Helsinki — V minulém díle reportáže z Helsinek jsme si krátce představili město Helsinki a popsali vlakové soupravy, které zajišťují příměstskou dopravu v regionu. Druhý díl na to zčásti naváže zevrubným objasněním tarifů, abyste například věděli, do jaké části vlaku si musíte sedat, abyste bez jízdenky nebyli automaticky černí pasažéři. Kromě toho si popíšeme tratě, po kterých zastávkové vlaky jezdí. Od přeplněných ulic a nákupních center v Helsinkách dojedeme do naprosté pustiny u Riihimäki a Lahti, kde sobi dávají dobrou noc v krajině rovinatých lesů a pastvin. Vzato do důsledku, nad sítí zdejších regionálních vlaků slunce (téměř) nezapadá. Alespoň ne teď, v období okolo letního slunovratu…

Raději si kupte lístek předem

Jak jste si asi všimli na fotkách v minulém díle, starší jednotky řad Sm1 a Sm2 mají na čele psané pouze označení linky (tomu se budeme věnovat níže), ale nepíše se cílová stanice. Tu najdeme jen na tabulce, upevněné na bočnici pod okny. Cestujícího na nástupišti ovšem jako první upoutá displej v okně, a pokud neumí finsky, může ho zmást že vlak asi oproti očekávání jede do nějaké stanice Lipunmyynti (prodej jízdenek). Ve skutečnosti tento displej slouží pouze k označení části vlaku, kde je možné koupit jízdenku u tarkastaja (průvodčího). Pokud si bez platné jízdenky sednete do jiného oddílu, jste černý pasažér a měl byste zaplatit pokutu. Sami Finové říkají, že musíte mít hodně špatný den, aby po Vás v zastávkovém vlaku ve městě někdo chtěl jízdenku - průvodčí je tam od toho, aby prodával lístky těm co si o ně řeknou, a ne aby je každému kontroloval. Personál nejpodřadnějších spojů se tím skutečně řídí a důslednou kontrolu považuje za oboustranné obtěžování. Ovšem pokud jedete delší vzdálenost, počítejte s tím že průvodčí zpravidla přijde a jízdenky bude vyžadovat. Pokuta za černou jízdu je velmi vysoká, odcházíte o 80 EUR lehčí.

Ti cestující, kteří nepoužívají čipové karty, si zpravidla koupí jízdenku předem v pokladně nebo automatu. Kassa (pokladna) je v každé významnější stanici, obvykle se používá systém pořadových lístečků, aby nebyly různě rychlé fronty. Na nepohodlné stání v "trychtýři" v čekárnách obvykle ani není místo, proto se preferuje stojan pořadníku, kde je pouze jedno tlačítko - všechny přepážky dělají všechno, snad jen v Helsinkách jsou některé omezeně specializované. Celkem normální jízdenku dostane cestující, který alespoň v části trasy hodlá použít dálkový vlak. Na junalippu (lístku na vlak) má napsané své spoje (včetně těch regionálních), jména stanic, příjezdy a odjezdy, a samozřejmě také číslo sedadla, protože všechny vlaky vyšší kvality jsou povinně místenkové (a příplatkové). Pokud ale jedete výhradně zastávkovými spoji, obdržíte vyöhykkeenlippu (zónový lístek), kde máte natištěné pouze jakási písmenka, třeba *BCDEF*, a nic více. To souvisí s tarifními zónami, které najdete pod odkazem níže. Některé zastávky patří do dvou sousedních zón, ale přesto je cestování na naše poměry poměrně drahé. Přejezd mezi dvěma zónami stojí 3,80 EUR, což může znamenat 10 minut jízdy v osobáku. Za 10 EUR projedete 6 zón, což je v závislosti na "vymetákovosti" použitých vlaků zhruba hodinová jízda, ujetá vzdálenost tak 60-70 km. Při nástupu do prvního regionálního vlaku si musíte jízdenku označit ve strojku, jinak je také neplatná a i v tomto případě Vám zřejmě hrozí ztráta 80 EUR. Kiitos paljon (děkuji pěkně).

