Praha — Česká železnice se dočkala prvního věrnostního programu západního střihu: soukromý dopravce LEO Express spustil v tomto týdnu zákaznický projekt s:)mile Club, který kromě akčních slev přináší i výhody za loajalitu zákazníků. Zatímco ve světě aerolinek je takový doplněk naprostou každodenní samozřejmostí, na železnici se řadí spíše mezi průkopníky; hezky po boku karty bahn.bonus (Deutsche Bahn), .Italo Più (NTV), Tempo (Renfe), Eurostar Plus Points či Guest Rewards (Amtrak). Pro zákazníky černo-zlatého dopravce to ovšem také znamená, že během deseti měsíců provozu musí už potřetí znovu provést registraci (vyplnit formulář), a následně vyměnit stávající papírovou kartičku za plastovou, s logem s:)mile Card. Kdo karty nesbírá, může získat samolepku, na obojí současně však nárok nemá.

Kromě marketingového bonusu v podobě jednoho balení Kofoly přináší zákaznická karta možnost při každé cestě sbírat body do věrnostního programu. To je něco, co konkurenční České dráhy ani RegioJet svým zákazníkům nenabízí. Za každých 10 korun zaplaceného jízdného tak cestující získá jeden bod (či míli), navíc s 10% bonusem při dobití kreditního účtu částkou nejméně tisíc korun. Každých 200 mil pak může proměnit ve 100 kreditů na svém LEO Účtu, z něhož pak může nakupovat jízdenky v e-shopu, a nově také na pokladně. Samotný kreditový účet se tím stává o něco použitelnější, a to i v porovnání s Kreditovou jízdenkou Student Agency. Použití na pokladně je zabezpečeno čtyřmístným PIN kódem. Navíc platí, že i nová zákaznická karta dává svým držitelům nárok na 20% slevu z ceny jízdenky do třídy Economy, stejně jako dosavadní dočasné papírové kupony.

Mílovými kroky vpřed…

Název s:)mile Club nijak nezaskočí časté letce; na české železnici je však překvapivý ze dvou důvodů: jednak odkazuje na anglosaskou délkovou míru, jež je tuzemskému prostředí poněkud cizí; jednak ona anglická slovní hříčka s „úsměvem“ není tak zcela nová. Cestující, kteří mají zkušenost s mílovými programy aerolinek, si možná hned vybaví několik podobně pojmenovaných věrnostních programů – Miles and Smiles (Turkish Airlines), FlySmiLes (Sri Lankan Airlines) nebo Smiles (Gol Transportes Aéreos).

…a několik mil nazpátek

Letecké inspirace stranou, asi nejvíce rozporuplným bodem nového programu LE je jeho samotná realizace. Dopravce, jenž od svého začátku razí filosofii inovací a netradičních řešení, možná mohl finální podobu svého věrnostního programu ještě trochu domyslet. Třeba zavedení plastové karty je krokem zpět oproti současnému trendu online služeb. Stejně jako LEO Express a RegioJet nekontrolují jízdenky, i věrnostní programy ve světě se už většinou dokázaly oprostit od nutnosti pořizovat si fyzické průkazy, navíc osobně na pobočce. Vše, co dokáže plastová kartička, dokáže i stávající LEO účet, který až dosud fungoval na stejném principu jako (čistě virtuální) Kreditová jízdenka SA.

Pokud by šel LEO Express ve své koncepci dále, mohl svůj zákaznický průkaz postavit třeba na myšlence kilometrické banky rakouského WESTbahnu. Ta existuje pouze v podobě čísla, resp. QR kódu, které cestující obdrží až na palubě na základě předchozího nákupu na internetu. Jednoduché a elegantní. U mobilních zařízení se naopak přímo nabízí standard Passbook, který už stihl od domácího Applu prorazit i na další majoritní platformy. Zarážející rovněž je, že žádnou z pokročilejších funkcí dosud nenabízí mobilní aplikace LEO Express, a to dokonce ani elementární možnost správy kreditu.

Usměvavé míle: výborně, ale proč tak složitě?

Než se řekne cokoliv dalšího, zaslouží si LEO Express pochvalu za nové nápady a odvahu představit službu, jakou dosud většina železničních dopravců ignoruje. Toto uznání je platné zejména v zemi, kde České dráhy ani mnoho let po zavedení In-karet nedokázaly nabídnout skutečně motivující věrnostní program, jelikož jejich „zákaznické aplikace“ jsou pořád vystavěny spíše na principu „Zaplatili jste si to, tak to zkuste vyjezdit“ (což při zbrklé cenové politice mnohdy není tak snadné, jak by se zdálo). Kreditová jízdenka žlutého dopravce naopak přinesla moderní kreditní systém bez zbytečných průkazů a omezení, ale nikdy se nepokusila využít svůj plný potenciál „zákaznické karty“. LEO Express se nebojí jít dál a své věrné zákazníky skutečně, hmatatelně odměňovat – a to je zcela určitě hodné uznání. Ptáme se jen, proč to musí dělat tak anachronisticky? Registrace LEO účtu, vyplnění papírového dotazníku, podání další elektronické žádosti, a ještě k tomu nutnost hlídat další kartu… pro něco, co šlo dávno řešit rychleji, snadněji a levněji elektronicky? To opravdu není obraz roku 2013. Přesto, vzhůru za mílemi!

Zdroj: LEO Express, WESTbahn