Když jsem spatřil poprvé snímek z dráhy Malmbanan uprostřed pustin severské krajiny, měl jsem jasno: to musím vidět na vlastní oči! Po půl roce plánování bylo nad slunce jasné, budu muset vyrazit sám. Možným důvodem, kterým bych vysvětlil chování mého okolí, je fakt, že ačkoliv se až na místo dá rychle a pohodlně doletět letadlem, ani chvíli jsem nad výše zmíněnou možností neuvažoval. A tak představa cesty vlakem delší než 40 hodin odradila všechny potenciální spolucestovatele. Nabízím tedy jeden cestopis – od 25. února do 7. března 2017 jsem urazil téměř 6 tisíc kilometrů, stanul v tváří tvář losovi, viděl šedou polární záři a ochutnal slané máslo.

Pokračovanie

Pavlovi děkuji na začátek za nominaci do výběru šotoklubu. Nerad se opakuji, ale také pro mě je výzvou hodnotit záběry i zkušenějších autorů. Za posledních čtrnáct dnů se v naší galerii objevila spousta zajímavých snímků, a to z mnoha úhlů pohledu. Není lehké stanovit jen tři „top“ fotky, u každé je něco originálního. Diskuse o dobré a na druhé straně špatné fotografii lze pojmout i tezí, že každý záběr, který byl správci schválen, je vyhovující, tudíž dobrý. Jádro problematiky spočívá v tom, že vnímání estetiky probíhá u každého z nás jiným způsobem, tím pádem je možné spatřit v mém výběru třeba určitý faktor exotiky.

Pokračovanie