přepravu vlaky RegioJet na trase Praha - Košice a zpět stále roste.“

LEO Express premium - business class na dálkovém letu

Na LEO Express jsem byl obzvláště zvědavý. Pravděpodobně proto, že jsem měl cestovat v premium class, tedy nejvyšší třídě, která nabízí polohovatelná sedadla až do polohy vleže od firmy Borcad. To znamená, že by se mohlo jednat o alternativu lehátkových vozů Českých drah. Je tomu ale skutečně tak? V době, kdy jsem plánoval cestu, se cena jízdenky vyšplhala přes 2000 Kč za cestu Košice – Praha, a proto se prosím nedivte, pokud budu opravdu detailista. Nicméně pokud nakupujete více dopředu, nejnižší cena je 899 Kč.

Vlak se cestujícím v Košicích otevírá zhruba 15 minut před jeho pravidelným odjezdem ve 23.14. Z čekárny na nádraží vás ale pracovníci Železníc Slovenskej republiky (obdoba SŽDC v České republice) vyženou již ve 22.30 (což vzhledem k vlakům odjíždějícím až do 23.50 opravdu dává smysl). Při nástupu mě vítá usměvavá vedoucí kabiny a ukazuje mi moje místo. Je zřejmé, že se vedoucí kabiny věnuje pouze business a premium class a zřetelný je osobní přístup. Na rozkládací sedačce je připravená zabalená deka, palubní průvodce a spací souprava. Ta obsahuje špunty do uší, nafukovací polštářek a pásku přes oči. To vypadá dobře!

Po rozjezdu obchází vedoucí kabiny cestující v premium class a vysvětluje jim ovládání sedačky a služby v této třídě. Prosí nás také, že pokud budeme chtít jakkoliv upravit teplotu v oddíle, stačí říct, jelikož sama chodí po vlaku a její vnímání teploty je subjektivní. Vzhledem k tomu, že mám hlad jako vlk, žádám stevardku o tříchodové menu. Stevardka s úsměvem oznamuje, že je menu samozřejmě k dispozici a ráda mi přinese menu kartu, abych se dověděl, co že to vlastně mají dobrého. Vepřová plec na majoránce, ovocný salát s kiwi a pomerančem a perníková čokoládová kostka zní jako dobrá volba. Zanedlouho se nese teplá večeře, na které je díky společnosti AlphaFlight, která pro LE zajišťuje catering, znatelný letecký rukopis, což jí ale neubírá na chuti a konceptově to do vlaku LE bez jídelního vozu vhodně zapadá. Jídlo mám za sebou a je čas zavřít oči. Polohuji sedačku do polohy vleže, zatímco stevardka příjemně, ale důrazně upozorňuje další přítomné (hlučnější) cestující, že je zde tichý oddíl a musí se podle toho chovat. Motor vedle premium class hučí a z převodovky se občas ozývají zvuky, jako když se autobus snaží zařadit zpátečku. Zacpávám si uši špunty, přes oči dávám pásku, pod hlavu umisťuji polštář. Poslední, co vnímám, že další stanicí bude Poprad, a usínám.

Zatímco si užívám spánku, je zde několik detailů, které mě zaujaly, nebo mi v premium class naopak chybí. Na margo svítících obrazovek ve voze RegioJet „Astra“ si všímám jednoho příjemného detailu – obrazovky u LE jsou v nočním režimu, takže využívají tmavé barvy, namísto svítivé bílé (v šest ráno se přepnou zpět). Blbost, řeknete si, ale pro atmosféru v interiéru je to důležité. Stejně tak oceňuji spací sadu. V premium a business třídě je zdarma, v economy pak za 60 Kč. Deky jsou k dispozici pro cestující kromě třídy economy. Co se týká občerstvení, tak na takto dlouhou vzdálenost je v ceně tříchodové menu spolu s malou svačinou (či snídaní). Popř. náhrada tříchodového menu, pokud není na vlaku k dispozici (bagety apod.). Dále jsou v ceně dva alkoholické nápoje a neomezená konzumace nealko nápojů. Servírování je taktéž letecké, ale chybí mně zde ještě jeden pár příborů na salát a dezert. Takhle musím příborem od vepřového jíst kiwi a čokokostku. Trochu glancu navíc by dodal plátěný ubrousek, který by si zákazník mohl dát do klína, jelikož konzumace jídla ve vlaku bývá spojena často s drobnou nehodou. Mně naštěstí skončilo v klíně až kiwi.

