M: Například dvanáctiletou cestující, která si zapomněla průkazku na slevu, průvodčí okamžitě vysadil, přestože už byla tma a spolucestující se nabízel, že za ni uhradí jízdné.

No ale tahle jízdenku evidentně měla. Zapomněla si jen průkazku, takže na tom byla v podstatě lépe než cestující bez kupónu.

Ferro: ona cestující nejspíš není přispěvatelem do kasičky soudruhů z ROH. A udělat něco za díky a pochvalu bez finančních nároků? Fuj, jak odporné.

karosa, pato: v takové situaci se snad za vás musí postavit odbory, ne? Protože oba jste se zachovali nepředpisově, ale ne kvůli vlastnímu prospěchu. Ke všemu (zejména pato) jste tak pomohli zvednout prestiž vlastního zaměstnavatele (když ta paní nebyla líná napsat děkovný dopis, jistě nebyla líná se o !dobrou! zkušenost s dráhami podělit se svými kamarádkami).

Bohužel vaším nadřízeným je nějaký zastánce tvrdé ruky...

karosa: tebou popsanou situaci ti určitě nezávidím, do důsledku vzato pro M, přepravní pořádek byl tebou porušen stejně, jako zaměstnancem DB. A z toho co jsi napsal plyne, že blba potkáš v každém koutě světa. To tě nepotěší, ale asi je to tak.
Pro pato 7892 to samé a jako chybující a nedokonalí si nejspíš nezasloužíme žít. No nic, jdu zkusit zresetovat hlavu. Snad se to do rána zlepší.

Karosa:Plně se stavím za tvůj názor. Taky jsem to už párkrát udělal ,ale vždy s hrůzou, že přijde nějaký blb a bez diskuze mě potrestá. V tom je ten základní problém. Personál není od toho aby posuzoval příčiny proč nemáš jízdenku ( bohužel) , ale od toho aby striktně postupoval v souladu z předpisem. Dokud nebudu mít pravomoc rozhodovat sám nemůžu být lidumil ani kdybych chtěl. V létě jsem na Ec při nefunkční klimatizaci v přeplněném vlaku posadil paní s měsíčním miminkem do 1.třídy .Paní bohužel byla tak štastná, že napsala pochvalný dopis jak hezky se k ní průvodčí zachoval a mě to stálo -500 a vytýkací dopis.

karosa:

Jo, jo, paní revizorka se zachovala s prominutím jako blbka... bohužel, jak sám popisujete, takové ouřední chování je nakažlivé.

Když to vidím, a ještě jak třeba spořádaný občan M nikdy nešlápne vedle, tak si skoro říkám, že by bylo lepší nás vyhladit a nahradit stroji. To by byl panečku pořádek jedna radost.

Anheuser,17.20: Jistě,stane se ),že děcku chybí třeba koruna na zaplacení. V tom případě ani nemrknu a řeknu mu, že mi ji dá příště. Ale nesmí se to stávat pravidlem,jak se to občas stává. Jako autobusák na meziměstské lince jsem jednou(asi před třičvrtě rokem) vzal klučinu,který nutně musel jet za matkou do práce. Přišel,řekl mi,že nemá ani haléř,potřebuje za mámou a že mi přinese peníze až pojede zpátky. Řekl jsem mu (přesně jako to tady někdo napsal), ať se posadí a zaplatí mi(jel až na konečnou a já tam hodinu stál),až se mnou pojede s mámou zpátky. Hned za ním stála paní revizorka,která celou debatu slyšela. První věc, kterou udělala, ještě než vůbec začala provádět revizi, bylo to,že začala psát zápis o tom,že neprodávám jízdenky a lidi vozím zadarmo. Samozřejmě jsem byl potrestán přeřazením na půl roku na dílnu a NIKDO ze strany zaměstnavatele se ani nenamáhal se mě zeptat,jak to vlastně bylo a jestli to vůbec je pravda. Proto od tohoto dne nikoho bez peněz( i kdyby mu chyběl 5haléř) zásadně neberu,ať je to dospělý nebo děcko.

