Beroun — Dnes vyhlašujeme výsledky druhé části fotografické soutěže o fotografii roku 2013 - výsledky hlasování odborné poroty. Ta letos hlasovala ve složení: Frank Bachmann, Robert Kalamar, Jan Langer, Pavel Scheufler, Klára Straková a Jindřich Štreit.

Pravidla hlasování se oproti minulým ročníkům neměnila. Porotci vybírali mezi všemi fotografiemi nerozlišenými dle kategorií. Každý porotce dostal počet hlasů, který byl stejný jako počet nominovaných fotografií (tj. 257), a které dle svého soudu rozdělil mezi fotografie. Maximální počet bodů, které mohla dostat jedna fotografie, nebyl nijak limitován. Stejně tak nebyl omezen počet snímků, které mohl porotce ohodnotit. Fotografie, která obdržela nejvíce bodů získala Cenu odborné poroty.

Kromě toho mohl každý porotce napsat komentáře k soutěži či jednotlivým fotografiím. Nemuselo se přitom jednat o fotografie, které považoval za nejlepší. V komentářích mohli porotci nejen chválit, ale i upozorňovat na věci, které by dle jejich názoru bylo možno zlepšit.

Cena odborné poroty

Letošní Cenu odborné poroty získává Tomáš Kubovec se snímkem 809.140-7

Níže je uvedeno pořadí na prvních deseti místech hlasování odborné poroty. Kompletní výsledky včetně hlasování jednotlivých porotců najdete na zvláštní stránce.

Pořadí	Fotografie	Počet bodů
1.	Tomáš Kubovec, 809.140-7	101
2.	Petr Tylšar, MUV 69 KSF 70	83
3.	zirecek, Velín ASP 09-3X	74
4. - 5.	Pavel Martoch, Pacifikem k panu Zababovi	71
4. - 5.	Petr Holub, 423.009	71
6.	Jakub Gregor, 52.100	70
7.	topič, 556.036	64
8.	Trainmaniak, Soumrak na lokálce	60
9.	Jan Štěnička, 163.083-9 + 163.061-5	57
10.	Martin Maloušek, Mlha	51

Frank Bachmann

Žije v Padebornu v německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Od roku 1982 do roku 2004 se věnoval klasické fotografii. Snímky pořizoval zrcadlovkami Ricoh, Chinon či Pentax na černobílý film nebo barevný negativ. Od roku 2004 pracuje digitálně s vybavením Canon. Ve fotografii se zaměřuje na nákladní vlaky, záběry s neporušenou krajinou či za specifických povětrnostních situací. Protože není automobilista, dostává se za svými snímky na kole, vlakem nebo kombinací těchto dopravních prostředků.

Bříza, která fotce dodává výšku, je zároveň jejím zlatým hřebem.

Perfektní, ale tak trochu sterilní.

Skvělá krajinářská železniční fotografie, kterou sráží pomalovaný vlak.

Vlastně skvělé, působí ale přeeditovaně a vlevo příliš těsné.

Tady je všechno jak má být.

Vlevo příliš těsné, jinak skvělé.

Zajímavé, vztah k dráze je ale jen obtížně rozpoznatelný.

Robert Kalamar

Absolvent Pražské fotografické školy. Po absolutoriu tam půl roku vedl Seminář fotografické tvorby pro I. ročník. Pracuje v IT a fotografii má jako koníček.

Komentář porotce:

Tuto, na první pohled, monotematickou soutěž jsem rozdělil na prostá fotografická témata, do kterých jsem umístil „vítězné“ fotografie a ty pak obodoval. Dále budou uvedeny postupně s tím, že v rámci žánru mohla každá fotografie získat jen určitý počet bodů.

Pohlednice (max. 5 bodů) – hezký prodejný snímek nebo obrázek do kalendáře s železniční tématikou. Případně lepší fotografie z dovolené. Tři z nich bych si dovolil komentovat:

Zajímavá kompozice celkově. Vzdušná perspektiva. Světlý neutrální tón vlaku – sbíhající linie včetně červené linky. Tyto všechny postupy se autorovi podařilo logicky a účelně propojit do čistého a vyváženého obrazu. (Který by bez vlaku postrádal smysl). Možná bych snímek ještě trochu oříznul (se zachováním poměru stran) tak, aby se zleva zmenšila velikost "houští" vůči zadnímu konci vlaku a zprava aby tam zbyly jen dva domky. Tím by se mohla kompozice ještě „pročistit“, vlak zdůraznit a při tom jej „nezbrzdit“.