Na rozdíl od RegioJetu se na toaletách standardně svítí, i když jsou zářivky v interiéru zhasnuté. Co ale chybí, je možnost vybavení pro ranní hygienu. V premium a business by rozhodně měl být k dispozici i čistý (provoněný) ručník, pro economy alespoň klasické „tahací“ papírové ubrousky. K zakoupení (v premium zdarma) by mohla být např. ústní voda a další drobnosti. Co vytýkám LEO Expressu již od začátku, je nedostatek odkládacího prostoru ve třídě premium. Chybí mi tam stále alespoň síťka na mobil, peněženku, menu atd., přitom se v prostoru této třídy nabízí hned několik míst, kam by šly síťky, popřípadě jejich designovější varianta, umístit. Ale alespoň již nekloužou stolky, jež jsou potažené protiskluzovým materiálem. Všímám si také těžšího vzduchu oproti např. business class. Malý prostor premia je náchylný k rychlému střídání teplot.

Hlášení se zapíná až v Bohumíně, nicméně jej se špunty v uších nevnímám. Na co si prý občas stěžují cestující v economy, je pískání dveří v zastávkách a studený závan vzduchu při otevřených dveřích. Nicméně přesuňme se z economy zpět do premium class — o nočním cestování v economy si myslím své. V Olomouci se probouzím pravděpodobně díky naloďování dalších cestujících. Chvilku se dostávám do provozního režimu a začínám vnímat i okolí. Musím říct, že jsem se poměrně slušně vyspal a odpočinul si. V Bohumíně se určitě musela vyměnit posádka, snídani s kávou mi již nabízí příjemný mladý stevard. Blížíme se k Praze s mírným zpožděním, které se snaží strojvedoucí snižovat, nicméně od pražských Kyjí začneme až k estakádě na Balabence poskakovat za jiným vlakem. Nakonec ale přípoj na Plzeň tak tak stíhám a končí mé dobrodružství.

Dokážu si představit speciálně upravenou jednotku, v níž by současná business třída byla nahrazena další částí premium a business by byla posunuta do další části, aby se rozšířil počet pohodlných sedadel pro tuto osmihodinovou cestu. Ale to je nákladově pravděpodobně mimo realitu a bylo by potřeba držet tuto jednotku turnusově na tomto nočním spoji.

Plusy:

• v Premium class se vyspíte a odpočnete si
• ranní hygiena není tak velký problém
• dostanete super noční set a máte jistou deku
• neomezené nápoje a teplá večeře se snídaní v ceně
• aktuální denní tisk po probuzení (doplňuje se v Bohumíně)
• oddělený prostor premium class

Mínusy:

• pouze šest míst v premium class
• často vyšší cena pro běžné cestovatele
• umístění premium class nad motory
• výkyvy teplot v malém prostoru
• časté stavění vlaku na Ostravsku (nepříjemné pro cestující v economy)

Pro koho je produkt určen?

LEO Express premium je vhodný pro cestující, kteří si potřebují odpočnout a zároveň chtějí být v cíli rychle. Pohodlím bych to přirovnal k lehátkovému vozu „T4“, akorát s příjemnějším servisem a doplňkovými službami. Nicméně s místy k sezení se to rozhodně nedá srovnávat. V economy je cesta opět pro lowcostové klienty, nebo případně pro cestující, kteří spoj využívají jako náhradu v tento čas neobjednaných vlaků.

České dráhy – v posteli až do Košic

Původně jsem se chtěl vyhnout zařazení mé cesty vlakem EuroNight Slovakia z Prahy do Košic do tohoto článku, ale reakce na facebooku ŽelPage o neprůstřelnosti kvality lůžkového vozu mě přesvědčily o opaku. Nutno dodat, že jsem cestoval ještě před zařazením renovovaných lůžkových vozů, tedy jsem svoji cestu v „Single“ tarifu absolvoval ve voze WLABmee. Na poslední chvíli jsem zakoupil místenku v single tarifu (kolem 1200 Kč) do vlaku EN a po menším sporu s pokladní, která se mě snažila přesvědčit, že pro rezervaci „Single“ potřebuji na Slovensko první třídu, mně již nezbývalo nic jiného, než se těšit na cestu.

Před vozem mě zběžně přivítal stevard Wagon Slovakia, zeptal se na nápoj k snídani a řekl mi číslo mého kupé. Ubytoval jsem se tedy a se zájmem jsem si prohlédl vybavení oddílu. Na ráno byl přichystán poměrně obsáhlý snídaňový balíček, voda, jednorázové pantofle a… jednorázový ručník, ze kterého jsem byl nadšený o poznání méně. Postel byla ustlaná a čistá. Nicméně vzhledem ke zpoždění předchozího vlaku jsem si již nestihl zajistit večeři, a tak se vydávám za stevardem tohoto vozu.

