Praha - České dráhy od 1.6.2007 nabízejí dokoupení aplikací In-Gold, In-Zákazník, In-Junior a In-Senior na již existující kartu. U okénka však můžete narazit na problém. "In-Gold? Na týden? Nevím jak se to dělá, musím se jít s někým poradit," uslyšíte u pokladny. Zatímco v zákulisí bude probíhat živá diskuze zdánlivě technického rázu, lidé ve frontě za vámi začnou být nervózní a postupem času až nepříčetní. V takovém případě je nejlehčí cestou podat prodavači pomocnou ruku a říct, já vím jak na to.
Tato zkušenost mne provázela v obou případech koupě týdenní aplikace In-Gold, kterou jsem chtěl, jako nový produkt ČD co nejdříve vyzkoušet. První případ se odehrál na nádraží v Mostě, druhý na hlavním nádraží v Praze. V obou případech jsem musel s prodejem asistovat. Za odměnu se mi dostalo vřelých díků a omluvy, že jsou na pokladně jen krátce.
Nejdříve trocha teorie. Plastová In-Karta obsahuje čip MIFARE DESFire. Je to vlastně procesor, zajišťuje komunikaci ve zvoleném protokolu a bezpečnostní šifrování přenášených dat. Má k dispozici 4 kB paměti, ve které jsou uložena potřebná data. Kromě jiného jde i o informace o zakoupených aplikacích, datu platnosti, atp. Karta má sama o sobě univerzální použití, do paměti lze ukládat data jakéhokoliv typu (například docházkový systém, elektronická peněženka, data platební karty). Energii na svůj provoz čip získává z elektromagnetického pole, indukovaného čtečkou. Čtečka pak přijímá data nebo odesílá příkazy a data čipu. Tak probíhá čtení a zápis dat na kartu. Typická provozní vzdálenost karty a čtečky se udává v rozmezí 0-10 cm. Data se přenášejí omezenou rychlostí (podle výrobce 106-424 kbit/s), proto je potřeba mít trpělivost a kartu u čtečky chvíli v klidu držet.
V paměti na In-kartě se nachází kopie údajů o vašich aplikacích, které mají ČD ve své databázi, a které vidí pokladní při operaci s vaší In-kartou. Průvodčí ve vlaku čte informace uložené na vaší kartě, tedy ne přímo z databáze ČD, proto je nutné mít data (resp. informace o aplikacích) na kartě aktuální.
Jak na to? Pokud se vám podaří získat důvěru na druhé straně okénka, vyzvěte prodavače, aby zvolil typ platby kartou či hotově. S touto operací není nutno pomáhat. Poté si nechte ukázat obrazovku. Naskytne se vám pohled na vcelku přehlednou aplikaci, s hlavním menu v horní liště. Jedna z nabídek se jmenuje "IN-KARTA". Nechte ji vybrat a pokračujte podnabídkou "Dokoupit aplikaci...". Ukáže se malý formulář, do kterého se vyplňují údaje o vaší In-kartě. Není třeba je zadávat ručně, jen přiložte svou In-kartu ke čtečce. Tím se automaticky načtou údaje z karty a proběhne vyhledání karty v databázi ČD. Poté se ukáže okno s vašimi údaji, fotografií, platností karty, koupenými a již expirovanými aplikacemi. Přibližně ve třech čtvrtinách výšky otevřeného okna směrem dolů zahlédnete rolovací nabídku "Dokoupit aplikaci". Zde zvolíte aplikaci kterou požadujete, tedy například týdenní In-Gold. Zvolíte datum platnosti, a potvrdíte. Na dotaz, zda opravdu chcete koupit tuto aplikaci, odpovězte "Ano". Následuje platba, a tím se údaje o koupené aplikaci zanesou do databáze ČD. Jenže to není vše. Informaci o tom, že aplikaci máte koupenou, musíte mít uloženou i na vaší kartě, aby si průvodčí ve vlaku mohl pomocí čtečky přečíst, že ji doopravdy máte.
Proto zbýva ještě In-kartu aktualizovat. V programu na obrazovce jste opět na začátku. Vidíte horní lištu nabídek. Zvolte "IN-KARTA" a podnabídku "Aktualizace In-karty". Zobrazí se výzva k přiložení In-karty ke čtecímu zařízení. Přiložte jí a nechte ji u čtečky tak dlouho, dokud se neobjeví zpráva, že karta byla aktualizována. V případě, že jí oddálíte příliš brzy, objeví se zpráva ve smyslu - operace přerušena. Pak musíte proces aktualizace opakovat.
