Jak jste si již někteří zajisté všimli, na liště vlevo se objevilo za sebou několik mých fotografií. Není to náhoda, domluvil jsem se s redakcí, že nějak „oslavím“ 500 fotografií na tomto webu a bylo mi dovoleno vložit 10 fotografií za sebou a zároveň s nimi tento článek… Teď asi poněkud nedůvěřivě koukáte na lištu a vidíte tam pouze jednu fotografii. Asi si říkáte, co se v redakci nepovedlo? No v redakci to nebylo, chyba byla v autorovi a tento článek nebyl připraven včas, takže tam teď vidíte moji 501. fotografii zde na serveru a já se tímto textem pokusím shrnout předchozí působení na ŽelPage a zároveň napsat něco málo o sobě a svém působení zde. Pokud máte čas, náladu a hlavně chuť, tož začtěte se.

V první řadě musím napsat, že jsem rád za to, že zde mohu publikovat a že jsem si v průběhu let vypracoval jistou popularitu. Moje 1. fotografie tady byla zveřejněna až 23. 7. 2010, i když jsem web sledoval již dlouho. Sbíral jsem odvahu podělit se a zároveň sháněl někoho, kdo kvalitně naskenuje mé negativy. Ale když už jsem ji sem vkládal, tak jsem měl pocit, že si všichni sednou na zadek. No nesedli. Byl jsem poněkud překvapen, že i staré fotky je nutné editovat, a to bohužel do té doby úplně nebyl můj šálek kávy. Ale jak můžete posoudit, učím se. Určitě by se i některé starší kusy daly znovu přeeditovat… Ne, to nebudu dělat. Na to nemám nervy ani čas. Přeci vás nepřipravím o další záběry.

A tak šel čas a já postupně přidával další a další záběry. I editace se postupně lepšila, takže i ty staré kusy byly zase o kousek koukatelnější. Velký díl za to patří všem zdejším správcům fotogalerie, které dokáží dobrou radou nasměrovat a tím člověka poučit, když má zájem. Nakonec jsem byl vybrán i jako jeden z nich. Ne že bych byl tak dobrý v editaci, ale není to populární funkce mezi lidem, tak to mám spíš za respekt ke stáří.

Také jsem se zúčastňoval ankety Fotka roku, kde jsem v kategorii historické foto v roce 2010 a roce 2011 porazil dokonce i Drahoše Švestku (promiň, Drahoši, dle mého přesvědčení jsem nesahal Tvým fotkám ani po kotníky, ale jak říká klasik: „…jiná doba“) a na to jsem byl náležitě hrdý. Ale z důvodu dodatečného přesunu mých fotografií z kategorie historické do kategorií podle řad moje fotky z přehledů zmizely. Diplomy mi nicméně zůstaly, takže to nebyl sen. Jelikož ovšem vím, o které záběry šlo, tak se na ně můžete znovu podívat zde.

Teď vám dlužím i něco o sobě, že? Narodil jsem se, žiju a chci ještě chvíli žít. Ale teď vážně, rok narození v mém přehledu nekecá – 1973, od narození žiju v Karlových Varech, proto tolik fotek z okolí. Stále na jedné adrese, samozřejmě s výjimkou doby studia na VŠ (DFJP Pardubice). Dnes pracuji na SŽDC, na Správě tratí v Karlových Varech. Jsem ženatý, s dítkem na cestě.

Fotit vlaky jsem začal ruským skvostem Směna 8M (nebo zde). Bylo to roku 1986 a moje mamka mě v tom kupodivu podporovala, což se již v roce 1989 přetransformovalo do nákupu Prakticy BMS s objektivem 50 mm. K té jsem si z brigád pořídil zoom 35-70 a nakonec i teleobjektiv 70-210 mm. A pak přišel ten slavný den, kdy jsem začal fotit s aparátem MINOLTA Dynax 600si Classic. S ním jsem v roce 2007 kinofilmovou éru ukončil. To už byl špičkový přístroj, taže v kombinaci s diafilmy FUJI nebo Kodak jsou výsledky velmi kvalitní.

