@ Stoupa:

Mladý muži, přeju Vám, až Vám bude přes padesát, abyste uvažoval stejně, jako teď.

nezlob se na me, ale tvoje zdravi, je preci tvoje zodpovednost - vyjma pracovnich urazu.

pokud jsi zodpovedny a cast sveho vydelku investujes do sve fyzicke chatrnosti "po padesatce" (btw znam dost vitalnich sedesatniku...) neni problem zamestnavatele, ale ciste tvuj. to, ze tvoje psyche utrpi praci strojvedouciho? to je znacne diskutabilni, a zaroven irelevantni - to bych mohl zacit pozadovat "budouci odskodne" za to, ze denne musim hovorit s hloupymi lidmi (a to je take psychicky stres). a pokud se citis burned-out, nikdo ti nebrani zmenit pozici ve firme - jak sam anotujes "vyhodu velke firmy", pak prave velke firmy na tento stav pamatuji a umi jej resit.

dalsi ucebnicovy priklad toho, jak dokazi odbory uskodit svoji vlastni povesti.

Domnívám se že existuje celá řada jiných náročných a důležitých povolání které podobnou výhodu (zaměstnavatelem hrazené pojištění neschopnosti vykonávat práci) nemají, tak se ptám pánů odborářů, zda jsi sou vědomi kam to povede když si podle jejich vzoru všichni budou vystávkovávat podobné bonusy?
Anebo
a) se domnívají že jejich povolání je přecejen jedno z nejnáročnějších ze všech?
b) tvrdě vy(zne)užívají toho že spousta jiných povolání nemá šanci se v tak úzkém kroužku dohodnout a způsobit tak obrovské hospodářské potíže stávkou?

Jak už tu bylo řečeno, to pojištění samozřejmě existuje a každý si ho může platit soukromě, aniž by bylo třeba něco masově přikazovat a organizovat. Ještě tak bych chápal kdyby si jako kloudná odborová organizace domluvili že uzavřou rámcovou smlouvu s pojišťovnou pro své členy (jistě podle výběrového řízení a za lepších podmínek než individuálně) kteří si ji pak nepovinně mohou uzavřít, to by bylo něco pozitivního, a ne zase jít a natáhnout ruku...

stoupa: Mladý muži, přeju Vám, až Vám bude přes padesát, abyste uvažoval stejně, jako teď.

Jó, to bych si taky přál... Z mnohých mých předchozích příspěvků je myslím celkem patrné, že nejsem zastáncem onoho nyní populárního "ať se každý o sebe postará sám", ani toho vyřazování nepotřebných lidí, jak o tom píše Karel Farkač.

V tomto případě si ale myslím, že nutit zaměstnavatele pojišťovat své zaměstnance proti něčemu, co zaměstnavatel sám nutně nezpůsobil (opakuji, pokud se jedná o nemoc z povolání, pak je to samozřejmě něco docela jiného) mi přijde trochu nefér. Ve fungující společnosti by spíš každý slušně pracující člověk měl také vydělat slušné peníze, které kromě jeho běžných potřeb vystačí i na to, aby si něco uložil "na horší časy", nebo investoval právě do pojištění. Čili spoluúčast zaměstnavatele ano, ale otázka je, do jaké míry.

Je smutné, že člověk, který je tak říkajíc ojetý, pro společnost ztrácí cenu.
Od svých předků vím, že v Československu byla pro řadu profesí DEFINITIVA. To znamená, že organizace pro kterou ten člověk určitou dobu pracoval, dejme tomu 30 let, se o něj postarala.
Neměli bychom zapomínat na to, co bylo v minulosti dobré a účelné.

Jiří Kocurek: Tak s tím zrakem to byl samozřejmě jen jeden příklad z mnoha, způsobů, jakými se člověk stane nezpůsobilým k práci je bezpočet. Myslel jsem tím to, že zkrátka někoho zaměstnáváte třeba od jeho dvaceti let, a on vám po čtyřiceti letech práce přestane dobře vidět, slyšet, chodit, to je v tomhle věku docela obvyklé. A Vy jako zaměstnavatel mu budete muset platit, i když s tím nemůžete vůbec nic dělat. Proto taky píšu, že takové nadstandartní výhody se nejspíš prosadit nepovede (a je to tak asi i dobře).

CityLizard: Spíš by bylo dobré, aby se vzala v potaz existence kontaktních čoček (když už je to teda český vynález, starý přes 50 let) a strojvedoucímu tak bylo umožněno jezdit dál i s větší vadou než dvě dioptrie (rezervní brýle s sebou). Krom toho zhoršení zraku nepřichází jako "zlomená noha k fotbalistovi", ale je to dlouhodobá záležitost (metanol teď pomiňme). Každý má možnost si zhoršení zraku přiznat a podle toho se včas zařídit. Jeden se stal třeba včelařem... co už.

Kubajz: GDL je v Německu ta nejradikálnější. :) Už jsem jeden rozvrat provozu na půlce Německa díky nim zažil na vlastní kůži.

No tak třeba havíři dostávají velmi solidní kompenzace. Ale zase strojvedoucí by i po x letech výkonů své práce neměl mít tak zhuntované zdraví, aby pak nemohl dělat zase něco jiného. Tady teda není docela zřejmé o jaké pojištění jde.

CityLizard: Ja je taky chapu. Je celkem prirozene chtit porad vic. Ale rozhodne to nechvaluji. Za cely zivot kvalitni prace dostavaj kazdy mesic vejplatu...

Docela je chápu, je mrzuté když někdo celý život odvádí pro svého zaměstnavatele kvalitní práci, a pak je při první známce zhoršujícího se zdraví bez jediného slova díků (neřku-li finanční kompenzace) nakopán do pozadí...

Ale na druhou stranu, nevěřím, že tohle projde. Který zaměstnavatel bude vydávat nemalou částku pro případ, že někdo z jeho zaměstnanců třeba po čtyřiceti letech začne ztrácet zrak. Pokud to samozřejmě nebylo způsobeno výkonem profese, pak je to asi osobní riziko každého z nás.