Velmi hezké prostorové řešení, včetně vzdušné perspektivy.

Zajímavá barevná skladba. Vlak zde tvoří vlastně jen barevný akcent navíc takřka v komplementárním tónu k barvě moře. Proto ho nelze přehlédnout, i když má s ostatními prvky nesrovnatelně menší rozměry (plochu).

Krajina (max. 10 bodů) – Autoři se více zamýšleli nad kompozicí nebo je vidět že mají k danému místu vztah. Snímali ve vhodný čas a ročním období. Tyto dvě mají více bodů protože:

Hezky vyřešený krajinářský snímek který díky poměru velikostí (mohutnost přírody) a barevné skladbě ve mě vyvolává asociaci, že i když člověk „neoprávněně“ zasahuje do přírody je jasné, kdo je zde pánem. Vlak je jen jako barevný akcent v barvě, která je pro tento úsek krajiny "neobvyklá".

Výborný krajinářský počin! Co mne trochu ruší je velké množství stromů v levé dolní části (které tvoří velkou tmavou část). Proto bych se jich zbavil (zleva by snímek začínal v první polovině druhého smrku). Z horní části snímku by nám tak zmizel solitér (což také není na škodu) a užší formát by zdůraznil stoupající kouř. Není to ale nutné, i tak má snímek skvělou atmosféru!

Perspektiva (max. 10 bodů) – Autoři dosáhli čistými fotografickými prostředky velmi zajímavých výsledků:

Ohnisko, vzdálenost a sklon optické osy. Těmito prostředky autor dosáhl dojmu jako bychom se se dívali na model vlaku. Nikoliv na skutečný vlak. (Porovnejte s fotografiemi modelů, které lze v soutěži také najít).

Perspektivní zkreslení širokoúhlého objektivu, práce s odrazy, prostorem a konec konců i s barvou vyvolává dojem, že divák se nachází v prostoru na jeho pravou „stěnu“ je promítán film, nebo je nalepen plakát. Velmi zajímavé!

Sbíhání linií, kompaktní (uzavřená) kompozice v tmavém tónu, společně s různými strukturami, stíny a „překážkami“ v zadní dolní části snímku. Nesymetrické stanoviště fotografa. Celkový dojem zavání apokalyptickou vizí brzké budoucnosti. (Snad jen škoda, že neprší a v záběru není vidět kus mrtvé zmutované bytosti)

Jak se ukazuje v jednoduchosti je síla! Potlačením prostoru snímáním kolmo na objekty autor dosáhl jedinečného dojmu vlaků těsně před srážkou. Upřímně – je to odvážné a vtipné. Navíc to vypadá, že snímání je provedeno metodou panning. Totiž prozrazuje to pohybová neostrost keřů u trati a také došlo ke slití struktury zeleného porostu v prvním plánu. V tomhle případě to přispívá k pročištění snímku (tonální skladba). Velmi kladně též hodnotím skladbu barevnou. Snad jen bych shora ubral oblohu po „modrou díru“ včetně. Obloha by dynamická ještě zůstala a šířkové pojetí by zdůraznilo námět snímku. Není to ale bezpodmínečně nutné.

Tvůrčí (max. 30 bodů) – mají nevíce bodů, neboť jejich autoři mne zavedli někam úplně jinam než je železniční téma, případně ho nafotili doopravdy neotřelým způsobem. Zároveň mne donutili dívat se na jejich fotografie z mnoha úhlů a přemýšlet nad nimi v jiných kontextech než „fotograficko-železničních“, ale řekněme např. „obrazově-psychologických“, přičemž "správná kompozice" a technická kvalita nehrály primární role.