M: Vím, na co narážíš, ale ten článek a to podstatné z mého příspěvku v návaznosti na něj je o dítěti a v tom je ten rozdíl. Tomu průvodčímu bych neměl za zlé, kdyby mě v Rokycanech vysadil (bylo to jediný krát v mém životě, takže jsem se stejnou historkou nemohl potkat stejného ani žádného jiného průvodčího), ale nechat dítě v polích.....

anheuser - jo, jenze to riziko na sebe prevzal ten pruvodci. Kdyby prisla "stara", tak ma asi problem...
Soucasne - dokud se ti nestane, ze s podobnym pribehem potkas jednoho pruvodciho podruhe, tak takhle muzes jezdit asi porad. Tohle je zase princip, kterej naznacuju ja - o jakekoliv veci, kterou vidim poprve nemuzu bez skutecne znalosti veci rict, jestli skutecne nastala poprve nebo jsem jenom dosud nemel tu cest

M: vlakem jsem jel na černo jednou. Opravdu jsem u sebe neměl ani korunu. A to z Plzně do Prahy po prokalený noci ve špinavých hadrech (moc si nepamatuji), nejspíš jsem nevoněl a s notnou dávkou alkoholu v krvi. Nastoupil jsem, hned jsem zašel za průvodčím a řekl jsem mu, že ani moc nevím, co se stalo, ale že mám strašnou kocovinu a jsem bez peněz (v těch dobách jsem v Pze bydlel) a ať mě v Rokycanech klidně vyhodí, ale pomohl by mi, kdyby mě nechal dojet do Prahy. Zasmál se, řekl, že byl taky mladej a ať si sednu. Kdyby náhodou někdo přišel, tak jsem nastoupil v poslední stanici, kde vlak stavěl. Sed jsem si k čínské rodině (byl to R z Mnichova), a celou cestu do Prahy jsme prokecali. Průvodčího jsem ještě ňákej ten pátek potkával a vždy jsme se na sebe usmáli a skoro vždy jsem mu připomenul, že když ho potkám v hospodě má u mě paňáka. Dodnes se tak nestalo, ale vzpomínka na něj je vždy příjemná.

Už párkrát se mi stalo, že dítě bylo v obchodě, koupilo si ňákou sladkost, přepočítalo se a chyběli mu nějaké drobné. Jednou se na mě v krámu otočil klučina, že mu chybí pár korun, tak jsem mu je dal. Takovej dobrej pocit, že ne vždy se na mě zcela cizí lidi vykašlali a neměl jsem možnost to vrátit jinak, tak alespoň takhle. Zažil jsem, že i prodavačka řekla dítěti, kterému chyběla koruna-dvě, že jí to pak přinese.

A k tématu: Neříkám v případě dospělého, ale v případě dítěte měl, jak již bylo uvedeno, předat dítě policii nebo vysadit v nejbližší obsazené stanici. A všechno by se vyřešilo a vysvětlilo jednoduše. Nejsem humanista, spíš naopak, ale jsme lidé a lidskost by nám měla být vlastní. Už jsem pomohl bezdomovci. Nějakou dobu jsem ho znal z hospody (tady byla taková typická hospoda, kde se scházeli lidi od advokátů a lékařů po bezdomovce. Je stejně starej jako já, dostal hadry, jídlo, našel jsem mu práci a dneska žije s přítelkyní, která s ním čeká dítě. A když se potkáme, tak se na sebe usmějeme a to je někdy za všechny prachy. Ten průvodčí mě taky mohl vysadit v Rokycanech, přivolat policisty a zatopit mi (bylo mi 20) a přesto to neudělal.

Sorry, že jsem se tak rozkecal, ale docela mě, bez prominutí, sere, že někteří lidé přestali být lidmi.