Komentář — Již více než deset let se na české železniční síti setkáváme s taktovým jízdním řádem. Cestující se za tu dobu mnohde naučili, že jim vlak jezdí každou hodinu nebo alespoň co dvě hodiny, a to vždy ve stejnou minutu. Bohužel ne všechny linky mají takto pěkný jízdní řád, některé vlaky během dne totiž v jízdním řádu vůbec nenajdete. Tomuto jevu, kdy se na dané lince jednou či dvakrát denně prodlouží doba taktu, obvykle říkáme díra v taktu, taktová díra či vynechávka. Motivací objednatelů pro vytváření děr v taktu je zcela jistě úspora finančních prostředků, které vynakládají na dopravní obslužnost. Je však tato úspora natolik významná, aby vyvážila všechny negativní efekty vynechaných spojů?
Praha — Jeden nešťastně umístěný kamion stačil k tomu, aby všechna média v zemi začala rozvíjet pochybnosti o bezpečnosti železniční dopravy. Mimoděk svou troškou k hysterii přispěli i samotní členové vlády, jedoucí v týž den vlakem do Ostravy. Z bezpečnostních důvodů prý na další výjezdní zasedání, do Ústeckého kraje, už raději pojedou auty – a to přesto, že jen následující den po havárii pendolina ve Studénce zemřelo na českých silnicích deset lidí. Konečná bilance silniční dopravy v ČR za letošní červenec pak činí 83 mrtvých – více než ve všech železničních nehodách od prosince 1970 dohromady. Studénka ovšem není důkazem nebezpečnosti železnice; je bolestivou historickou lekcí o tom, že i ten nejlépe organizovaný systém bude vždy kriticky trpět na svá nejslabší místa. Žádné velké neštěstí v dějinách nemělo jedinou konkrétní příčinu, stejně jako smutné letní ráno ve Studénce bylo svědkem nešťastné shody celé řady faktorů. Kde se ale všechny příčiny setkávají, leží železniční přejezd. A ten bude opravdu bezpečný jen v jediném případě – když přestane existovat.
ISSN 1801-5425
historie ŽelPage
Öffentliches Ausnutzung ohne klaren Genehmigung des Autors nicht gestattet.
zc.egaplez@ofni
© 2001-2024 Spolek ŽelPage