Toto nádraží je v Budapešti určitě nejkrásnější. Byl jsem na něm několikrát a vždy jsem byl tou krásou unesený.

Díky za tu fotku.Ještě jsem v Budapešti nikdy nebyl,mají tam krásné nádraží.

2pivo:

no nerekl bych ze keleti je teda tak moc krasny a lepsi nez hlavak, predevsim lezt do kas pod drevenym lesenim, uz dva roky tusim co sem tam byl poprve je super, spina taky vsude ....

omlouvam se za OT

Vypadá to na moc hezké nádraží.........a příjemná večerní atmosféra..no něco jiného než pražký hlavák... hezké

84: nevim co jsi tím myslel.

to topič: Taky jsem tam v té době jel, do Bulharska. Škoda, že mne nenapadlo se jít podívat, měl jsem tehdy strach z vlaku vůbec vylézt, aby třeba neodjel beze mně. Ve tvém textu se mí líbí "Celý mánevr trochu komplikovali pasažéři, kteří nastupovali či vystupovali z vlaku", vždyť kvůli pasažérům se to přece všechno hýbe, ne? Ale to jen tak na okraj, humoru není nikdy dost. Na MÁV se mi líbí systém jednotného osvětlení všech stanic, resp. neony názvů (sice vesměs pro Čecha nečitelných a nevyslovitelných), škoda že u nás je to tak trochu chaotické a v noci téměř neviditelné. Taky se mi vždycky líbilo, že ty názvy byly i na stavědlech na konci stanic, což u nás v časech ČSD řešila jedna obrovská lampa namířená do kolejiště, takže cestující němel šanci vůbec stavědlo zahlédnout, byv oslněn.

milos: Bohužel nemám, v té době jsem vůbec nefotil. Jel jsem se spolužáky k Balatonu a na zpáteční cestě jsme se stavili na dva dny v Budapešti na nákupy.

topic: mas fotodokumantaci onoho letiteho stavu? to muselo byt super :- ))

Chary, TK, 84: Pánové, byl jsem tam v roce 1981 a v té době fungovalo ještě velmi unikátní zařízení. U záražedel byla přesuvna, pomocí které se odvěšené lokomotivy přesouvaly na obě krajní koleje, které sloužily jako objízdné a tak bylo možné během krátké chvíle dostat lokomotivu opět do čela vlaku. Celý mánevr trochu kolmplikovali pasažéři, kteří nastupovali či vystupovali z vlaku. To však bylo řešeno lehkými dřevěnými závorami, které obsluhovali nádražní zřízenci. Bylo vlekou zábavou je pozorovat. Byli to povětšinou postarší muži s mohutnými kníry, téměř takoví, jak je známe z vyobrazení honvédů na mnohých obrazech. Ti s patřičnou důležitostí a vervou mávali praporky, pískali na píšťalky a křičeli na cestující, když potřebovali zavřít závory.
Bylo zážitkem pozorovat, jak se napříč halou, okolo kiosků s občerstvením a tiskem za skřípotu pohybuje ohromná Nohabka či Sergej nebo elektrická lokomotiva.
Bohužel tato technická zajímavost vzala za své při rekonstrukci nádraží v polovině 80.let a dnes již po ní nenajdeme na nádraží ani památky.
Představme si jak by takové zařízení mohlo fungovat třeba na Masaryčce. Asi těžko by to šlo jinak než aby lokomotivy objížděly peróny buď ulicí Hybernskou či Na Florenci.

No já nevím jak to dělají na Budapes Keleti, ale na Masaryčce je mandarinka, která vytáhne odvěšenou soupravu, lokomotiva vyjede do zhlaví, mandarina soupravu zatlačí zpět, odjede a na soupravu najede vlaková lokomotiva.