Má pro mne takřka mystický význam, který se slovy moc dobře popsat nedá. Konec konců proto máme obraz. Tento ve mne evokuje fázi života kdy člověk „mění skupenství“. Proto jsem si ho také jednoduše pojmenoval: „Exit!“

Tento obraz jasně ukazuje člověka v zajetí svého intelektu a „tvůrčí činnosti“. Člověk je zde přímo „zasazen“ do prostředí které sám vytvořil. Je jeho součástí, viz hadice, které z něj „rostou“. „Dokonalé“ a chytré prostředí mu bohužel brání ve výhledu, který se díky jeho činnosti, scvrknul na dvě malé LCD obrazovky. V dnešní době kdy dalším stupněm technologického vývoje není osvobození člověka od fyzické práce, ale od svobodného myšlení, mi tento snímek přijde obzvlášť naléhavý. Kdyby autor udělal víc takových fotografií napříč celým průmyslem (včetně fotografickým), mohl by vzniknout zajímavý soubor „Člověk sám proti sobě“ (jak jsem tento snímek vnitřně nazval).

Zde sice zůstáváme u železničního tématu, ale myslím, že autorovi se podařilo udělat „Portrét věci“, se všemi složkami které k fotografickému portrétu patří. Má podobu, výtvarnou složku, ale hlavě „duši“. Výborně!

Kdyby – zvláštní (čestná) kategorie (max. 3 body) – Jsou to fotografie, které jejich zařazení do výše uvedených kategorii chyběl jen kousek. Zpravidla hlavně ořez nebo úprava tonality. Za zmínku stojí tyto dvě:

Nebál bych se dát jí v postprocessingu nějakou historickou patinu. Zde např. falešnými barvami, vinětací a emulací filmového zrna.

Zbavil bych se jedovatého sodíkového tónu nějakým abstraktnějším tónováním. Snímek bych oříznul ve prospěch pohledu z okna. Divákovi by stačilo jen kus závěsu a sedačky aby si uvědomil, že je ve vlaku. Převrácením světel do negativu (Sabatiérův jev) bych podpořil výhled z okna. Tím by mohl vzniknout dojem, že sice sedíme ve vlaku, ale nevíme, jakým časoprostorem právě projíždí… Škoda, tento snímek by v navržených úpravách poskočil rovnou do „Tvůrčí“ kategorie.

Jan Langer

Je absolventem ITF v Opavě, kde se věnoval především sociálnímu dokumentu. Účastnil se několika dobrovolnických projektů v zahraničí. V roce 2006 působil v Nairobi ve fotooddělení neziskové organizace MYSA a po návratu se obrazově podílel na publikacích rozvojového vzdělávání a spolupráci s Člověkem v tísni. Volnou tvorbu věnuje dokumentárním cyklům. Pracuje jako fotograf na volné noze v oblasti reportážní, dokumentární a portrétní fotografie.

Komentář porotce:

V soutěži je mnoho pěkných fotografií, které by se jistě uplatnily na pohlednicích nebo v kalendářích. Osobně ale dávám přednost těm, které překračují technickou dokonalost, krásné a ostré barvy a idylickou krajinu, kterou vlaky často projíždějí. Jsem rad, když za fotografii najdu i autora s jeho představivostí.

Pro mne fotografie s příběhem – dva lide osamoceni ve vlaku, který možná jede, ale možná i stoji na místě či v čase a v okamžiku, kdy se otevírá obloha jakoby jen a jen pro dvě bytosti, které mezi sebou a s okolím tvoří zvláštně mysteriózní souhru

Snímek i ve své obyčejnosti překračuje realitu – širá planina, nebarevná barevnost, zkrouceny strom a kříž choulící se k němu tvoří až surreálně kulisy vlaku, který projíždí touto krajinou jako bezčasým snem.

Fréza brázdící krajinou a houževnatě se zařezávající do sněhových jazyků připomíná živočicha v nějakém svém přirozeném biotopu, v souznění s okolním prostředím a plně pohrouženého do vlastní činnosti.

Pavel Scheufler

Fotograf, historik fotografie a lektor kurzů digitální fotografie je autorem či spoluautorem 38 fotografických publikací, uspořádal na 50 fotografických výstav a napsal stovky článků a studií. Přednáší dějiny fotografie na FAMU.

