Kolín — ŽelPage, elektronický magazín o drahách, kde zároveň najdete i fotogalerii, řazení vlaků, kalendář železničních akcí a mnoho dalšího, oslavil letos své třinácté výročí. Jak je již několikaletou tradicí, uspořádali jsme u této příležitosti jízdu zvláštního vlaku. Ten se tentokrát vydal na rozhraní Středočeského a Pardubického kraje, kde jsme zavítali mimo jiné na trať Čáslav místní nádraží - Třemošnice a navštívili například vlečky Skovice - Vrdy-Bučice nebo tu na čáslavské vojenské letiště. Vlak byl po minulé jízdě, která byla zajišťována jednotkou 845.001 společnosti Arriva vlaky, sestaven z vozidel o poznání historičtějších - z motorové lokomotivy T 435.099 Hektor, motorového vozu M 131.1549 Hurvínek a malého Balmu.

Celá jízda začala nedlouho po deváté hodině ranní v sobotu 17. května. Výchozí stanicí se stal stejně jako vloni Kolín, kde došlo také k prvotním přípravám vlaku a občerstvení. Tentokrát mohli zájemci v improvizovaných bufetech ochutnat zlatavý mok značky Maxmilián, a to rovnou ve dvou variantách - polotmavou třináctku, nebo světlý ležák jedenáctku. Pro hladové účastníky byly připraveny domácí klobásy, nakládaný hermelín anebo třeba hořické trubičky. Ale zpět k samotné jízdě… Po naskladnění proviantu se souprava konečně mohla vydat ke čtvrtému nástupišti, kde již přešlapovali netrpěliví zájemci, samozřejmě vybavení fotoaparáty či videokamerami. Po nástupu cestujících a mírném čekání na jeden zpožděný přípoj nám pak už nic nebránilo v odjezdu směrem do Čáslavi.

Zanedlouho už jsme přijeli do Čáslavi a zde vykonali za pomocí dvou úvratí posun na tamější místní nádraží. Zde jsme se potkali s právě posunující motorovou lokomotivou společnosti ČD Cargo a pak jsme se už vydali po trati 236 směrem do naší první zastávky, Skovic. V této souvislosti nutno zmínit úsek tratě mezi Čáslaví a zastávkou Vrdy-Koudelov, kde dráha vede v těsné blízkosti pozemní komunikace I/17. Obě dopravní cesty jsou k sobě tak blízko, že silniční dopravní značky jsou v jednom směru umístěny až za železniční tratí. Provoz v tomto směru silnice je navíc upraven značkou „Zóna - přednost v jízdě drážních vozidel“, kdy řidiči nesmí vjíždět ke krajní kolejnici blíže jak 1,5 metru a musí dát přednost případně jedoucímu vlaku. Za tímto úsekem se navíc ještě nachází dva nebezpečné železniční přejezdy.

Ale to už jsme dojeli do dopravny Skovice. Prvotní problém byl v přestavení výhybky na druhou dopravní kolej, která se běžně pro osobní dopravu nepoužívá. To se však nakonec povedlo a po nezbytné fotodokumentaci a potkání se s protijedoucím osobním vlakem jsme se vydali na naší první vlečku toho dne, do Vrdů-Bučic, která měří přibližně tři kilometry. Vlečka byla v relativně dobrém stavu a za několik minut jsme již byli na konci v Bučicích. Zde nás zaujala například v té době rekonstruovaná bývalá výpravní budova, která až do roku 1955 sloužila pro pravidelnou osobní dopravu.

Po návratu do Skovic jsme pokračovali s úvratí ve Žlebech až do cílové stanice této tratě, Třemošnice. Zajímavostí je tamní čekárna, která je pro cestující otevřena přibližně dvě hodiny denně mezi pátou a sedmou hodinou ranní. Tam však hlavně proběhl složitý posun, aby souprava odjela opět v jiném složení zpět do Čáslavi a rovnou na vlečku místního letiště. Ta je minimálně podle našeho subjektivního názoru v daleko lepším stavu, než většina regionálních tratí u nás. Podobně na tom je příležitostné nástupiště u letiště, které je využíváno pouze pro zvláštní vlaky při různých akcích pro veřejnost na letišti.

Pak jsme odjeli na asi nejvíce očekávanou část trasy, která ani nebyla v původním zveřejněném programu - vlečku podniku ČKD Kutná Hora. Už se samotným legislativním přístupem na vlečku byly různé administrativní potíže z určitých řekněme očekávaných stran, kterými ovšem rozhodně nebyli vlastník vlečky nebo její provozovatel, jak by se dalo očekávat. Nicméně nakonec byla stejně překážkou hlavně příroda. Vlečka je totiž poněkud více zarostlá vegetací a má velice omezený průjezdný průřez, který byl sice možná dostatečný pro zde běžně používané manipulační lokomotivy a nákladní vozy, ne však pro naši soupravu. Vzhledem k hrozbě poškození laku a dalších částí vlaku větvemi proto bylo po přibližně dvou kilometrech vlečky rozhodnuto o návratu zpět na kutnohorské nádraží. I přesto však byl tento úsek pro mnohé velkým zážitkem.

Dále následoval už jen návrat do Kolína se zajížďkou na odbočku Hradištko a koleje směrem k vlečce automobilky TPCA. I přes částečnou nepřízeň počasí jménem spolku ŽelPage doufáme, že se vám účastníkům celá akce líbila, že jste si pořídili zajímavé snímky či projeli nové úseky tratí a vleček. Děkujeme vám za účast a již na podzim se možná můžete těšit na další, nejspíš ještě o poznání zajímavější jízdu. Těšíme se na další shledání s vámi!

Jménem organizačního týmu bychom také rádi poděkovali vlastníkovi vozidel, společnosti Junior Market, s.r.o., stejně jako majitelům jednotlivých vleček i dalším zainteresovaným osobám za spolupráci při organizaci naší jízdy.