Při cestování v Helsinkách a blízkém okolí můžete využívat také jízdenky integrovaného dopravního systému. Tyto doklady jsou přestupní, časově omezené. Za cestování ve městě Helsinki/Helsingfors po dobu 1,5 hodiny zaplatíte 2,50 EUR a můžete využívat vlaky i dopravní prostředky HKL/HST (metro, tramvaje, autobusy, přívoz). Dalšími tarifními oblastmi jsou sousední aglomerace Espoo/Esbo a Vantaa/Vanda. Pokud si chcete z Helsinek udělat výlet tam (nedoporučuje se), použijete lístek na "region" za 4 EUR. Každá z těchto oblastí má také svoje vlastní přestupní lístky. To, co leží mimo tyto tři městské zóny, se doslova označuje jako VR oblast, a cestující jsou odkázáni na vlakové jízdenky. Jinak pro celodenní cestování po Helsinkách jsou k dispozici turistické lístky na 1, 2 nebo 3 dny.

• Železniční mapa Finska
• Mapka příměstských tratí - naznačeny jsou i zastávky
• Tarifní zóny na příměstských tratích
• Linky příměstské dopravy a jejich zastávky

Linky podle písmen a barviček

Když si na odjezdové tabuli najdeme juna (vlak) kategorie S a pokládáme ho za S-Bahn, jak to známe z německy mluvících zemí, bereme to za opačný konec, protože ve Finsku tato kategorie znamená nejprestižnější Pendolina. Zastávkové vlaky v příměstské dopravě se označují písmeny linky, kterou jezdí. Hlavní směry jsou čtyři (viz schémata), na dvou z nich jezdí více linek a liší se trasou a počtem zastavení. Písmeno je někdy iniciálou konečné stanice, nebo jiného důležitého bodu linky, žádná jiná logika v tom není. Ze schématu to není patrné, ale zatímco některé linky jsou "páteřní", jiné jsou takové spíše speciální spoje, jezdící ve velmi okrajových částech dne, nebo v neděli - například linky L, N, T, a největší avantgarda, linka G. Dálkové linky Y do Karjaa, R do Riihimäki a Z do Lahti se přednostně pokrývají novými jednotkami řady Sm4, které mohou těžit ze své maximální rychlosti 160 km/h, starší jednotky řad Sm1 a Sm2 zajišťují kratší vlaky, ovšem do Riihimäki se na lince H také dostanou.

Po trati směr Turku/Abo se rozjíždějí "zelené" linky příměstských vlaků. Nejpodřadnější je linka A, vedená sólo jednotkami Sm1/Sm2, která končí už ve stanici Leppävaara/Alberga na počátku aglomerace Espoo/Esbo (ostatní vlaky v tomto úseku využívají druhé dvě traťové koleje). Krátce po odjezdu z Pasily/Böle mineme známou Hartwall Arenu a varikko (depo) v Ilmale. Mezi zastávkami Valimo/Gjuverjet a Pitäjänmäki/Sockenbacka projíždíme kolem rozsáhlého průmyslového areálu, dnes patřícího firmě ABB. Ta koupila zde dříve působící společnost Strömberg, výrobce elektrické výzbroje příměstských jednotek Sm1 a Sm2. Dále vede trať přes průmyslové a rezidenční Espoo, kolem zastávky s příhodným názvem Kilo se určitě dá jet alespoň "kilo" (100 km/h). Za centrem Espoo následuje stanice Kauklahti/Kyklax, konečná linky E. Dále trať už opouští aglomeraci kolem hlavního města a vine se částečně zalesněným venkovem. Přijíždíme do města Kirkonummi/Kyrkslätt, které má také něco jako MHD. Dále už pokračuje pouze "dálková" linka Y, poslední stanice jsou od sebe vzdálené mnoho kilometrů. Konečná této linky je ve městě Karjaa/Karis a jde o jediný jednokolejný úsek příměstské dopravy Helsinek.