Stevard však oznamuje, že mi může prodat pouze snídaňové balíčky a nápoje. Zůstávám lehce v šoku a ptám se přítomného průvodčího, zdali je ve vlaku řazen i lůžkový vůz JLV. Velmi příjemný průvodčí mě nasměruje správným směrem a já se vydávám přes další dva lůžkové vozy (k nelibosti pracovníků WGS) do jídelního, vlastně pardon, lůžkového vozu JLV. Zde mě uvítá milý stevard (standardně bych jej označil jako „mazáka“) spolu se svým pomocníkem či zácvikářem. Ochotně mi nabízí gulášovku s chlebem, chipsy a další dobroty. Nakoupím tedy nějaké chipsy a studené pití (venku zrovna panovala vedra) k filmu a prosím o gulášovku. Bude prý za deset minut, mám se zastavit. Říkám si super, tak já se i navečeřím. Opět procházím přes dva vozy WGS a vybaluji si ve svém kupé další nezbytnosti. Opět túra přes dva vozy. Jeden stevard WGS mne upozorňuje, že bude zamykat přechodové dveře, tak bych se pak již prý nemusel dostat zpět. Vysvětluji mu tedy situaci. Další stevard WGS kouří na představku, sjíždím jej tedy pohledem a beze slova procházím k JLV. Zde již čeká má večeře, děkuji stevardovi za záchranu a již naposledy putuji po vlaku zpět.

V kupé zjišťuji, že nefunguje zásuvka, která jako jediná utáhne standardně notebook, a také nefunguje klimatizace. Jdu tedy za stevardem tohoto vozu řešit situaci. Ten mi oznamuje, že jemu v kupé nefungují také skoro všechny zásuvky, ale můžu si dát na chvíli nabíjet notebook k němu, což odmítám. Ke klimatizaci mi sděluje, že si cestující stěžují, že je jim zima, protože klimatizace chladí moc. Ale prý mi ji na chvíli klidně zapne. Vřele poděkuji, že na chvíli to nemá ani cenu, a jdu zpět do svého kupé. Klima se opravdu na chvíli zapíná. Na chvíli. Potom si otevírám ventilačku a poslouchám rámus zvenčí, který se přidal k randálu přicházejícího přes odpadní trubku (i přes ucpání špuntem). Navečeřím se, shlédnu seriál, vybíjí se mi baterie, převlékám se a jdu si lehnout. Postel je pohodlná a za standardních podmínek by mě čekala příjemná cesta, ale já musel poslouchat rachot vozu.

Daří se mi usnout, nicméně posun s cestujícími v Bohumíně není úplně šetrný a probouzí některé cestující, včetně mě. Nakonec usínám znovu a budí mě až klepání stevarda na dveře asi tři čtvrtě hodiny před Košicemi. Jinak pokud byste pomýšleli na sprchu, nechte si zajít chuť, ze sprchy je ve voze udělán sklad prádla.

Za standardních podmínek by cesta lůžkem musela být super (paradoxně, stejným typem vozu jsem cestoval do Bratislavy, a také nefungovala zásuvka, nicméně servis JLV je nepochybně kvalitnější, než servis WGS). Vozy se sice nyní vyměnily za lepší, ale personál i služby WGS ve vozech se nejspíše nezměnily. Kéž bych se mýlil. Samozřejmě jsem psal stížnost na České dráhy a odpověď mi vyrazila dech. Stejně tak jsem žádal o kompenzaci za „nefunkční klimatizaci a zásuvku“ a obdržel jsem něco kolem 380 Kč.

Nabízím vám úryvek z odpovědi Českých drah:

Rádi bychom Vás ubezpečili, že si plně uvědomujeme důležitost spokojenosti našich zákazníků s poskytnutými službami, a proto nejen z těchto důvodů vedení naší společnosti preferuje zákaznický přístup. Nutno ovšem podotknout, že rozsah současně nabízených doplňkových služeb v lůžkovém voze se řídí poptávkou zákazníků, kterou si vyhodnocuje pronajímatel vozu sám. Chování zaměstnanců cizích společností nespadá do naší kompetence.

Vůz, ve kterém jste cestoval, má od dopravce České dráhy, a.s., pronajatý slovenská společnost WGS. I když sprcha v lůžkovém voze byla funkční, rozhodnutí zda cestujícím bude umožněno používání sprchy, je plně v kompetenci společnosti WGS, která si vůz pronajala a jejíž zaměstnanci zajišťují doprovod.

Funkčnost klimatizace byla přezkoušena po návratu vozu do domovské stanice bez zjištěných závad.

Průvodce lůžkového vozu je mimo jiné povinen poučit cestující, že odpad má být uzavřen zátkou v umyvadle, aby se případný hluk z odpadní roury nepřenášel do vozu.

Autorský text.