Zítra se otevřou volební místnosti a o váš hlas se bude ucházet 31 politických stran kandidujících do Poslanecké sněmovny. Některé znáte důvěrně, jiné hledají cestu do parlamentu poprvé, a proto vás zkoušejí přesvědčit, že právě jejich klíčové téma je to nejpodstatnější pro tuto zemi na následující čtyři roky. Tady v redakci vám nechceme říkat, koho máte volit. Jsme ale dopravní magazín a chceme vám ukázat, jak moc právě téma dopravy dokáže říct o kvalitách a skutečných záměrech kandidátů. Než tedy vyrazíte do volebních místností, dobře se zamyslete, která ze stran může mít na váš každodenní život opravdu pozitivní dopad. S tím vám trochu pomůžeme.

Kampaň ve vás mohla zanechat dojem, že tím nejpalčivějším problémem v roce 2017 – v roce, kdy se obyvatelé Česka mají objektivně nejlépe v historii země – je možnost nosit zbraň, shodnost české a německé nutelly, nebo elektronická evidence tržeb. Ať je váš postoj k těmto otázkám jakýkoliv, jsou ve skutečnosti druhořadé. Vašeho každodenního života se nic nedotýká výrazněji, než ekonomická kondice země, pracovní příležitosti a růst životní úrovně. Jakmile se ekonomice daří, máte víc možností. Nerozhodí vás dražší máslo, ani nemáte důvod hledat za každým rohem vnějšího nepřítele, který zaručeně může za všechny naše problémy. A věřte nebo ne, doprava s tím aktuálně souvisí mnohem víc, než jste si mysleli.

Není ekonomika bez dopravy

Tradiční levicové myšlení říká, že bohatý stát dělá bohaté obyvatele. Pravice tvrdí, že naopak bohatí lidé dělají bohatou zemi. Tam, kde se oba názory potkávají, je mobilita – schopnost dostat se tam, kde potřebujete studovat, pracovat a trávit volný čas, a tedy i vaše schopnost změnit svůj současný stav, pokud vám nevyhovuje. Lepší podmínky pro nezaměstnané, mladé rodiny, děti a seniory slibuje kdekdo, ale málokdy to přesahuje rovinu obecných frází. Ač se to na první pohled nemusí zdát, nevěřte žádné straně, která ve svém programu neřeší dopravu. Je to to nejdůležitější pro zajištění mobility. S mobilitou přicházejí nové příležitosti a s příležitostmi přicházejí možnosti ke zlepšení.

Chcete příklad? Podívejte se na mapu nezaměstnanosti Česka dle mikroregionů a proložte si ji s mapou železničních koridorů, dálnic a dalších významných dopravních tepen. Jistě, přirozená demografie hraje určitou roli, ale nejde si nevšimnout, že nejkrizovější oblasti prakticky vždy patří k těm nejhůře dostupným. Argument není nikterak složitý: pokud žijete v oblasti s mizernou dopravní obslužností a nemáte dobrou práci, jste v pasti. Na auto nenašetříte, protože vám to příjem neumožňuje, a váš příjem se nezlepší, protože nemáte auto, abyste za lepší prací dojeli.

Tento začarovaný kruh není českým specifikem, pozorovat ho můžete všude po světě. Českým specifikem je, že žijeme v zemi s mimořádně hustým osídlením, zpravidla bez výraznějších přírodních překážek. Kdybychom všech 6248 zdejších obcí rozložili geometricky rovnoměrně do plochy, bude průměrný rozestup jen tři a půl kilometru. Přesto je celá řada sídel a regionů skoro izolovaná, nebo extrémně špatně dostupná.

Bojíte se migrace? Podívejte se sem

Dodnes je těžké pochopit, proč malý vnitrozemský stát pod ekonomickým průměrem Evropy, jenž ročně přijímá zhruba tolik žádostí o azyl, jako byla kapacita festivalového vlaku do Banátu, tak moc řeší otázku migrace. Pokud však chcete pohyb obyvatelstva skutečně podchytit, zaměřte se na migraci vnitrostátní. V novinách ji obvykle naleznete pod heslem vylidňování venkova a pokud hledáte dobrý počáteční bod, podívejte se na analýzu České televize.

Není to jen o absolutním úbytku obyvatel z vesnic. Města jsou pro mladší generace v mnohém prostě atraktivnější. Jde spíš o to, že nedostupnost příležitostí táhne ekonomicky aktivní lidi pryč z mnoha regionů, které v důsledku toho stárnou a ještě víc ztrácí svou kupní sílu a zajímavost. Firmy nechtějí do obcí, kde nenajdou vhodné lidi. Lidi nezůstanou ve vesnicích, kde není práce a občanská vybavenost. Občanská vybavenost nevznikne, pokud neexistuje cílová skupina a místní populace se stále více posouvá do důchodového věku. Podle aktuálních plánů mají trend zvrátit další dotace, třeba do cestovního ruchu. Dotace však neodstraní příčinu, pouze oddálí důsledky – a bez dořešení dostupnosti stejně lokalitám nepomohou.