Ještě kdyby člověk měl v té době internet a ŽelPage, to by i výsledky asi byly trošku jinde. Ta zpětná vazba bohužel chyběla. Co se týče materiálu, tak nejdříve jsem fotil na černobílý film, pak občas na barevný negativ, když jsem jel na nějakou „super“ akci. Pak se to přetransformovalo víceméně jen na barevný negativ a v roce 1992 jsem přešel na diapozitivy. U těch jsem pak zůstal až do konce analogové éry, tj. do roku 2007. Ze značek to byl průřez vším, co se dalo sehnat za rozumnou cenu. Přeci jenom film byla značná položka rozpočtu a jako student si člověk vyskakovat moc nemohl.

Když se ještě vrátím k předchozímu povzdechnutí a zpětně pohlédnu na své výtvory: Za prvé bych si dal „pětikorunu“ a za druhé by to chtělo spíš zahodit než publikovat. Ona ta moje kompozice, kdy hlavní byla lokomotiva a kousek soupravy, není to pravé ořechové. Když už jsem fotil celou soupravu, tak jsme tomu rovnou říkali krajinovka. Dnes by i ta naše krajinovka byla asi dost natěsno. Taky trefit vlak přesně, kde člověk chtěl, když měl jen jeden pokus, to pokaždé bohužel nevyšlo. Občas se zase vlak krčí nepochopitelně v půlce políčka a zbytek je bůhvíco. I fotit jedoucí vlak na 1/125 s byla dost frajeřina. Naštěstí se to časem zlepšovalo, ale stále to nebylo úplně ono. Dnes se díky moderní technice hlavně ořezem a editem dost zachrání, ale…

Dovolím si pár příkladů, které prošly jen díky historické hodnotě, nikoliv díky kvalitnímu zpracování, či výjimečné kompozici. No přijít s něčím takovým současným, to bychom vás jako správci hnali a rychle odkázali do fotoškoly anebo rovnou do šotosturcu.

Jen pro vaši představu a poučení, abyste to měli z mého pohledu správce, stručně vystihnu nejvýznamnější problém u předešlých fotografií, když už jsem to nakousl… Nebojte, s takovou stručností se v diskuzi se správci nesetkáte. A pokud někdy ano (vím, že to zní divně, ale i my jsme jen lidi), tak po položení doplňující otázky podrobnější odpověď určitě dostanete. Jak jsem byl poučen na jednom z manažerských kurzů, které jsem absolvoval ještě v době mého brigádnického působení u McDonaldu. „Nejhorší otázka je ta, která nezazní!“ A je to pravda, takže se nebojte a ptejte se.

Bráno zleva doprava:

• Lokomotiva přes celou fotku – nevhodná kompozice.
• Vjeté do sloupu TV.
• Proti světlu, výpaly.
• Část ve stínu, nevhodná kompozice v žst.
• Pohybová neostrost.

Ale přiznejme si, že moje popularita zde těží spíše z toho, že se najde jen málo odvážlivců, kteří se vrhnou do moderní doby, svá starší díla zdigitalizují a předhodí davu a ne z toho, že by to byly nějak mistrovské záběry. Dle mého je velká škoda, že jsem zde téměř sám, kdo přidává fotografie z 90. let, protože si myslím, že existuje spousta lepších fotografů z té doby, na jejichž snímky by byla radost se koukat. Třeba se najde alespoň jeden, který po přečtení tohoto článku taky začne. Rád mu poradím co a jak. Samozřejmě nejen já, v galerii je dost lidí, kteří umí poradit lépe a nic za to nechtějí.

A co napsat ke zde zveřejněným 500 fotografiím? Překvapivě to není nějak super reprezentativní výběr z mé tvorby. Nejdříve jsem totiž začal skenovat barevné negativy, takže je to tak nějak od prostředka. Také jsou zde populárnější brejlovci než párovky a co by člověk neudělal pro tu sledovanost, že? Ale přeci jenom… Rád jsem se účastnil parních šílenství (myšleno hlavně parních fotovlaků), tak se zdejší publikum dočká i záběrů z těchto akcí, neboť v novém výběru (asi 300 záběrů), který jsem nechal aktuálně naskenovat, je záběrů parních strojů o dost víc.

