Poměrně dlouho jsem výběru šotoklubu úspěšně odolával, nyní však došla shodou okolností řada i na mě. „Veřejně“ jsem snímky již poměrně dlouho nehodnotil, tak doufám, že jsem nevyšel ze cviku a čtenáře nebudu nudit. Trochu jsem se obával, zda okurková sezóna nezúží počet snímků k výběru. Nakonec se však pochybnosti ukázaly jako zbytečné, očividně pár deštivých prázdninových dní udělalo své a zahnalo autory k editování materiálu. V daném období se ve fotogalerii sešlo velké množství „kalendářových“ snímků. Toto označení nemyslím nijak pejorativně, nasvícené fotky s přímočarou kompozicí jsou sázkou na jistotu a dobře se na ně kouká – a kdo by takové snímky nepořizoval, jako by snad do komunity šotoušů nepatřil. Ač by člověk rád vytvářel kompozičně či motivem neotřelé záběry, pravdou zůstává, alespoň u mne, že „šablony“ tvoří převážnou část archivu. Proto jsem vždy velmi rád, když vidím v galerii i něco odlišného. A jaké snímky jsem tedy do výběru zahrnul?

IVK 145, autor: topič

Když píšu o „nešablonových“ záběrech, v uplynulých dvou týdnech mi nejvíce utkvěla v paměti vzorně zrestaurovaná žitavská „Meyerka“ IVK 145 (99.555), zachycená na její domovské trati Zittauer Schmalspurbahn. Kolega topič se sice oproti předchozím letům trochu omezil v publikování snímků, ovšem čas od času vytáhne pomyslné eso z rukávu – a tato fotografie je toho důkazem. Podzimní atmosféra ze snímku přímo čiší, ať už zbarveným listím, či hutným sametovým „bagem“, které prozrazuje chladné počasí. Ač je k vidění velké množství objektů, navzájem se neruší a spíše se doplňují. Kompozici (ve které vlak blížící se vertikálnímu středu rozhodně nevadí) pak nenásilně a vkusně rámuje zprava strom (tzv. „na Šepliho“). Vše je podtrženo měkkým násvitem, který na tuto scénu pasuje – ostřejší světlo s množstvím stínů by v tomto případě zdaleka nepůsobilo tak dobře. Příroda zde tak zařídila příhodné podmínky a pokud se k nim přimotá fotograf, který „vidí“, výsledkem může být takto povedený snímek.

Detail fotografie

754.063-6, autor: Baguvix

Dalším snímkem, který mě za určené období oslovil, je „brejlovec“ 754.063 s ranním osobákem, mířícím ze srdce Šumavy, Volar, k Českým Budějovicím. Ač je trať nesoucí v jízdním řádu číslo 194 železničním fotografům velmi známá a fotograficky poněkud „provařená“ (což není nic špatného, při scenériích, které nabízí, se není čemu divit), snímek přináší poměrně neokoukaný a pro mě velmi líbivý pohled na viadukt mezi Holubovem a Křemží. Zároveň je na něm zachycena dominanta širokého okolí, nejvyšší hora Blanského lesa – Kleť, se kterou se paradoxně moc pěkných pohledů na této trati vymyslet nedá. I zde hrály autorovi do karet přírodní a povětrnostní podmínky. Nízké ranní slunko s různou intenzitou pomáhá opticky dělit fotografii na jednotlivé plány, podmračená obloha zase dodává scéně jistou dávku dramatičnosti. Každý, kdo se motá s fotoaparátem kolem kolejí, určitě zažil situaci, kdy se kýžené světelné podmínky ne a ne sejít s vlakem – zde se to autorovi povedlo na výbornou.

Detail fotografie

362.086-1, autor: Duhy

Z kategorie „kalendářovek“, mezi kterými jsem měl poměrně těžké rozhodování, bych vyzdvihl „Eurovku“ 362.086, proplétající se členitou krajinou mezi Pavlovicemi a Ošelínem. Právě Duhy byl jedním z autorů, kteří tento pohledný úsek tratě mezi Plzní a Chebem na tomto webu zpopularizovali. I když jsem zaměřením spíše „párař a dieselofil“, při pohledu na „esa, laminátky a plecháče“ v údolí řeky Mže mám vždy chuť do těchto končin vyrazit také. Když se vrátím k fotografii samotné, vyzařuje z ní letní pohoda. Čistá kompozice a výborný edit jsou samozřejmostí, stíny mraků, převalující se po skalách a lese, dodávají snímku dojem plastičnosti. Rovněž fakt, že lokomotiva a část soupravy je z opačné části barevného spektra, než většina okolí, přidává záběru na líbivosti.

Detail fotografie

Všem přispěvatelům i čtenářům přeji příjemné léto a těším se na další pěkné záběry.