Zdá se mně, že nasvícení "fíry" a "vnitřku kabiny" trochu nepříjemně kontrastuje s úplně jiným světlem na vnějšku lokomotivy. Dokážu si představit, že pokud by byl dobře osvětlen třeba jen interiér nebo vše osvětleno jedním světlem, atmosféra snímku by byla hned jiná.
Určitě je to zajímavý přístup a nápad, který si zaslouží pozornost a čeká jen na lepší zpracování.
Ale není to o neznalosti parního provozu. Hlavní je, že jsme se dozvěděli něco o pixelech v plodné diskuzi.

Jo, snažší je plácat hodnocení na klasiku, tam, kde je něco novátorství nebo nedej bože nějaká myšlénka pak bývá nepochopení - proč nad tím hloubat! Myšlení obtěžuje.
Ale k snímku - při zvětšení na plochu mě napadlo dtto co kolegu Ivo Rušáka - "Lucifer". Snímek má neuvěřitelný náboj, kouzlo okamžiku....Několikrát jsem se pokoušel na kameře o podobný záběr, ale vždy to vyšlo rozplizle, jaksi zdlouhavě, nezajímavě. Až tento snímek mi vnuknul myšlénku jak na to.

Tuhle fotku jsem náhodou shlédnul hned po zveřejnění, ještě bez komentářů. První slovo, které mě napadlo, bylo "Lucifer". Ale bylo mi hloupé, psát koment jako první, tak že počkám, až tam budou tak dva tři... To jsem netušil, co se tu strhne za názorovou smršť. Potvrzuje se však opět, že teprve v diskusi se člověk něco doví. A tak jsem se tu dověděl spoustu věcí o vadách snímačů (a uvědomil jsem si, že jsem se s těmito vadami taky při focení setkal a kdy a za jakých okolností), odkazy na užitečné weby, atd. atd.
Ale k fotu: Ta fotka se mi líbí. Až posléze jsem si všimnul, že "objekt" je vlastně docela malý. Ale pohyb rukou, soustředěný výraz obličeje, rudá barva, vše tak přitahuje pozornost, že jsem zbytek fotky dlouho vůbec nevnímal. Takže (z mého pohledu) to foto, tedy ta akce, ten okamžik má zjevně silný náboj.

To Zirecek:
Pokud je na originále nějaký vadný bod, při zmenšení mi už nezabere celý pixel na zobrazeném snímku, dělí se o ten jeden výsledný bod s více původními, takže vlastně zanikne. Nebo spíš jej už nevidíme. Pokud napřed doostřím a pak zmenším, nemělo by se to na výsledném zobrazení objevit (alespoň ne vidtitelně)- LCD panel si toto místo vyhodnotí jako tmavé a CRT obrazovka by jej maximálně měla zobrazit jako světlejší bod, ale rozdíly v jednotkách procent nejsou pro lidské oko zaznamenatelné, takže i když dojde k editu, po zmenšení je vše pryč (vlastně se jedná o maskování chyby). Testování vadných pixelů u zobrazovacích zařízení se provádí pomocí tzv. monitor testů, kde se dá přepínat jednotlivé kanály RGB tak, aby výsledný mrtvý bod byl viditelný (zeleně svítící bod jde třeba krásně vidět na červené ploše). I když testování snímacích čipů neznám, předpokládám, že se dělá podobně (snímání monochromatické plochy).
P.S.: mrtvé body jsou u zobrazovacích jednotek vlastně dvojího druhu (teda vyjma CRT monitorů, kde je problematika trochu jiná)- barevně svítící body jsou vlastně "zamrzlé" v poloze zobrazení některé základní barvy (RGB), černý bod je totálně nefunkční (nepropustný).

Honzinus: Tak jsem to vyzkoušel s nastavením ISO50, 1/250sec. F/6,3 a výsledkem je jednolitá černá plocha, aji jeden bílý bod. Našel jsem také jednu nedávnou fotku s modrou oblohou a žádný malý, ostře ohraničený bod tam není.

topič: to je ale stoprocentní výřez z RAWu! Díky za tip, vyzkouším. :-)

Mě u této problematiky pixelů napadla otázka, proč se při zmenšování, doostřování fotky tyto výrazně odlišné body neredukují, nezmizí?
Na své fotce http://www.zelpage.cz/fotogalerie/big/sukl066.jpg , kterou jsem "zprasil" vysokým ISO, jsem měl v originále oblohu hojně posetu takovýmito bílými body. Avšak ty všechny zmizely po zmenšení fotky.

Tato fotka je snad omyl, ne? Když vezmu v potaz kvality autora...

A toto je tedy co?
ISO 100, 20s
http://leteckaposta.cz/556724116

honzinus: Je to sice přes dva roky stará fotka, ale pro zajímavost vyzkouším kolik mrtvých či vypálených bodů na snímači najdu nyní. :-)