Brno, Praha, Drážďany, Hamburk - Už jako malý jsem se rád díval na sobotní ranní animáky na RTL. Když jsem se tedy letos rozhodoval, kam s eTiketem, Německo byla moje jasná volba. A proč ne rovnou do severoněmecké přístavní metropole, pyšnící se primátem co do počtu mostů (2428 k roku 2001), Hamburku? Řekl jsem si, že už pro to dobrodružství to risknu, protože absolvovat 992 km jedním vlakem na jednom sedadle je síla, tedy alespoň pro někoho, kdo to ještě nezkusil. "Ein Bier, bitte" a "noch einmal" jsou jediné fráze, které umím německy, čili nebylo od věci přidat se k někomu, kdo umí objednat i jídlo - stal jsem se tedy součástí cestovatelské skupinky, tvořené Tomášem Kubovcem, Pepou Petrákem a jeho bratrem Honzou, přistupujícími v Praze. Cílem jejich cesty byl hlavně Miniatur Wunderland, největší modelové kolejiště světa. Ojra směněna, eTiket vytištěn a řízky napečeny, je tedy nejvyšší čas natáhnout budík na 4:00…

Když ti vítr…

Středeční varování ČHMÚ bylo opodstatněné, o čemž vypovídaly jak naše zprávy, tak i přehledy zpoždění vlaků na síti ČD. Silný a prudký vítr lámal a vyvracel stromy, které dopadaly na trakční vedení i koleje, následkem čeho se dráha proměnila v učiněný chaos. Vlaky se štosovaly ve stanicích a čekaly na zprůjezdnění tratí, nabíraly nemalá zpoždění a bohužel se to týkalo i EC 179 Alois Negrelli, jehož souprava měla ráno obracet na stejnojmenné EC 176 a v 5:41 vyrazit do Hamburku. Nicméně vlak nebyl v Brně ani ve chvíli, kdy jsem dorazil do stanice. Odjezdová tabule hlásala 60 minut zpoždění odjezdu vlaku, které nakonec vystoupalo na 150 minut. Vzhledem k dalším zpožděným EC a faktu, že Negrelli je první ranní EC v daném směru, dala se očekávat velmi zajímavá cesta.

English tourist with reservations and hněv rozzuřené matky

Prognóza se naplnila po příjezdu do pražských Holešovic. Davy cestujících se nahrnuly do vozů a hádaly se o sedadla s těmi, kteří seděli na jejich místech. Výjimku netvořila ani čtyřčlenná rodinka, cestující z Přerova do Německa. Jejich spoj byl odřeknut a tak v České Třebové nastoupili do prvního vlaku, který jel jejich směrem. Štěstím v neštěstí bylo, že pouze jedna britská turistka měla místenku na sedadlo, obsazené jednou z ratolestí. Po troše anglicko-německo-české konverzace se dosáhlo smíru a ač dosud netuším, jak se to povedlo, situace se uklidnila. Cestující se tradičně rozmístili všude, kde našli nějakou oporu, tedy klasicky na představcích. Hurá směr Drážďany!

Sehr geehrte Fahrgäste, Achtung, bitte!

První větší stanice v zemi našeho západního souseda nám přichystala malé překvapení. Naše milované EC 176 zde ukončilo svou jízdu, načež souprava pokračovala v cestě až do Berlína Hbf. coby IC 2806, s možností následného přestupu na ICE 800, které nás dopraví do Hamburku. Po strastiplné cestě to byla první dobrá zpráva! Svézt se neplánovaně ICE…kdo by odolal? Průvodčí opatřil naše lístky těžko čitelnou zprávou pro kolegy v ICE, že se o něco takového nejspíš pokusíme, čili by nás nemuseli vyhazovat za jízdy. Nebyla to však jeho jedinná činnost - změna čísla vlaku sebou totiž nesla nemalou obtíž, protože i na IC 2806 měli někteří cestující rezervaci. Nastala tak kuriózní situace, kdy cestující, mající místenku na EC, seděl na svém právoplatném místě i přesto, že byl jeho vlak ukončen už v Drážďanech. Tohoto postu se však dožadoval cestující jiný, s platnou místenkou na IC 2086. Danou situaci nejvíce odnesl jídelní vůz, přeplněný cestujícími, jež se nechtěli hádat, anebo naopak byli přeargumentováni. Po ukončení jízdy IC jsme měli pár minut času k prohlídce budovy berlínského hlavního nádraží. Jde o vskutku překrásnou stavbu a to jak zvenku, tak interiérem. Patnáct metrů pod úrovní okolního terénu se nachází větší nástupiště pro vlaky v severo-jižním směru, deset metrů nad povrchem naopak pro směr východ-západ. Na ICE 800 tedy čekáme pod zemí, spolu s chumlem dalších cestujících. Místo však nacházíme překvapivě snadno, za což možná vděčíme i výpadku rezervačního systému DB…pohodlné kupé, které i přes svá léta (jednalo se o ICE první generace) nabízí míru komfortu u nás nevídanou ani v první třídě, bude našim posledním útočištěm na zbývajících 343 km cesty. Tentokrát rychlostí 230 km/h a bez příplatku!

+145

V 18:05 jsme konečně přirazili k nástupišti v Hamburku, tedy o dvě hodiny a 25 minut později oproti plánu. To vše za pouhých 39€, na které přijde eTiket z Prahy do Hamburku v jednom směru. Náš Hotel Oasis je jen pár minut cesty od hlavního nádraží, takže ani nepomýšlíme na U-Bahn a vypravujeme se vstříc podvečerní náladě uličky Steindamm, ležící ve čtvrti St. Georg. Navzdory početné turecké menšině a všudypřítomným "sociálním pracovnicím" zde byl relativní klid, a ještě jsme si k večeři dopřáli výbornou tureckou kuchyni v místním Öz Urfa Kebap Salonu. S patřičně naplněnými žaludky vyrážíme vstříc nočnímu Hamburku, ovšem jak jinak, než skrz hledáčky našich fotoaparátů…o tom, co všechno jsme viděli, se dočtete zanedlouho.