..: Pravidelný příjezd: 19:22 :..

Čekání cestujících odřeknutého SC 513 na NAD, 24.1.2010, foto: Kristýna Pravdová25. ledna 19:42, Ostrava — „Zabalená v dece, s ponožkami na nohách, svařákem vedle sebe a s kruhy pod očima, sedím doma a snažím se přesvědčit své tělo, že už může začít produkovat teplo…“

Letošní zima železnici nepřeje. Kromě obvyklých překážek ve formě technických závad a nehod na přejezdech vlakovou dopravu sužuje i velmi nepříznivé počasí. Všechny tyto faktory mají za následek situaci, která před týdnem postihla provoz na 3. koridoru – a když se k nim připojí ještě sebevrah a poruchový autobus náhradní dopravy, začne se odehrávat scénář, jaký minulou neděli zažila i naše čtenářka Kristýna Pravdová při večerní cestě z Prahy do Ostravy. Posádka pendolina, kterým jela, přitom v ten den potkala pouze drobné potíže v žst. Rudoltice v Čechách, kde ráno nákladní vlak strhl trolej a zůstal stát na třebovickém zhlaví. O to víc mimořádných událostí čekalo na večerní obrat SC 513, jenž svou jízdu nakonec ukončil již v Hranicích na Moravě s 205 minutami zpoždění. Ani to ale pro mnohé cestující nebyl konec zážitků, o něž nikdo z nich nestál…

Zpoždění vlaku SC 513, 24.1.2010, foto: Kristýna PravdováNejdříve před půl pátou mezi Poříčany a Úvaly selhalo zabezpečovací zařízení; asi čtvrthodinu nato přejel R 877 člověka sedícího na kolejích mezi Řečany a Zábořím nad Labem. Díky takto získaným 90 minutám zpoždění pak pendolino potkala čerstvá výluka prasklé traťové koleje za Českou Třebovou. Vyhlídky na úspěšný dojezd do Bohumína se definitivně rozplynuly ve 21:10, kdy R 746 srazil člověka u Suchdola nad Odrou, kterým má SC 513 běžně projíždět již ve 20:08.

24. ledna 17:26, Praha hlavní nádraží — Sedím v pendolinu, SC 513, a zadýchávám okno se slovy: „Mám tě ráda“. „Vážení cestující, vítáme vás ve vlaku……Sehr geehrte Damen und Herren……“ – odjíždíme na minutu přesně. Otvírám knihu a vracím se zpět do smutného osudu Ivana Děnisoviče. Mínus 35? Taková kosa – to by chcíp i pes! Prochází slečna průvodčí a kontroluje mi jízdenku. I mně byl věnován úsměv se zvednutým obočím. Kristýna se stěhuje poté, co si ke mně nikdo nepřised. „Tak jak ses měla?“ moje první otázka. – „To víš, nebylas se mnou, tak nic moc,“ dostane se mi milé odpovědi. „Je tu horko, že? A to se nedá otevřít ani okno. Snad to potom vypnou.“ Postupně svlékáme mikiny a dvojité vrstvy ponožek.

18:00, pole - asi 18 km za Českým Brodem — „Vážení cestující, zastavili jsme z důvodu smrtelného zranění na trati. Plánovaná doba zdržení bude asi 40 minut,“ hlásí slečna průvodčí. Po 20 minutách se začínáme pozvolna posunovat. V Moravanech bylo naše zpoždění již čistých 90 minut. Tou dobou jsme měli přijíždět do Ostravy. Alespoň nám vrátí peníze za místenku. Pomocí výpočtů s použitím milovaného vzorečku v = s/t zjišťujeme, že pod 60 minut zpoždění nestáhneme. Projíždíme Zábřehem na Moravě. „Teď už to musí být v pohodě,“ pomyslím si. Vyjíždíme z Olomouce. Ještě hodina. Do desíti bychom mohly být doma.

