Beroun — Již třetí rok hlasují v naší soutěži také odborní porotci, kteří většinou mají na nominované fotografie trochu jiný pohled, než příznivci železnice. Dnes vám přinášíme jejich hodnocení nominovaných fotografií. Odborná porota pracovala ve složení: Frank Bachmann, Alžběta Jungrová, Jan Langer, Pavel Scheufler a Jindřich Štreit.

Porotci vybírali jako obvykle mezi všemi fotografiemi nerozlišenými dle kategorií. Každý porotce dostal počet hlasů, který byl stejný jako počet nominovaných fotografií (tj. 303), a které dle svého soudu rozdělil mezi fotografie. Maximální počet bodů, které mohla dostat jedna fotografie nebyl nijak limitován. Stejně tak nebyl omezen počet snímků, které mohl porotce ohodnotit. Ten který obdržel nejvíce bodů získal Cenu odborné poroty.

Kromě toho mohl každý porotce napsat komentáře k soutěži či jednotlivým fotografiím. Nemuselo se přitom jednat o fotografie, které považoval za nejlepší. V komentářích mohli porotci nejen chválit, ale i upozorňovat na věci, které by dle jejich názoru bylo možno zlepšit.

Cena odborné poroty

Letošní Cenu odborné poroty získává zirecek se snímkem 534.0432 - ranní přípravy…

Níže je uvedeno pořadí na prvních deseti místech hlasování odborné poroty. Kompletní výsledky včetně hlasování jednotlivých porotců najdete na zvláštní stránce.

Pořadí	Fotografie	Počet bodů
1.	zirecek, 534.0432 - ranní přípravy…	180
2.	Payus, Raňajky šútovské	155
3.	tomi, 913.027-9 + 813.027-0	140
4.	Petr Holub, BS200	80
4.	Dobromil Retych, 716.518-6	80
6.	paolo3, Smržovská výstraha	70
7.	Vojtěch Beran, Když prší	65
8.	Payus, Děhylovský soumrak	56
9.	Raven, 52.8079-7 + 52.7596	50
10.	Tomáš Kubovec, 163.061-5	45
10.	bazala68, T 47.018	45

Frank Bachmann

Žije v Padebornu v německé spolkové zemi Severní Porýní-Vestfálsko. Od roku 1982 do roku 2004 se věnoval klasické fotografii. Snímky pořizoval zrcadlovkami Ricoh, Chinon či Pentax na černobílý film či barevný negativ. Od roku 2004 pracuje digitálně s vybavením Canon. Ve fotografii se zaměřuje na nákladní vlaky, záběry s neporušenou krajinou či za specifických povětrnostních situací. Protože není automobilista, dostává se za svými snímky na kole, vlakem nebo kombinací těchto dopravních prostředků.

Železnice tentokrá v pozadí jako kulisa. Chvályhodná originalita, která by měla být oceněna.

Jednoduše sympatické a trošku úsměvné.

Vlastně jediná "normální" fotka, u které jsem přemýšlel o bodech kvůli vynikajícímu světlu.

Skvělá světelná nálada, ale je zde malý nedostatek: snímek nebyl zachycen ve zcela optimálním okamžiku.

Sice se jedná o aranžovaný záběr, ale je nadmíru originálně nasvícen.

Alžběta Jungrová

Jako fotografka se specializuje na náročné reportážní a dokumentaristické projekty v rozvojovém světě. V minulosti mj. fotografovala překupníky heroinu v pákistánském Chajbarském průsmyku, vrakoviště lodí v Bangladéši, útulek pro HIV pozitivní děti ve Vietnamu, železniční provoz v Kambodži nebo pouliční nepokoje v Pásmu Gazy. Opakovaně byla oceněna v soutěži české novinářské fotografie Czech Press Photo a dvakrát získala ocenění UNHCR.

Komentář porotce:

Celkove mi chybí větší kreativita, hra s pohybovou neostrostí a kompozicí, což by mi u vlaků, které o pohybu jsou, přišlo zajímavé. Proto jsem volila treba fotku Děhylovský soumrak. Když prší za snahu o práci s lidmi. Ti mi ve výběru chybí úplně, přitom by nesporně fotografie oživili. Zbylé fotografie v tom nejužším výběru sedmi jsem volila za světlo. Sama s ním ráda a hodně pracuji a dodává to fotografii atmosféru. Asi bych více ocenila, pokud by to nebylo založeno jen na tom, ale třeba i na kompozici nebo nějakém nápadu, ale i tak fotky zaujmou.

Jan Langer

Je absolventem ITF v Opavě, kde se věnoval především sociálnímu dokumentu. Účastnil se několika dobrovolnických projektů v zahraničí. V roce 2006 působil v Nairobi ve fotooddělení neziskové organizace MYSA a po návratu se obrazově podílel na publikacích rozvojového vzdělávání a spolupráci s Člověkem v tísni. Volnou tvorbu věnuje dokumentárním cyklům. Pracuje jako fotograf na volné noze v oblasti reportážní, dokumentární a portrétní fotografie.

Komentář porotce:

Ohodnotil jsem fotografie, které mne zaujaly na první dojem buď neotřelým pohledem, nebo příjemnou atmosférou, která nevychází primárně z líbivých barev a pohlednicového klišé. Nejvíc na mě osobně působí fotografie s příběhem. Těm jsem dal také nejvíce bodů. Favorit byl pro mě poměrně jasný.

