Vážení přátelé, uživatelé galerie, je to dva roky, co jsme spustili projekt Šotošturc. Jedná se o sekci, kam se dávají fotky s nějakou "pěknou" vadou, jednak jako zpestření pro pokročilé fotografy, aby tyto vady našli, ale hlavně jako návod pro začátečníky, aby se z nich dokázali poučit a vyvarovat ještě před tím, než sami pokazí jinak zajímavý záběr tím, že se sami dopustí právě nějaké té zbytečné chyby. Sepsal jsem takový miniseriál, který se bude postupně zabývat těmi nejzávažnějšími a přitom nejzbytečnějšími chybami na fotkách v pořadí, jak vznikají. Začneme volbou místa, zohledníme násvit, ostatní objekty na fleku, ohnisko a pozici vlaku ve snímku, přejdeme k expozici a zakončíme editací.

Tento seriál bude takovým souborem rad, doporučení a nápověd, jak se nedopouštět všech těch chyb, které dosud máme v sekci Šotošturc zdokumentované. Tedy nejen těch, přibral jsem k tomu vybrané ukázky ze svého archivu i archivů svých kolegů, správců i fotografů. Na tomto místě bych jim všem chtěl poděkovat za ochotu, s jakou svá díla z dob dřevních poskytli dobrému účelu. I díky nim může tento miniseriál vzniknout. Je především určen začínajícím, ale i mírně pokročilým autorům. Na internetu je dostupných docela hodně stránek, věnujících se teorii i praxi fotografování, jak na kompozici, práci se světlem a vůbec, nicméně náš obor fotografie železnice je lehce specifický a u začátečníků lze sledovat stále ty samé notorické chyby a opomenutí. Předesílám, že se nejedná o nějaké desatero (patnáctero, dvacatero), podle kterého se musí fotit. Seznam pravidel, která nutno dodržovat a přes to nejede vlak. Naopak, ať si každý fotí, jak chce, jen ať do fotek vnáší svou vlastní invenci, tvůrčí nápady a jejich realizaci. Avšak než se do toho pustí, než začne ta psaná i nepsaná pravidla porušovat, měl by je dobře znát a vědět, co vlastně dělá. Ostatně, fotka vlaku se sloupem přes čelo není žádné umělecké porušování pravidel, to je jen humpolácký přístup ke kompozici.

Dnes a denně jsem s kolegy svědky, že spousta lidí si plete umění a řemeslo. Umělecká složka, ta autorova invence, původní přístup, vlastní nápad, nechť je pokud možno co nejtvořivější, ale řemeslná část musí být dobrá jak na "fotce vlaku", tak na "fotce železnice", pokud použiji toto označení. Samotný nápad na fotku nestačí, pokud je technicky neváhám se napsat mnohdy až fušersky ztvárněn. A pokud se taková nepovedená fotka objeví u nás na stole, zpravidla ji pošleme do šturcu, do brambor. Prostě ne na hlavní trať, ne do galerie. Občas nějaký autor takové zamítnuté fotky v afektu poznamená něco v duchu, že se těší, až uvidí naši lepší fotku takového vlaku či z takového místa. Leč, kdyby byl býval u focení víc přemýšlel a dal si pozor na obligátní chyby, mohl tu lepší fotku vyfotit on sám. I proto píši tento miniseriál, aby vznikaly fotky lepší a hezčí, když už si někdo tu práci dá a chce je pořizovat.

U některých rad si zkušení fotografové zajisté pomyslí, že to přece není pravda, že nemusí za každou cenu dodržovat zrovna tu či onu zásadu. Jistě že nemusí. Ostatně v galerii je takových fotek požehnaně. Pokud se bude fotit jen podle nějakých zásad a šablon, budou vznikat jen šablonové fotky. Jistě že budou. Leč, dovolte mi menší přehled. Vezměme si běžný průměrný vývoj šotouše, resp. povahy jeho fotek:

1. perony proti slunci (vlak, těžké šoto, nulová fotografická hodnota) - zpravidla rovněž obsahují zbytečné chyby, kolize objektů, kompoziční disharmonie atp. Na nádraží začínal skoro každý, je to nejsnáze dostupné místo s největší koncentrací vlaků. Zakoupením fotoaparátu se člověk stal majitelem a jal se svůj majetek používat k tvorbě obrázků. Nějaké fotografično se neřeší, jde především o obrázek vlaku;

