Berlín — Řada vystavených jednotek představuje oproti předchozím ročníkům obměnu pouze v rámci konfigurace pro daného zákazníka. Proto se v tomto pojednání zaměříme především na absolutní novinky a zásadnější inovace především z pohledu cestujících. Tou nejzásadnější novinkou v oblasti elektrických a motorových jednotek se bezesporu stala vysokorychlostí jednotka s nepříliš atraktivním názvem „EC250“ z produkce švýcarského výrobce Stadler. Číslo v názvu označuje maximální provozní rychlost jednotky a zároveň pro výrobce znamená faktický vstup do oblasti vysokorychlostních vozidel.

Stadler EC250

Jednotky vznikly na základě objednávky švýcarských drah na 29 elektrických jednotek s maximální rychlostí do 250 km/h. Jednotky nejsou vybaveny naklápěním vozové skříně. Vystavena byla pětidílná souprava, kterou však v praxi bude tvořit celkem 11 vozů. Nasazení do pravidelného provozu s cestujícími je naplánováno až na konec roku 2019 s příchodem nového jízdního řádu. Interiér reprezentuje tradiční barvy SBB, jež jsou součástí celkově slušivého a funkčního designu. Zaujmou především stojany na jízdní kola. Snad jen poněkud nezvykle působí nástupní dveře. Na jednom místě je možné naleznout tři toalety. Dvě shodné naproti sobě, kde jedna je vyhrazená pouze ženám, druhá bez vyhrazení a třetí opodál prostorově omezenější s dosazeným pisoárem pro pány. První třída v uspořádání 2+1 oproti druhé (2+2) nabízí více prostoru, více elektrických zásuvek a decentní polštářky pod hlavu. Stadler svoje stále vzestupné tendence aktuálně nepotvrzuje pouze jednotkou EC250. Na výstavní ploše prezentoval rovněž například lůžkový vůz pro Ázerbájdžán.

Stadler lůžkový vůz WLA

V roce 2014 objednaly ázerbájdžánské železnice (ADY) u výrobce Stadler 30 vozů klasické stavby, z toho 27 lůžkových vozů v různých konfiguracích a tomu odpovídající řadovému označení – 18 WLB, 3 WLBb, 3 WLAB, 3 WLA a nakonec také 3 jídelní vozy řady WR. Vozová skříň je hliníková, maximální rychlost vozu činí 160 km/h. Vozy jsou vybaveny podvozky s měnitelným rozchodem 1435 a 1520 mm. Provozovány budou na mezinárodní trase Baku - Tbilisi (Gruzie) - Kars (Turecko), kde jsou tratě standardního rozchodu kolejí 1435 mm pouze na tureckém území. Podle informací z tiskový materiálů výrobce by vozy měly zůstat provozní po dobu až 24 hodin bez vnějšího napájení z lokomotivy prostřednictvím napájením ze záložního vozového zdroje. Prezentovaný vůz byl jedním ze tří exemplářů řady WLA, která představuje nejluxusnější provedení s osmi oddíly po dvou lůžkách z nichž je každý oddíl vybavený toaletou a sprchou. Z pohledu na interiér je patrné, že bylo vynaloženo maximální úsilí pro získání co nejvíce prostoru v oddílech pro cestující. Chodbička vozu je velmi úzká. Prostor toalet v oddílech slouží zároveň jako sprchový kout. Společnou toaletu se sprchu na voze však již odděluje zástěna. Do stěn v oddílech pro cestující vedle dveří se podařilo integrovat dva výklopné schůdky v rámci jednoho celku pro cestujícího na horním lůžku. Absence žebříku tak šetří prostor a zároveň usnadňuje manipulaci.

Alstom Coradia iLint

Motorové jednotky Coradia Lint rozhodně nejsou ničím novým. Vyráběny jsou již od roku 1999. Vystavená dvouvozová verze označovaná jako iLint má však jedno prvenství. Je to celosvětově první jednotka vybavená pohonem na vodík. Vývoj jednotky s tímto pohonem navazuje na memorandum z roku 2014 podepsané řadou německých zemí, kde potvrzují svůj zájem využít novou generaci bezemisních vlaků s palivovými články. Do konce roku 2017 se předpokládá závazná objednávka na 40 až 70 jednotek. Zkušební provoz dvou prototypů bude probíhat v Dolním Sasku v okolí Hannoveru a předně také na zkušebním okruhu VUZ Velim.