Graficky velmi dobře zvládnutý a fotograficky promyšlený snímek. Je ovšem otázkou, nakolik při velmi dobře promyšlené kompozice k atraktivnímu výsledku dopomohl grafický program. Ne že by jeho užití byla chyba, to samozřejmě ne. Nicméně v siluetě stromů, vozu i v popředí by mohla být trochu kresba, nějaké další polotóny.

Citlivě zvolené stanoviště a úhel záběru nemá daleko ke kompoziční dokonalosti. K ní přispívá dynamický prvek kouře a emotivní retro dané parním strojem a černobílým zpracováním s vtipným využitím sněhového poprašku. Velmi důležitým prvkem je lampa umístěná v téměř zlatém řezu, dávající záběru spolu s naznačenou perspektivou kolejí skvělou hloubku.

Na první pohled působivá fotografie s mnoha symboly i kontrasty, jenže obojího je na snímku jaksi až příliš mnoho. Trosky (jak symbolické pro Český ráj, subtilní parní mašinka a pod ní auto – je to krásné, vymyšlené, jenže to vše dohromady i s cedulemi Libuň působí až mírně chaoticky. Asi se to nedalo jinak z tohoto stanoviště udělat, prostě někdy i skvělý nápad nelze stejně dokonale ztvárnit.

Klára Straková

Studium jazyků na Pedagogické fakultě Univerzity Karlovy vystřídalo studium fotografie na Pražské fotografické škole pod vedením Dr. Ing. Václava Vláška, CSc. V současné době působí jako lektor na Pražské fotografické škole a fotografie je jejím velkým koníčkem a vášní.

Líbí se mi nálada fotografie, plocha obrazu členěna do několika plánů, nabouraná a zároveň sjednocená masou kouře, který svádí naši pozornost k tomu hlavnímu – vlaku. Trochu rušivě na mě působí sloup umístěný dole uprostřed obrazu.

Tato snová fotografie na mě působí svou příjemnou barevností. Sbíhající se linie kolejí mě lákají do dálek zalitých světlem, ale přitom rozmazaný keř vlevo nahoře mi dává znát, že se řítím opačným směrem…

Na skvěle zachyceném momentu dialogu uvnitř vlaku má určitě svou zásluhu štěstí, ale toho by nebylo, kdyby fotograf nebyl ve správný čas na správném místě a nebyl náležitě připravený. Ať už je příběh vzniku fotografie jakýkoliv, výsledek je velmi působivý.

Jindřich Štreit

Od roku 1972 se koncepčně věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a na romskou tematiku. Od roku 1991 pracuje na dokumentárních projektech ve Francii, Anglii, Brazílii, Moldávii, Rakousku, Německu, Japonsku, Číně, Maďarsku, Rusku (Burjatsko, Krasnodarský kraj, Ingušsko, Čečensko), ale také v České republice (Ženská věznice, Břevnovský klášter, Lidé olomouckého okresu, Lidé Mikulovska, Cesta ke svobodě, Lidé Třineckých železáren, Mezi námi, Za oponou, Spolu, Cesty života, Lidé mého kraje – Bruntálsko, Ocelový svět, Tichá nemoc, Vítkovice, Hledat anděla, Lidé Vítkovska). Připravil více než 900 autorských výstav a mnoha kolektivních se zúčastnil. Vydal 28 knih, je zastoupen v nejvýznamnějších sbírkách a bylo o něm natočeno několik filmů. Vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze v letech 1991–2003, kde pedagogicky působil, se v roce 2000 habilitoval a stal se docentem pro obor fotografie. V roce 2009 získal profesuru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Dispečer. Moderní fotografie muže, který řídí provoz, Můžeme přemýšlet o tom, co muž dělá…

Romantická zimní krajina s vlakem.

Romantická krajina s kolejemi a mlhou.

Výhercům srdečně blahopřejeme, porotcům velmi děkujeme za účast v porotě. Těšíme se na vaše nominace v dalším ročníku naší soutěže, ve kterém vás čeká několik překvapení.