Fotoškola - Čím dál více fotografů si pořizuje digitální zrcadlovku s vidinou lepších fotek, ale mnoho z nich se v tomto rozletu samo brzdí tím, že nevyužívá potenciál aparátu naplno. Proč si zrcadlovku koupili? Aby měli lepší fotky. A čím jsou zrcadlovky lepší než kompakty? Jmenujme např. reálný hledáček, výměnné objektivy, kvalitnější snímač a také formát RAW, o němž si více povíme v tomto článku. Formát RAW produkuje i stále více kompaktů, kde je vítaným bonusem, avšak u zrcadlovek a jejich kvatlinějších snímačů je zbraní z nejmocnějších. Není pochyb, že se formát RAW těší obecné povědomosti. Možná se však mnohým fotografům otevřou možnosti dosud nepoznané...

Na tomto místě bych rád poděkoval EightyFourovi, autorovi námětu a také spoluautorovi tohoto článku.

RAW versus JPEG

Pro začátek si řekneme, co to vlastně RAW je. Jde o data, která zachytí snímač při dopadu světla, tedy při expozici. Říkáte si, že totéž je i oblíbený JPEG? Chyba lávky. Pojďme se blíže podívat na procesy, které v digitálních aparátech probíhají. Po stisknutí spouště se otevře závěrka, světlo dopadne na snímač a AD převodník informace o světelné intenzitě převede na binární data (nuly a jedničky). Srdcem každého aparátu je procesor, který tato data převede na reálný obraz do formátu JPEG nebo TIFF, případně jim dá jen hlavičku, strukturu a uloží je jako RAW. Tento procesor je pevně nastavený od výrobce, lze u něj (podle typu fotoaparátu) měnit pouze několik málo parametrů. Právě on nastaví veškeré poexpoziční úpravy snímku (kontrast, vyvážení bílé či ostrost), a poté je zkomprimuje podle stupně kvality, kterou jste zvolili, do více či méně objemného JPEG, nebo je uloží do formátu TIFF. Ten má proti JPEG tu výhodu, že neužívá ztrátovou kompresi, ale stejně jako u JPEG se jedná o "už zpracovaná" data. RAW oproti tomu žádný hotový obraz není, jsou to jen surová data z AD převodníku. Tato data je třeba zpracovat a použitelný obraz z nich vytvořit. Že se tato práce navíc vyplatí, to si zanedlouho ukážeme.

JPEG skutečně nestačí?

Jistěže stačí, pakliže je potřeba pořídit tři stovky fotek rodinky pod pyramidami tak, aby to vážněji neohrozilo gigovou paměťovou kartu. Avšak pokročilý fotograf narazí na omezení JPEGu ve chvíli, kdy dojde k editaci, tedy když přestane stačit pouhé nakopírování fotek z paměťovky na disk. Ne že by nebylo možné takový snímek editovat, nicméně jen velmi omezeně. Většinu práce totiž již odvedl fotoaparát. Ten při tvorbě a zápisu JPEGu využil zdrojová data ze snímače na mez, kterou mu nastavil výrobce a případně uživatel při nastavení některých uživatelských položek v aparátu, avšak zdaleka nevyužil celého potenicálu snímače pro tvorbu obrazu. A co víc, JPEG používá tzv. ztrátovou kompresi. Ta funguje tak, že se obraz rozloží typicky na bloky 8x8 nebo 8x4 pixely a tyto bloky potom při editaci vylézají na povch jako dobře známe kostičky a artefakty. Princip je ten, že se vyhazují informace lidskému oku neviditelné, což potvrzují výstupní soubory, kde komprese bývá neviditelná. Problém nastává, když takový obraz začneme měnit, upravovat, zesvětlovat nebo ztmavovat - pak se maskování, které mělo našim očím zůstat skryté, začne objevovat a výsledkem jsou nahnědlé stíny, bloky v obloze a kolem hran atp.