Růst měst je přirozený a zrychluje s tím, jak je společnost kosmopolitnější. Je však velký rozdíl, zda se tak děje ve velké zemi s několika centry a řídkým osídlením, nebo v Česku, kde je síť spojnic mimořádně hustá a cestovní čas do nejbližšího velkého centra by vždy měl být v mezích denního dojíždění. Již dnes vidíme, že Praha dokáže přitáhnout každodenně dojíždějící nejen z nejbližšího okolí, ale i z Ústecka, Vysočiny, Plzeňska, Pardubicka nebo Liberecka.

Co ještě unesou města?

Tři hodiny denně v autobuse nejsou žádný med, přesto to celou řadu lidí neodradí od cesty za prací pětkrát týdně. Praha generuje přes milion pracovních míst, která ani sama nenaplní, a tak každodenní mobilita obyvatelstva pokryje zbytek. Zdejší výhoda spočívá v tom, že ač má infrastruktura své mezery, z Prahy na všechny směry vás vlak, autobus nebo vlastní auto doveze stále relativně rychle. Má to však svou cenu.

Každodenní přísun lidí, který Praze, Brnu, Ostravě nebo Plzni dodává život, zároveň tato města do značné míry dusí. Při průměrné obsazenosti 1,3 osoby na vozidlo je individuální doprava dnes větším zdrojem hluku, prašnosti a znečištění, než průmysl. Můžeme se sice chlubit jedněmi z nejlepších systémů MHD v Evropě i na světě, avšak stávající sítě rychle ztrácejí dech. Autobusy zaseklé v kolonách, stále plnější tramvaje a metro na hranici své kapacity – mobilita v rámci měst vyžaduje soustavnou pozornost.

Zatímco v Praze už dvacet let mluvíme o pomalé rychlodráze, která snad za deset let trochu zmírní mizérii při dojíždění z Kladna, pravý S-Bahn je stále pouze fantazií na kreslicích prknech a všichni vzhlížejí ke spásnému městskému okruhu, který ovšem vůbec nevyřeší každodenně rostoucí příval aut do metropole (tranzitní doprava v centru Prahy ostatně tvoří asi jen 30 % celkového objemu). Dlouhé roky byly brzdou městské dopravy finance. Teď, když peníze poprvé jsou, se situace otočila: nedokážeme rozvíjet infrastrukturu a začínají chybět lidé.

Když vás nemá kdo odvézt

Doprava zaměstnává přibližně 4,5 % populace Evropské unie. Další statisíce pracovních míst jsou na ni navázány nepřímo. Přesto patří k nejohroženějším oborům z pohledu pracovní síly. Již dnes se prakticky všichni osobní dopravci v Česku - na železnici i na silnicích - potýkají s nedostatkem řidičů, strojvedoucích i podpůrných profesí. Někde se hrozba teprve začíná projevovat, jinde – jako při integraci Kladenska do PID – se krize projevila naplno.

Řekli jsme si, že moderní země i města bez veřejné dopravy nemohou růst, ale zároveň zatím ani nedokážeme zaručit stabilitu a růst dopravy samotné. V takto malé zemi by sice neměl být až takový problém využít potenciál pracovní síly v regionech s vyšší nezaměstnaností, ale… mobilita. A jsme na začátku.

Řeší vaše strana dopravu?

Opakuji, pokud politická strana v programu nemá jasnou vizi dopravy, individuální i veřejné, nemá ponětí o ekonomice země. A pokud nerozumí ekonomice, nemůže vám slibovat lepší budoucnost pro děti ani vyšší životní úroveň pro vás. Doprava není jedinou důležitou částí hospodářské politiky, ale je nedílnou součástí každého dobrého ekonomického plánu.

Zažili jsme období, kdy se veřejná doprava vnímala jako sociální služba pro zoufalce, kteří nemají na výběr. Dokonce i v zemi, kde je auto stále nejsilnějším statutovým symbolem, se naštěstí toto vnímání postupně mění. Počet přepravených osob na železnici neustále roste, Pražská integrovaná doprava nikdy neměla tolik spojů jako dnes. I tak jsme stále jen na začátku cesty.

V prosinci letošního roku se třeba z Česka stane ostrov pomalé železnice. Poprvé bude výrazně rychlejší jet vlakem z Berlína do Vídně přes Norimberk, ač je trasa o dvě stě kilometrů delší. Dokončuje se nejdelší drážní tunel v zemi, jinak ale ve výstavbě ani v plánu nejsou žádné nové tratě, ani výraznější zrychlení. Z jednoho konce republiky na druhý (z Ústecka do Břeclavi nebo Ostravy) se sice dostaneme za čtyři hodiny, ale je to ojedinělá kombinace – a třeba mezi druhým a třetím největším městem jsme stále na úrovni 19. století. Navyšujeme sice počty tramvají a šetrnějších autobusů, ale Praha i Ostrava už i tak tvoří scénáře pro zimní smogové situace. A celá řada lidí se pořád nedostane do slušné práce, nebo nadobro opustí svůj region a posune ho tím ještě víc na okraj – pokud vláda vzešlá z těchto voleb nezačne skutečně řešit dopravu.

Ještě ten zítřejší výběr promyslete. Prosím.

Co udělali a co chtějí udělat?

V dalším článku se podíváme na konkrétní programy stran, samozřejmě se zaměřením na dopravní politiku.

>> Pokud nejste rozhodnutí: co vám slibují v dopravě?