Králíky - Od poloviny roku 1944 musela německá armáda na našem území čelit novému nebezpečí ze strany spojeneckého letectva. Masového měřítka dosáhly specializované útoky tzv. "hloubkařů" či "kotlářů" na vlakové soupravy. Jedním z přijatých opatření bylo jejich vybavení protiletadlovou obranou. Nikoliv jediným technickým řešením bylo vybavení běžných plošinových vozů improvizovanými palebnými postaveními ze železobetonových prefabrikátů. Ty měly tvar jakýchsi velkých skruží ukrývajících ponejvíce jednohlavňový 2 cm flak vz. 30 či čtyřhlavňový flak vz. 38 (ale i další typy) a malých hranatých skladů munice.
Obsluha tohoto vozu mívala k dispozi i ubytovací prostor tvořený obvykle dřevěnou stavbou s dvojitými stěnami vyplněnými pískem, či jiným podobným materiálem. V druhé polovině dubna 1945 dorazila souprava vyzbrojená protiletadlovými čtyřčaty ráže 20 mm (Flak-Vierling) i do Nymburku. Její úplný osud není jasný, ale pamětníci tvrdí, že železobetonové prefabrikáty byly z těchto vozů shozeny v padesátých letech nedaleko odbočky Babín. Protože jsem měl tu čest se po půl století alespoň malou měrou podílet na jejich objevování, píši tento článek.
Poprvé jsem se s pozůstatky železničního flaku u Babína setkal již na přelomu let 1995 a 1996, kdy jsem v Nymburku sloužil. Tenkrát jsem ovšem vůbec netušil o co jde. Byl jsem tenkrát kolegy upozorněn na existenci železobetonového bunkru, který se nachází západně od města (viz další odstavec). Po jeho prozkoumání jsem pátral po dalších podobných a tak mi kdosi řekl, že je "něco" na Babíně u čtvrté traťové koleje. Věnoval jsem "tomu" vyklonění z okna při okolní jízdě vlakem. "To" se ovšem jevilo jen jako hromada skruží. Další vyptávání po nymburské stanici mi přineslo mylné zjištění, že na Babíně došlo kdysi k nehodě loženého plošinového vozu, po které nebylo řádně uklizeno, a tak jsem tu "hromadu betonu" pustil z hlavy.
Nyní se vrátím k bunkru dodnes stojícímu západně o Nymburku. S železničním flakem sice nesouvisí, ale se železnicí a bombardováním ano, tak by bylo škoda se o něm nezmínit. Bunkry podobného určení byly v době válečné i poválečné stavěny na dohled nebo přímo uprostřed strategických lokalit (továren, dopravních uzlů). Jednalo se o pozorovatelny, jejichž posádka měla za úkol z relativně bezpečného místa provádět lokalizaci dopadu nevybuchlých pum, což přispívalo k rychlejší ponáletové sanaci napadeného prostoru. Náš objekt patří k těm velkorysejším. Je vybaven třemi průzory (sever, východ, jih) a na západní straně svislou vstupní šachtičkou, která se pod malým záhozem lomí do vodorovné. Protože má v okolí Kolína tři shodně stavebně řešené bratříčky, které zde stály již v polovině roku 1944, lze předpokládat, že i náš objekt je ze stejné doby. Jeho úkolem bylo sledování zejména prostoru železničního uzlu a železničních opraven. Je ho možné zahlédnout při výjezdu z nymburského hlavního nádraží ve směru na Lysou nad Labem. Nachází se v poli jižně od trati (cca 600 m) a západně od sídlištní zástavby (cca 400 m). Vede kolem něj polní cesta.
Ale zpět na Babín. Někdy brzy po přelomu tisíciletí se na tvrzi Bouda u Králík objevila informace o železobetonovém obrněném vlaku. Vypadala na první pohled dost prapodivně. Ovšem, když její poskytovatel upřesnil lokalizaci, byl jsem nucen zkonstatovat, že kolem tohoto unikátu jsem delší dobu jezdil vlakem do práce, aniž bych tušil, o co jde. Následovalo několik malých expedicí za účelem zdokumentování stavu. Jednu, ze které pocházejí fotografie, jsem provedl osobně. Těžké komponenty flaku ležely u čtvrté traťové koleje nedaleko železničního mostu na Babíně a vesele se propadaly do podloží a zarůstaly křovím. Permanentně jim hrozilo, že budou překážet při nějaké rozsáhlejší výluce a že naběhnou chlapi se sbíječkami a zlikvidují je. Signály o tomto scénáři ze strany ČD existovaly již tenkrát. Žádná jiná přístupová komunikace kromě železnice k nim tenkrát neexistovala. Provedl jsem ještě jakousi sondáž u tamní traťovky na téma naložení a odvezení po kolejích, což se ukázalo zejména z finančních důvodů jako neuskutečnitelné. Tím aktivity mé i ostatních okolo komponetnů načas skončily.
V roce 2005 v nich pokračovalo s Boudou spřízněné Vojenské muzeum v Králíkách. Objevily se aktuální informace o zprovoznění lesní cesty do inkriminovaného prostoru a o chystané likvidaci komponentů. Majitel pozemku, tj. SŽDC, proti odvozu nic neměl a tak byl za obrovského úsilí nadšenců z VMK proveden. Za velkého mediálního poprasku a chřestění trestním oznámením ovšem do dění vstoupil Vojenský historický ústav, resp. jeden z jeho zaměstnanců, který začal tvrdit, že komponenty již delší dobu patří do jeho sbírek. Nepodivnější na tomto tvrzení je ovšem fakt, že vlastník pozemku, který je mohl technicky kdykoliv zlikvidovat, o jejich údajné památkové ochraně vůbec netušil. Komponenty nebyly žádným způsobem označeny jako sbírkový předmět VHÚ. V současné době panuje mezi VMK a VHÚ v této kauze něco jako ozbrojené příměří. VMK pracuje na získání železničního vozu a přípravě instalace komponentů německého flaku na tento vůz. Věřme, že to vše proběhne úspěšně a že si budeme moci tento unikát prohlédnout v celé jeho kráse.
Zdroj informací: Osobní zjištění a tisková prohlášení Vojenského muzea v Králíkách.
Za technickou pomoc děkuji Petrovi Novotnému z modelářského klubu Zababov.
Dobová fotografie železničního flaku pochází z knihy Romana Karpaše a kol. "Stalo se na severu Čech 1900/2000" a byla použita s laskavým svolením Nakladatelství 555.


1 2 | Zpráv na stránku: |
Pavel
1 2 | Zpráv na stránku: |
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP,
- editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.