SC 513, Hranice na Moravě„Vážení cestující, zastavili jsme opět z důvodu smrtelného zranění na trati. Plánovaná doba zdržení bude asi 30 minut.“ V mžiku se cestující rozdělují na tři pomyslné tábory: jeden se směje absurdní situaci, druhý zjišťuje, jestli stihnou přípoje, a třetí běží do jídelního vozu na řízek se salátem. Přidávám se ke třetímu, ale odcházím jenom s horkou čokoládou. „Slečny, uvědomujete si, že kdyby tady začalo hořet, že se ani nedostaneme ven?“ křičí na nás chlapík, který se začal posilňovat alkoholem už po první smrtelné nehodě.

Marketingový bonus pro cestující zpožděného SC 513, 24.1.2010, foto: Kristýna Pravdová„Dobrá zpráva pro kuřáky. Před jídelním vozem otevřeme jedny dveře. Prosíme cestující, aby se zdržovali v blízkosti vlaku,“ ozve se z repráků. Slečna průvodčí pobíhá po voze a tik v jejím obočí nasvědčuje tomu, že stres jí neprospívá. Mezitím, co dostáváme „marketingové bonusy“ v podobě vychlazených plechovek Coca-Coly, její kolegyně křičí do telefonu Nokia 3510i: „Autobusy? Za 20 minut? Dobře, děkuji, půjdu to vyhlásit.“ Za minutu se ozve hlášení, které nás donutí zvednout se z našich teplých míst, posbírat věci kolem sebe, sebrat kytaru a odebrat se ven, čekat na záchranu. Mezi prvními jsme se draly do nádražní haly, kde už stáli cestující z ostatních vlaků, které se zde zasekly o něco dříve.

22:16, Hranice na Moravě — Tlačíme se ven před nádražní budovu, abychom chytly místo v autobuse. Krom toho, že je zima, jsme v poho. To nejhorší už máme za sebou.

Uplynula půlhodina a autobusy tady ještě nejsou. „Chcete někdo jet na Svinov?“ křičí paní v kabátu a kozačkách přes dav, „Když budeme čtyři, vyjde to jednoho jenom na tři sta.“ Obzvlášť zmrzlí jedinci nasedají. „Nepojedem, teď už musí přijet. Nevysolíme přece tolik za taxi!“ říkáme si. Už tady na mrazu stojí skoro celé Pendolino.

„Pojď, Kiki,“ chytám Kristýn za ruku a táhnu ji dolů po cestě. - „Co je?“ nechápe. Snažím se jí vysvětlit, že jsem zaslechla průvodčí, jak se do mobilu rozčiluje, že se busy nahoru nedostanou a my musíme jít na autobusák. Vypadá to jako před válkou, když se lidé ženou do supermarketu a snaží se sehnat co nejvíc cukru a konzerv. Nikde žádný autobus.

Cestující SC 513 čekají v žst. Hranice na Moravě, 24.1.2010, foto: Kristýna Pravdová22:25, Hranice na Moravě – autobusové nádraží — Je opravdu zima. Na dnešní noc hlásili -20°C. Snad už nebudeme čekat dlouho. Víc si toho na sebe navléct nemůžeme, a to už teď přes dvoje ponožky necítím prsty na nohou. Taxíky a policie kolem nás krouží jako hladoví supi.

22:58, Hranice na Moravě – autobusové nádraží — Umrzáme!!! Slečna průvodčí se konečně dovolala na dispečink potom, co jí dvakrát položili telefon. Autobusy by tady prý už měly být. Nikdy mi taková zima nebyla. Myslím, že se nyní dokážu více ponořit do díla A. Solženicyna. Skupina lidí se znenadání sebrala a šla zpátky k vlaku. Zase nějaký šum, vlaky prý zase jedou.