2. přejezdy proti slunci, případně po slunci ale bez kompozice a editu (vlak, těžké šoto, stále nulová fotografická hodnota) - stále výskyt zbytečných chyb, kolizí atp., nicméně je zde už snaha o "vlak v krajině", nebo alespoň ne "u druhého nástupiště";

3. přejezdy a od patky po násvitu s nějakou kompozicí a alespoň základní, i když ne dokonalou editací (vlak, tzv. železniční porno - jde o to, aby byla vidět velká mašina, nikoliv umění, jakás dokumentační hodnota);

4. z louky a pole, technická stránka fotky již bezvýhradně zvládnutá (vlak v krajině, stále lehké porno, kalendářový materiál);

5. z kopce a stromu (krajina s vlakem, už nejde o velikou mašinku, nelze přečíst číslo, už zase spíš ne kalendářový materiál, protože kalendář prodávají velké mašinky);

6. umění lehkého typu - panning, silueta při západu, šmouhoid na přejezdu, vlak na pozadí jiného děje (zde už je vlak jen hercem a lidé bez výrazné vášně pro železnici začínají vnímat, že to nejsou fotografie jen mašinek);

7. umění těžkého typu s lidmi a ději nelokomotivními (zde je to železniční jen náznakem, leč stále tematicky, a lidé naplno vnímají fotografično).

Nejlepší by bylo, kdyby všichni fotili téměř samé čtyřky, pětky, šestky a sedmičky, sem tam nějaké porno, aby byla vidět poznat nová lokomotiva či byl zvěčněn zajímavý flek, ale hlavně také tvůrčí snímky, aby umělecké niveau galerie dosahovalo patřičných výšin. Jak jsem již psal, toto je určeno především začátečníkům, a dodržování nějakých základních pravidel jim minimálně z počátku nesmírně usnadní další rozvíjení svých dovedností. Už například jen proto, že pochopí, jak to celé funguje. Nemluvě o tom, že některá pravidla je prostě dobré dodržovat obecně, i v případě velmi osobitých snímků. Leč, tento seriál jim má pomoci především k tomu, aby nedělali jedničky a dvojky, ale zpočátku alespoň pěkné a solidní trojky, nicméně po krátké době už čtyřky a pětky. Do uměleckých šestek už musí proniknout sami.

Seriál si neklade za cíl zcela komplexní a vyčerpávající souhrn chyb a návodů, jak se jim vyvarovat. Jednak nejsou úplně všechny zdokumentovány jak ve Šturcu, tak v dostupných ukázkách, a druhak by to bylo na velmi dlouhé počtení, které bude už teď dlouhé až až. Tím pádem to nevylučuje a vlastně nechává volný prostor jak k dalšímu dílu do budoucna, tak i k vlastnímu inteligentnímu přístupu autorů. Mimochodem i proto je první díl jen úvodem a popisem jen jednoho fenoménu, kterým pro dnešek bude násvit.

Toliko bych rád uvedl jako vysvětlení, co mne k tomuto počinu vedlo a co si od něj slibuji. Nakolik se to povede nechť ukáže budoucnost. Nedělám si iluze, že s tím, jak postupně budou vycházet jednotlivé díly popisující jednotlivé problematické oblasti, se nám na stole přestanou fotky začátečníků s těmito chybami objevovat a dramaticky naroste podíl kvalitních a bezvadných fotek. Zároveň se však domnívám, že nemůže uškodit mít soubor notorických chyb a rad, jak se s nimi vypořádat, pěkně na jedné hromadě. Nejednomu začátečníkovi by to mohlo pomoci. Jak praví klasik, i kdyby jednomu, mělo by to smysl. A nyní můžete směle přejít k prvnímu článku, kterým se zabývá NÁSVITEM.

• vrstvy a výpaly
• flaška - sbíhání linií
• buďte RAW, aneb proč se kupuje zrcadlovka
• kalibrace monitoru
• hloubka ostrosti na fotografiích modelů