Samostatnou relací je "oranžová" linka M, vedoucí do Vantaankoski/Vandaforsen. Do stanice Huopalahti/Hoplax jezdí její vlaky prostřídané s linkou A (základní souhrnný interval 5 minut), proto se ve vozidlech obou linek pro jistotu před touto stanicí hlásí, kam vlak pokračuje dále. Samotná trať do Vantaankoski je "kusá" dvoukolejka, určená výhradně pro příměstskou dopravu. Trať je relativně krátká, vstupuje do oblasti Vantaa/Vanda a vyznačuje se poměrně vysokým počtem nadjezdů. Zároveň tu u zastávky Malminkartano/Malmgard najdeme nejbližší tunel k Helsinkám. Protože narozdíl od linky A nejezdí ve směru linky M žádné další vlaky, obíhají zde delší soupravy, složené z více jednotek. Je to asi náhoda, ale písmenem M v oranžovém poli se označují také stanice metra v Helsinkách…

Další relací příměstské dopravy jsou "modré" linky, vedené až do Riihimäki, tj. asi do půli cesty do Tampere/Tammerfors. Trať ze stanice Pasila/Böle vychází jako čtyřkolejná, kde nejpodřadnější spoje linek I a K používají nástupiště u pravých dvou kolejí, zatímco vše ostatní projíždí po levých kolejích. Rušným městským prostředím s mnoha zastávkami se dostaneme až do stanice Tikkurila/Dickursby, kde zastavují všechny vlaky všech kategorií. Nyní jsme už v centru aglomerace Vantaa/Vanda, v níž se nachází mezinárodní lentoasema (letiště). To nemá železniční napojení a Tikkurila je nejbližší stanicí. S letištěm ji spojuje autobusová linka 61 (jízdní doba asi 25 minut, interval ve špičce 12 minut), která ovšem není ani trochu expresní, spíše obsluhuje rezidenční oblasti v Tikkurile, dále vede k obřím hypermarketům, a když už to není daleko, dojede až k tomu letišti. Nesmíte se divit, že v Helsinkách najdete úplně jinou linku 61, "interní" relace v oblasti Vantaa svého bratra v Helsinkách nezná. Cestující z letiště, pokud nepoužijí taxi nebo různé hotelové shuttly, využívají spíše rychlou linku 615, která jede až k hlavnímu nádraží do Helsinek a při cestě zpět k letišti nikde nestaví.

Když náš vlak opustil město Vantaa, přichází odbočná stanice Kerava/Kervo, kde se odděluje směr Lahti/Lahtis, a dále je trať už "jen" dvoukolejná, ovšem za první zastávkou opět kus alespoň tříkolejná. Traťová rychlost činí 160 km/h a pysähtyy (zastávky) jsou u čím dál menších sídel. Přichází stanice Jokela, jejíž klasická dřevěná budova byla v dubnu 1996 svědkem železničního neštěstí. Na výhybce do odbočky s povolenou rychlostí 35 km/h vykolejil expres v rychlosti 124 km/h. Nehoda si vyžádala 4 lidské životy a dalších 75 osob utrpělo zranění. Poslední dva mezistaniční úseky, do Hyvinkää/Hyvinge a Riihimäki, jsou už přes 10 km dlouhé, vlak dlouho uhání slabě osídlenou krajinou. Mezi rašelinnými loukami a nízkými zalesněnými kopečky tu a tam stojí nějaký typicky skandinávský dřevěný domek. Nebýt těchto barevných stavení, trochu to připomíná šumavské slatě, přičemž zdejší nadmořská výška je o několik stovek metrů menší. Do uzlové stanice Riihimäki přijíždíme kolem rozsáhlého nákladiště dřeva.