Trocha čísel v praxi

Každý digitální fotoaparát používá analogový snímač - kompaktní krabičkou "za trojku" počínaje a Canonem EOS 1Ds Mark II či Nikonem D2Xs v ceně blížící se novému autu konče. Analogovou informaci ze snímače převádí AD převodník na binární data. Tento převodník je typicky 12bitový, avšak jsou třeba i 22bitové. Berme v úvahu 12 bitů. To znamená, že každý bod může mít 4096 odstínů v každém kanále RGB (pro zjednodušení uvažujme hotový obraz a vynechme problematiku Bayerovy masky). Osmibitové formáty, jako například právě JPEG, však mají pouze šetnáctinu tohoto rozsahu, čili 256. Potom může mít například škála šedé, od čistě bílé do čistě černé, pouze 256 odstínů, a to je žalostně málo. Proto se musí při editaci s JPEGem zacházet opatrně, zejména tam, kde jsou barevné přechody. V těchto případech mohou vzniknout viditelné kostičkované mapy, protože JPEG prostě nedokáže interpretovat přechod jemněji. Tam, kde má 8-bitový JPEG rozdíl jedné hodnoty, vyjadřující například rozdíl mezi absolutní bílou a prvním odstínem šedé, vměstná 12-bitový RAW hodnot 16. Proto pro něj nejsou problémem přepaly či jemné přechody odstínů. Výslednou fotku pro prezentaci na webu sice nakonec stejně ukládáme do 8bitového JPEGu, ale po celou dobu úprav pracujeme s bohatším materiálem a veškeré úpravy jsou mnohem jemnější.

Praktické využití

Konečně se dostáváme k tomu, proč je RAW tak užitečný, co se s ním dá prakticky dělat a jak na to. RAW má proti JPEG čtyři hlavní výhody:
- lepší kvalita obrazu ve smyslu kresby (viz první dva obrázky)
- možnosti dodatečné změny uživatelských nastavení pro zpracování obrazu - krom času, clony a iso v podstatě vše - kontrast, doostření, vyvážení bílé, korekce expozice
- lepší možnosti práce s barvami díky většímu rozsahu zdrojových dat (12bit) ve větším barevném prostoru editoru (16bit)
- vhodnou souhrou předchozích dvou bodů vzniká snad největší výhoda RAWu, možnosti korekce přeexpozice, lidově zvané přepal.

Lepší kresbu z RAWu můžeme ukázat na tomto příkladu, jedná se výřez 1:1 téhož snímku pořízeného digtální zrcadlovkou Nikon D200 s objektivem Nikkor AF 35/2 D v režimu RAW + JPG fine (4,3MB), kdy RAW byl exportován programem Nikon Capture do JPEG-good (2,5MB). Jemnost kresby v případě exportovaného RAWu je krásně vidět. Při zmenšenině na 1024 na internet to sice nemusí mít výrazný vliv, stejně jako u fotky 10 x 15 cm do alba, avšak u zvětšenin např 20 x 30 už svou roli komprese hrát bude. Důvod, proč je vlastně jeden a ten samý obraz různě kvalitní, je nasnadě - výpočetní výkon počítače je mnohem větší, než schopnosti převodníku přímo v aparátu. Aparát musí navíc snímky zpracovávat rychle, a rychlost a kvalita jsou v nepřímé úměře. Nikdo nechce čekat, až se snímek za pět vteřin uloží, nejen v reportážní fotografii by to byl dokonce obrovský handicap. Naopak u počítače je to vcelku jedno, a navíc vývojáři produkují stále sofistikovanější algoritmy na co nejkvalitnější převod surových dat do obrazové podoby.

O možnostech dodatečného nastavení se netřeba nějak sáhodlouze rozepisovat. Každý program poskytuje základní možnosti nastavení převodu, které víceméně kopírují uživatelské menu aparátu (vyvážení bílé, kontrast, doostření, odšumení) a v některých případech přidávají další funkce, jako například potlačení aberace. Snad jen stačí napsat, že změnu vyvážení bílé z "žárovka" třeba na "auto" nebo "zářivka" lze docílit v každém z nich několika kliknutími. Ten, komu se povedlo fotit na WB "žárovka" s bleskem a pak se daný snímek snažil upravit do reálné podoby, by nad touto možností jistě zaplakal radostí.

Budeme-li se zabývat lepšími možnostmi práce s barvami, výsledek se dostaví pouze v extrémních případech, ale právě tyto případy dělají rozdíl. Typickým příkladem je právě posterizace a kostičkování u velmi jemných barevných předchodů. V neposlední řadě musíme zmínit i kvalitnější korekce nádechů pomocí úrovní právě nad 12bit daty v 16bit prostoru.