Výpravčí pobíhá tam, zpátky a jeho kolegyně na něj křičí, ať „ty lidi!“ pošle zpátky. „Jaký lidi? Vy tu ještě čekáte?“ ptá se zmateně. Asi ve čtvrt na dvanáct přijel dvoupatrový autobus. Konečně! Sednout si do té ledárny ale bylo ještě horší, než stát venku. Předtím jsem se mohla alespoň hýbat. Teď jsme měly místo nohou a rukou kusy ledu. Vychytaly jsme místa dole u stolečku. Autobus byl narvaný. Trvalo dobrých deset minut, než se nacpali všichni, kteří nedoufali v další autobus. Těšila jsem se, až topení začne hřát a bude tepleji.

Čekání cestujících odřeknutého SC 513 na NAD, 24.1.2010, foto: Kristýna Pravdová„ZASTAVTE, OTEVŘETE DVEŘE!“ ozvalo se zezadu. Začalo hořet topení, což zapříčinilo, že se začal valit dým. Jak je ten den dneska vtipný, napadlo mě. „Co je?“ zeptala se Kikina, která seděla zády. Naštěstí řidič včas pochopil, dveře otevřel, a tak cestující nemuseli rozbíjet okno. To bychom tam stáli ještě dýl. I tak jsme nepochopily, na co jsme čekali víc než půl hodiny někde v poli.

Nedalo se očekávat, že by topení začalo fungovat. „Chcete zahřát?“ ozval se pán vedle mě. - „Prosím!“ odpověděla jsem mu. Objal mě. Kika jenom vykulila oči. Bylo mi líto, že nemá kdo zahřát ji. Zase jsme se rozjeli.

Koho by ještě překvapilo, že za deset minut topení vzplanulo znova!? Nás už ne! Měly jsme všeho plné zuby a nebyly jsme samy. Na okně se tvořila vrstva námrazy a nebylo se jak zahřát. Řidič si musel vyškrábat na čelním skle dvě kolečka na oči. V tu dobu už byla jedna hodina z pondělního dne pryč. „Řekněte řidiči, ať se pokusí dojet na nejbližší benzínku,“ křičel pán zezadu, který si očividně zajistil odvoz. - „Benzinka je zavřená,“ posílal řidič odpověď zpět, „asi dojedeme až do Suchdolu.“ Zavolali jsme rodičům od Kristýnky, jestli by mohli přijet. K naší radosti souhlasili. Teď už jenom DOJET!

Chvilku jsme ještě stáli na přejezdu, ale okamžitě po zastavení jsme vypadly z autobusu a zalezly do první hospody, kde měli otevřeno. Ani jsem pánovi nestihla poděkovat za jeho tělesné teplo. Zahlédla jsem ho v davu, který se hnal k jednovagonovému motoráčku, který jel do Svinova. Byly jsem rády, že se k nim nemusíme připojit. Čeká je ještě dlouhá cesta. Domů jsem se dostala ve tři hodiny ráno. Po vaně vařící vody jsem hned slastně usnula.

Kristýna Pravdová


Tinka Poslat mail autorovi | 31.1.2010 (7:00)
Related newsopen/close

More on Reportáže Nehody a mimořádnosti

More from Česká republika (celá)


  1 2 3 4 5 6 ... 10      Zpráv na stránku:   
Registered user VencaM 
31.01.2010 (18:57)  
Jako reakci na některé připomínky na konkrétní jednání zaměstnanců v krizových situacích tu mám pro některé námět k zamyšlení. Vytvořím modelovou situaci , která je založená na reálném základě, a zkuste se do ní alespoň trochu vžít.