Palivové články a palivové nádrže jsou umístěny na střeše vozů. Nádrže přepravují dohromady až 94 kilogramů plynného vodíku. Dojezd jednotky je 600 až 800 kilometrů, což odpovídá jednomu dni aktivního provozu. Palivové články vyrábějí elektrosyntézou (opačný děj k elektrolýze) elektrickou energii. Do této chemické reakce vstupuje vodík a vzdušný kyslík za vzniku odpadní vody, při dané teplotě ve formě páry. Palivové články jsou spojeny s lithium-iontovými akumulátory a trakčním střídačem, který napájí trakční motory. Při krátkodobém požadavku na menší výkon se využije především energie akumulátorů. Při větším požadovaném výkonu, nebo zatížení po delší dobu, dodají nejvíce energie palivové články.

Interiér jednotky zůstal v zásadě bez změn. Zaujme potah sedaček odkazující na druh pohonu. Sedadla jsou na straně uličky stále uchycena dnes již zastaralým způsobem – kolmo do podlahy – omezující ukládání zavazadel a čištění vozu. Jinak však motoráky drží stále krok s konkurencí. Jeden z vozů je převážně nízkopodlažní s širokým mezivozovým přechodem. Jednotky splňují současné normy v oblasti odolnosti proti nárazu a dosahují maximální rychlosti 140 km/h. S více jak 900 vyrobenými kusy se typ Coradia Lint stal nejprodávanějším vlakem regionální dopravy.

Pesa Dart

Již tradičně byli na venkovní ploše zastoupeni také polští výrobci. Na rozdíl od elektrické jednotky Impuls od společnosti Newag, nebo motorové jednotky Link od Pesy, zažívala letos elektrická jednotka Dart ve zkrácené pětivozové verzi, rovněž od Pesy, na veletrhu Innotrans svoji premiéru. Jako jediná z jmenovaných vozidel je zároveň primárně určená pro dopravu na delší vzdálenosti. Osmivozové elektrické jednotky Dart byly v letech 2014 a 2015 vyrobeny v počtu 20 kusů pro PKP Intercity. Mají homologovanou maximální provozní rychlostí 160 km/h, avšak Pesa uvádí z technického hlediska možnost zvýšení této hodnoty až na 250 km/h. Jednotku tvoří oddíly první a druhé třídy, dále barový vůz s uzavřeným prostorem pro personál, který má k dispozici mimo jiné lůžko. V jednotce nechybí ani oddíl pro vlakový doprovod, který zároveň složí pro uskladnění případného přepravovaného drobnějšího (poštovního) nákladu.

Velaro Turkey

Siemens vystavil část vysokorychlostní jednotky z rodiny Velaro pro Turecko. Sedm jednotek bylo objednáno již v roce 2013 a začátkem roku 2015 doobjednáno dalších 10 kusů. V běžném provozu jsou jednotky osmivozové jednotky a dosahují maximální rychlosti 300 km/h. Interiér je v zásadě shodný s německou verzí, byť s mírně odlišným typem sedadel. Ve druhé třídě je dostupný audiovizuální systém u každého sedadla. V první třídě jsou pak v sedadlech integrovány výklopné displeje s dostupným palubním portálem. V prémiové třídě rozdělené do kupé po čtyřech místech k sezení jsou dosazena sedadla typu Excellent českého výrobce Borcad.

Siemens Inspiro pro Rijád

Hlavnímu městu Saúdské Arábie dodá Siemens 74 jednotek pro právě budované metro, které má v cílovém stavu tvořit 6 linek s celkovou délkou tratí 175 kilometrů. Jednotlivé linky si rozdělila celkem 3 konsorcia, která jsou zodpovědná za výstavbu infrastruktury a nasazení vozidel. Shodné soupravy bude dodávat také Alstom jako typ Metropolis. Jednotky s maximální rychlostí 90 km/h budou v běžné provozu řízeny plně automaticky bez přítomnosti řidiče. Na čelech v interiéru se pod krytem nachází ovládací panel pro možnost ručního řízení, které může být užitečné především při manipulaci se soupravou v prostorách depa. V jednotce je přítomen také oddíl první třídy. Zaujme netradiční tvar svislých chromovaných madel ve středu vozu a světlá barevná kombinace interiéru.

Podvozek efWING od Kawasaki

Výrobce Kawasaki Heavy Industries vystavil na svém stránku podvozek efWING, který představuje zásadní inovaci. Primární vypružení podvozku a navazující část podvozkového rámu byla nahrazen segmentem ve tvaru písmene „V“. Tento pružný díl kombinující funkci obou prvků je tvořený plastickou hmotou vyztuženou uhlíkovými vlákny. Inovace přináší snížení hmotnosti, zvýšení bezpečnosti proti vykolejení a rovněž zvýšení jízdního komfortu. Od roku 2014 byly podvozky testovány v provozu u japonských dopravců v osobní dopravě a na jejich základě bylo potvrzeno zvýšení jízdního komfortu a bezpečnosti oproti běžným podvozkům.

Zdroj: Railway Gazette, Alstom, Kawasaki, Wikipedia