Konečně se dostáváme k poslední a zřejmě nejzajímavější vlastnosti RAWu, kterou JPEG poskytnout nemůže, a když, tak jen v omezené míře. Je jí právě stahování přepalů. Máme tu připraveno několik srovnávacích snímků:

Na příkladu s kašnou si ukážeme na prvním snímku přeexponovaný originál s přepaly, dále pak tento originál ztmavený pomocí běžných postupů na celkovou úroveň posledního snímku, a konečně původní přeexponovaný originál ve formátu RAW ztmavený o 2/3 EV v programu Nikon Capture. Rozdíl je patrný pouhým okem.

Následují příklady přímo z galerie: celkový snímek, výřez z původního snímku s přepalem na cibulích rajek, zkorigovaný běžným postupem z JPEG a konečně RAW ztmavený o 0,4EV.

Sami vidíte, že pouhé ztmavení přepáleného JPEGu zdaleka nestačí a výsledek je v případě kašny přímo tristní. Svou vinu na tom má absence jemných odstínů v jasech. Kašna je pouhým názorným příkladem, ve světě železniční fotografie se často přepalují bílé a světlé odstíny laků lokomotiv, např. ř. 471, blonski nátěrů ZSSK, bílé a šedé odstíny osobních vozů a v neposlední řadě krémové pruhy tzv. unifikovaných nátěrů.

Jeden takový vypálený unifikový pruh si ukážeme. Za propůjčení následujícího snímku zde z galerie a za laskavé poskytnutí RAWu pro potřeby ukázky děkuji topičovi.

Tato fotka je jen jedním z nespočtu případů, se kterými se ve své cenzorské a konzultační praxi setkávám a řeším s dotyčnými autory. Bohužel ne každý má to štěstí, že má k dispozici RAW, s nímž se dají v tomto ohledu dělat vyložená kouzla. Nicméně minimálně všichni zrcadlovkáři tu možnost fotit do RAWu mají.

Důležitá rada na závěr - záchrana přepalů stažením z RAWu funguje velmi dobře zhruba do 0,5EV, obstojně do 0,7EV. Pokud je přeexpozice markantnější a výpal výraznější, tak nepomůže ani svěcená voda. Naopak případné zesvětlení mírně podexponovaného snímku má mnohem menší vedlejší účinky a správná expozice, s případnou záchranou malých vypalujících oblastí, je vždy základem dobré fotky.

RAW editory a konvertory

Na závěr uvádíme stručný přehled RAW konvertorů:

Nikon - Nikon Capture (formát NEF)- V nedávném testu DIGIfoto byl vyhlášen nejlepším "továrním" RAW konvertorem, čili programem, který vzniká pod záštitou značky, a je také dodáván k jejím přístrojům.

Canon - Canon Digital Photo Professional (formát CRW)

Olympus - Olympus Studio 2 (formát ORF)

Pentax - Pentax Photo Laboratory (formát PEF)

Phase One Capture One Pro - Jak již název napovídá, jedná se o konvertor určený prvotně k digitálním datovým stěnám společosti Phase One. Ty mívají rozlišení až 36 megapixelů, proto se není třeba obávat, že se zalekne šesti- až desetimegové zrcadlovky. V současné chvíli jde o nejlepší softwarový RAW konvertor vůbec, čemuž odpovídá i jeho cena.

Adobe Photoshop Lightroom - Jádro tohoto programu kdysi vyvinula firma PixmaTec pro svůj ne zcela neznámý program RawShooter.

Helicon Filter - dílna Heliconu neprodukuje jen světoznámý NoiseFilter, avšak i vcelku vydařený RAW konvertor, který je v základní verzi freewarem, a nechybí mu žádné podstatné funkce.

Jako další možnost lze zvolit plug-in do grafického editoru (Gimp - Uf Raw, Photoshop - Adobe Camera Raw Plug-in), a načítat RAW data s nastavením všech možností tak, jako v samostatném konvertoru. Avšak uživatelské rozhraní těchto komponent nebývá na první pohled moc přátelské. Výhodou naopak je rozmanitost podporovaných aparátů a poměrně častá aktualizace.