Pro mě nejlepší fotografie. Pojednává o krajině, o lidech, kteří v ní bydlí a o vlaku, který je jejich spojencem a přítelem. Má nezaměnitelnou snovou atmosféru v posvátnosti chvíle, v níž byla pořízena, a v pokorné pokloně kraji, kde vznikla. Nepopírá fotografovanou realitu, ale ani ji neuráží strohým popisem, nebo líbivými barvami. Je to jemný obraz citlivého oka a duše, jenž skýtá prostor pro mnohé představy o místě, které pozorujeme, ale i o nás samotných, našich snech a touhách po magických okamžicích jako je tento. Takhle si já představuji to pravé cestování vlakem.

Fotografie má příběh, vlak má osobnost, depo budí dojem domova. Souznění stroje s místem jeho odpočinku, a zároveň touha vyrazit na koleje, na cestu, překročit práh (anebo naopak spokojenost z návratu a únava po dlouhém dni na zasloužený odfuk..).

Výrazné a přitom lichotivé jemné světlo, citlivá práce s barvou. Prvky stromu, vlaku s kouřem a osvícené části plotu tvoří klidnou a vyrovnanou kompozici, přesto ale s určitým napětím. Fotografie je celkově čistá a jednoduchá, ale obsahuje několik plánů, které fotografii propůjčují hloubku a divákovi umožňují rozlet.

Harmonie mezi starým viaduktem a historickou soupravou, fotka působí uklidňujícím dojmem i díky přirozené a nevtíravé zeleni.

Pavel Scheufler

Fotograf, historik fotografie a lektor kurzů digitální fotografie je autorem či spoluautorem 38 fotografických publikací, uspořádal na 50 fotografických výstav a napsal stovky článků a studií. Přednáší dějiny fotografie na FAMU.

Síla a krása, chce se mi zvolat k tomuto snímku! Je to v mých očích fotografická óda na parní stroj, na jeho sílu a vznešenost. Nepochybně zkušený a poučený autor zvolil ideální dobu s podvečerní ještě temně modrou oblohou, která je ve skvělém barevném kontrastu k oné oranžové umělého žárovkového světla, zvolil i ideální stanoviště uprostřed koleje a zvolil i správný delší čas expozice, který vyzmizíkoval pohyb osob, který by mohl rušit. Kouř z lokomotivy má náležitou dramatičnost a je výborně a logicky nasvícen. Gratuluji k promyšlenému záběru!

Pro Járu Cimrmana velmi citlivá zastávka je konfrontována se strojem táhnoucím náklad. Efektní jsou šikmé sluneční paprsky pozdního odpoledne, stanoviště fotografa a úhel záběru s cedulí zastávky je logický. Konfrontace cedule a “očí” stroje v téměř jedné rovině je pěkná. Nevím, zda bylo fotografováno na RAW, ale pokud ano, což by bylo správné, dalo by se možná barevně z motivu vytěžit více (mám na mysli především jemné zvýšení světlosti barvy čela lokomotivy a možná bych poté snímek mírně zesytil). Každopádně gratuluji!

Do soutěže přišlo velmi mnoho snímků, které těžily z konfrontace vlaku s povahou krajiny. Využívalo se namnoze kontrastů barev a tvarů, bizarnosti okolí. V tomto případě jde v zásadě o prostý záběr, efektní až pohlednicového typu, což nemyslím pejorativně, jen tak, že je obecně líbivý. A tím je vlastně velmi rafinovaný! Proto jsem ho vybral ke komentáři… Snímek je zároveň podivuhodně uklidňující, jde jakoby o obraz ze “staré doby”. Ona rafinovanost spočívá v tom, že “starý vláček” je vtipně konfrontován s polem slunečnic, z něhož by mohl mít radost i Vincent van Gogh. A velmi důležitým akcentem poklidné kompozice (protože s horizontem i vláčkem uprostřed) je hejno ptactva, které do snímku dodává “správný neklid”. Dobře působí i stín v části záběru v popředí. Gratuluji autorovi a chtěl bych asi oním vláčkem v oné minulé době chvíli jet.

Jindřich Štreit

Od roku 1972 se koncepčně věnoval zobrazování vesnického života. Soustředil se na portrét a na romskou tematiku. Od roku 1991 pracuje na dokumentárních projektech ve Francii, Anglii, Brazílii, Moldávii, Rakousku, Německu, Japonsku, Číně, Maďarsku, Rusku (Burjatsko, Krasnodarský kraj, Ingušsko, Čečensko), ale také v České republice (Ženská věznice, Břevnovský klášter, Lidé olomouckého okresu, Lidé Mikulovska, Cesta ke svobodě, Lidé Třineckých železáren, Mezi námi, Za oponou, Spolu, Cesty života, Lidé mého kraje – Bruntálsko, Ocelový svět, Tichá nemoc, Vítkovice, Hledat anděla, Lidé Vítkovska). Připravil více než 900 autorských výstav a mnoha kolektivních se zúčastnil. Vydal 28 knih, je zastoupen v nejvýznamnějších sbírkách a bylo o něm natočeno několik filmů. Vyučuje na Institutu tvůrčí fotografie Filozoficko-přírodovědecké fakulty Slezské univerzity v Opavě. Na Filmové a televizní fakultě Akademie múzických umění v Praze v letech 1991–2003, kde pedagogicky působil, se v roce 2000 habilitoval a stal se docentem pro obor fotografie. V roce 2009 získal profesuru na Vysoké škole uměleckoprůmyslové v Praze.

Fotografie výborně vystihuje atmosféru rychlé jízdy. Skvělé propojení s krajinou.

Abstrakce pohybu a světla.

Práce člověka v emotivním záběru s efektem světla.

Výherci Ceny odborné poroty a medailisté v jednotlivých kategoriích hlasování uživatelů ŽelPage získávají diplomy, které tradičně navrhl architekt Vlastimil Sýkora.

Výhercům srdečně blahopřejeme, porotcům velmi děkujeme za účast v porotě a těšíme se na Vaše nominace v dalším ročníku naší soutěže.