Netřeba snad zdůrazňovat, že tyto operace můžete provést pouze u pokladny se čtečkou karet (seznam je na webových stránkách ČD). Pro všechny případy ještě dostanete potvrzení o koupi aplikace, které podle pokynů máte předkládat 5 následujících pracovních dnů při kontrole spolu s In-kartou. Tento doklad jsem však nepotřeboval ani jednou. Z principu funkce In-karty se nemusíte obávat, že přijdete o aplikace, které již na In-kartě máte, pouze tam přibude další.
Zdroj: Vlastní zážitky, In-karta
Pokud bych narazil na pokladní, která mi odmítne vydat něco na co mám nárok, bude logicky následovat dotaz na jméno a přijímení a obálka s požadavkem na náhradu škody, nikoliv nějaké vysvětlování.
Jó, mluvíme o tom samém, ale jinými slovy i úhly pohledu.
Jaksi vrže systém huvnitř.
vždyť jste to vlastně řekl (napsal) sám: Mými slovy: komunikační tréning a dojista neškolit (jen) periodicky ale vždy před změnou. O takových detailech, jako je "trenažer", byť i jen " na pokladnu", se nemám sílu zmiňovat, natož, že primárně ho musí mít výcvikové středisko. A funkční.
... probuh! Kdybych takhle školil lidi na elektrárně, tak jsme dávno zpátky u loučí ...
Tohle je věcí referentů (systémových specialistů) vymýšlejících novinky, nikoli věc generálního ředitele nebo jeho náměstků.
Protože „nejsme jako oni", tak se změnil i systém pravidelného povinného školení zaměstnanců. „Za bolševika" se chodilo „do školy" každý měsíc, jak pokladní, tak vlakové čety a byla tomu přizpůsobena i platnost změn. Když mělo něco platit od změny jízdního řádu, řekněme od 1.6., tak se to dalo „do květnové školy", čili příslušný výnos měli školaři už někdy v dubnu … takže všichni zaměstnanci (pokud nebyli náhodou nemocní) byli včas proškoleni, protože na to byl dostatek času. Pochopitelně se mohli se změnou seznámit i v telegramové podobě.
Dnes se škola dělá třebas 1x za 1/4 roku, takže když zrovna cyklus proběhne, tak je další za 3 měsíce a cokoli se během této doby změní, to si musí zaměstnanec nastudovat sám z (ne)srozumitelného telegramu, může to konzultovat leda tak se svými spolupracovníky, případně konzultovat se školařem vesměs po telefonu … o nějakém školení na počítači se mu v době výpočetní techniky může jen zdát …
Takzvaná elektronická výuka (e–learning) praktická cvičení na UNIPOku neumožňuje.
Navíc manuály k počítači jsou psány „jazykem zapomětlivého programátora", nikoli jazykem prostého uživatele. Pokladní není počítačový expert.
Dopravní vzdělávací institut, který podle požadavku GŘ (v osobce podle požadavku O16) zajišťuje „pravidelné školení" zaměstnanců má sice počítačové učebny, kde by si mohli zaměstnanci obsluhu počítače – přesněji řečeno novinky vyzkoušet, jenže aplikace UNIPOK na těchto PC nainstalována není a ze strany příslušného referenta (referentů) na O16 požadavek na takové školení vznesen nebyl.
Z toho logicky plyne, že ani školaři nemají UNIPOK na svém PC … takže nemohou „nešťastnému" zaměstnanci majícím problém poradit … TO NENÍ VTIP, ale REALITA.
Někdo by totiž musel zaplatit licence … případně verzi cvičného programu …
Požadavek na obsah „povinného školení" dané kategorie zaměstnanců určuje příslušný referent, ředitel odboru ten požadavek jen formálně podepisuje v souladu s podpisové řádem ČD.
Takže i nově vyškolovaný zaměstnanec pro funkci pokladníka (nebo přeškolovaný) nemá možnost naučit se v rámci kurzu pracovat s UNIPOKem a setká se s ním až v části praktické přípravy přímo v pokladně.
Myšlenka poslat někoho na „přeškolení" je báječná, jenže problém je v tom, že ten zaměstnanec mající potíže s obsluhou příslušné aplikace se nemá kde přeškolit, protože školicí „trenažér" neexistuje.
To zase NENÍ špatný VTIP, ale TVRDÁ REALITA.
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.