Poslední linkou příměstské dopravy je rychlé spojení Helsinek a Lahti/Lahtis, označované "červenou" linkou Z. Dopravu zajišťují jednotky řady Sm4 a soupravy s lokomotivou řady Sr1. Až do stanice Kerava/Kervo je trasa shodná s "modrými" linkami. Za stanicí na širé trati pak přichází odbočka tratě (druhý směr nadchází trať od Riihimäki po estakádě), kde se i do odbočky dá jet 160 km/h. V interiéru novějších vlaků (dálkových i regionálních Sm4) najdeme obrazovky, které místy ukazují aktuální rychlost vlaku, a před příjezdem do největších stanic dokonce zobrazí i schéma stanice, nástupišť, podchodů, zastávek autobusů… Na trati do Lahti se povolená nopeus (rychlost) posléze vyšplhá až na 220 km/h, což využijí Pendolina řady Sm3, označované také jako S220. Zanedlouho tudy budou projíždět i Pendolina řady Sm6 Karelian Trains do Ruska, nyní je zde nabídka dvou denních vlaků do Pietari (St. Petersburg) a jednoho nočního do Moskvy. Na této trati je krajina dokonale pustá už za odbočkou v Keravě. Mezilehlé stanice jsou jen dvě, a stejně jde jen o terminály s parkovištěm uprostřed lesů, kam se sjíždějí cestující autem z okolních samot. Vlak se rychle řítí mírně zvlněnou zalesněnou krajinou a místy se objevují skály. Jižní Finsko je sice relativně rovinaté, ovšem pod zemí velmi skalnaté. Zapomeňme na zářezy, jak je známe u nás, s mírně skloněnými zatravněnými svahy - tady jde vždy o kolmou stěnu ve tvrdé hornině, kde už navěky zůstanou patrné rýhy od zemních stavebních strojů.

Zvláštní postavení má tangenciální spojnice Riihimäki a Lahti, po které sice není oficiálně vedeno žádné "písmenko" systému příměstské dopravy, ovšem v plánech příměstských vlaků trasa zakreslená je, stejně jako se na ní uplatňují tarifní zóny. Navíc existují přímé vlaky relace Helsinki - Riihimäki - Lahti. Na této dvoukolejné trati vládnou jednotky řady Sm4 (vlak každou hodinu), a opět projíždíme velmi slabě osídlenými místy. Na trati je několik zastávek, které jsou také u menších sídel, spíše rekreačních, kam se jezdí na ryby. Přesto vlaky nevozí vzduch, mnoho lidí je totiž používá k tranzitu z východní části Finska směrem na Tampere a zpět, čemuž nahrávají přípoje na dálkové vlaky v Lahti i Riihimäki. Je vhodné dodat, že ani v Lahti, ani v Riihimäki, toho příliš zajímavého k vidění není. Riihimäki je poklidné město (dálnice do Tampere vede za městem) s mnoha zelenými parky a spořádanými čtvrtěmi z dřevěných domů, z dopravního hlediska taková malá Finská Třebová. Naproti tomu v Lahti se musíme připravit na hlučné ulice plné aut. Přednost Lahti je ale v tom, že leží při jednom z nejjižnějších velkých jezer, Vesijärvi. Na břehu jezera přece jen najdeme příjemné sportovní a odpočinkové areály. V létě se tu projíždějí železnice dobře, kapupungit (města) Riihimäki a Lahti leží nad 60. rovnoběžkou severní šířky, proto se stmívá velmi pozdě. Do půl dvanácté večer byste se obešli bez pouličních lamp, a ani během noci není ta tma příliš opravdová. Opačný efekt to samozřejmě má v zimním období, proto si případnou cestu po Finsku plánujte na tu část roku, kdy nad železnicemi slunce téměř nezapadá…

Zdroj: poznámky autora, VR (státní železnice), Railfaneurope.net, Bueker Railway maps