Přidám i svoji statistiku z analogové éry:

Za dobu focení na analog jsem vyfotil 98 černobílých, 78 barevných a 374 diafilmů, takže je ještě z čeho vybírat. Tedy když se to bude i nadále líbit, budu rád pokračovat.

Ve statistice si dovolím ještě přidat nejzobrazovanější fotografie zde, protože mi to přijde jako velmi zajímavé srovnání.

Na prvním místě z mých fotografií je bohužel tato fotografie (byť chápu proč), která připomínala smutné výročí té „mojí“ podkrušnohorské. Pro mne poněkud nepochopitelná fotografie na druhém místě, neboť jí nepovažuji ani zdaleka za jeden z těch nejvydařenějších záběrů zde. Třetí místo… ano, ta je jedna z těch, které bych do „TOP10“ zařadil. Je z dob, kdy bastardi začínali a v Děčíně se paradoxně přepřahalo z českého na německý.

A překvapením z druhého konce jsou pro mne hlavně tyto snímky, které jsou v počtu zhlédnutí pro změnu v poslední desítce.

Určitě si říkáte, které by si teda vybral ty? No upřímně, je to dost těžké, jako rodič taky nevyberete dítě, které máte nejraději. Ale přeci jenom jsou fotografie, které jsou něčím výjimečné i pro mne. Tak se podívejte jaké jsem vybral já, které mi přišly něčím zajímavé…

Je jasné, že alespoň jedna v přehledu musí být od nás z podkrušnohorské, když už je zastoupena tak často. Tady je opravdu těžké vybrat, má tam být zajímavý stroj, zajímavé světlo, neprofláklé místo? Tak jsem si to malinko zjednodušil a nakonec vybral tyto tři. A pak jsem byl sám sebou překvapen, neboť jsem zjistil, že s přibývající dobou je můj vkus stále stejný. Totiž shodou okolností dvě ze tří vybraných jsem dával jako výroční 200. a 300. Pro mne potvrzení, že sem do výběru těch nej po právu patří.

Ve výběru nesmí chybět i něco ze Slovenska. Tamní scenérie jsou jedinečné, vlak tam bývá jen jako malý drahokam na dokonalém plátně. Na Slovensko se vždy rád vracím. Fotografie pochází z doby, kdy jsme tam jezdili na pravidelné cca týdenní výlety, kdy si kamarádi půjčili Škodu 120 od rodičů a my pak objeli celé Slovensko a spali při tom pod širákem. To byly časy. Málo utracených peněz a spousty zážitků.

 I něco ze zahraničí přidám. Nohabky mne vždy fascinovaly, takže cíl byl jasný: Balaton. A když se podařilo najít toto místo s výhledem na něj, tak je to jasná volba. A také fascinující Švýcarsko, kde jako by neexistovaly fyzikální zákony a tratě se tam probíjejí údolími, aby překonaly pohoří a dovezly lidi i náklad k cíli. I když do Švýcarska jsem se dostal až s digitálním fotoaparátem, ale i tak si myslím, že do mého výběru patří. A je jedno, jestli koleje mají normální nebo úzký rozchod.

Na konec výběru přidám i pár zástupců mých oblíbených parních strojů. Tady asi není co komentovat, vždyť většina dětiček jako první nakreslí mašinku s komínkem, i když ji mnohdy ani naživo neviděli. S takovou silou se lidstvu pod kůži parní lokomotivy vryly. Těch si dovolím přidat víc, protože tady dělat výběr je snad nejtěžší.

Jinak v poslední době fotím tak nějak raději letadla, asi to, že mám koleje pořád v práci, mne od nich ve volném čase trošku odrazuje ;-). Viz moje foto na serevru planes.cz

A to je vše.

Díky za trpělivost se mnou, s mými snímky i s tímto čtením,

Petr Polák alias BBvK.

PS: Pro většinu z vás je určitě nick BBvK velmi netypický a možná vás někdy napadlo, co to asi znamená. Asi si to ale nechám pro sebe… Jen prozradím, že je to zkratka a že za něj vlastně může Tomáš Kubovec, který mne takto nazval jednou při focení na oslavách Perštejnského panství.

PS2: Všechny mé fotografie na našem a tedy i vašem ŽelPage najdete snadno ZDE.