Jste perónní výpravčí (červená čepice) ve stanici na dvoukolejné, elektrifikované, příměstské trati. Spolu s Vámi slouží ještě hlavní výpravčí, který telefonuje a obsluhuje relovku. Stanice je poloperonizovaná. Pro jednoduchost je letní pracovní den, pěkné počasí. Služba se vyvíjí celkem normálně, běžné problémy. Nějaké to zpoždění, tu a tam někdo něco potřebuje, dopoledne přijeli na kontrolu zabezpečováci. Vy už se začínáte pomalu těšit domů.
Teď si jdete stoupnout do dveří sledovat průjezd rychlíku, který běžně projíždí rychlostí 100km/h. Tento rychlík přímo ve stanici na jednom ze služebních přechodů srazí civilní osobu… dál tuto pasáž přeskočím…
Přestože vlak začal brzdit jak nejlépe mohl, zastavil až za stanicí na zhlaví. Teď záleží jen na Vás, protože Vy jste teď z ničeho nic vržen do situace, kdy musíte zajistit bezpečnost provozu. Nikdo jiný než Vy tam není a na Vás je teď oznámit tuto událost dál, zavolat dispečery, policii, hasiče, … Dále musíte zajistit bezpečnost všech osob, které se v okolí pohybují. Navíc Vám vůbec nezávidím co jste teď právě viděl (pokud jste radši nezavřel oči).
Celkem rychle dorazí policie a další vyšetřovatelé. Samozřejmě i čumilové. Protože rychlík stojí přes zhlaví, tak se do sousední stanice jezdí po nesprávné koleji a musí se vše telefonovat. Navíc jak pobíhají lidé v kolejích, tak musíte jezdit jen po půlce stanice a pro osobní dopravu máte jen jednu hranu nástupiště. Vlaky začínají nabírat zpoždění a sled vlaků je také nepravidelný, takže moc dopředu nevíte co Vám pojede a v kolik. Do to si vyšetřovatelé udělali z dopravní kanceláře úřadovnu a furt tam někdo chodí a kecá. Také se Vás na něco neustále ptají. Do toho venku jsou cestující, kteří toho ví o poznání méně než Vy. Někteří z nich mají pochopení, ale najdou se i tací, kteří mají připomínky nejen k Vám, ale i dalším organizacím, které jsou Vám v danou chvíli naprosto ukradené. Snažíte se jim vyjít vstříc, ale do toho ještě koukáte, aby ti vyšetřovatelé v kolejích neskočili omylem pod vlak.
Když se situace uklidní a provoz se vrátí celkem k „normálu“, tak už Vám zbývá jen to doklepat do střídání a domů. Cestou Vám doporučím si skočit na pivo, ať se Vám lépe usíná, protože zítra máte noční.

Pokud někdo chce zkusit vyšší level, tak si domyslete třeba déšť, sníh, tmu, zimu nebo rýmu. Dalším námětem na zamyšlení může být obdobná nehoda na širé trati, kdy jediná informace, kterou máte, je od strojvedoucího z vysílačky. Z toho pochopíte, že někde tam a tam někoho sejmul. Ha! A teď se starejte, zavolat tam a tam, zastavit vlaky na vedlejší koleji. Cestující, vyšetřovatelé a další. Informace z trati chodí jen kusé a dispečer toho ví asi tolik co Vy.
Toto není namířeno proti někomu konkrétnímu a ani proti systému, jako celku. Tady jde o to abyste se sami za sebe zamysleli, co by jste dělali. Co uděláte na peróně, když se Vás cestující zeptá, kdy mu to pojede kamsi. Hodíte plácačku do podchodu a poběžíte do kanceláře zjišťovat informace, které Vám stejně nikdo pořádně neřekne, nebo ho SLUŠNĚ odbudete, protože stejně nic moc nevíte a radši půjdete vypravit zpožděný vlak opačným směrem. Nebo snad Vaším hlavním zájem bude vařit cestujícím na nádraží čaj, když jste ve stanici sám a nikdo jiný, jen Vy.
Určitě jsem něco vynechal, ale klidně si to domyslete. Jde o to, že je teď taková situace, jaká je a v nejbližší době zásadně lepší nebude. To, co funguje v Rakousku nebo v Německu je sice pěkné, ale tomu výpravčímu tady a teď to nepomůže. Samozřejmostí by ale v civilizované společnosti mělo být slušné vystupování všech zúčastněných stran. To bych řek, že je v současné situaci hlavní kámen úrazu. Pokud tu někdo nechá vlastní názor na postup v dané situaci, tak se určitě najdou zaměstnanci ČD, kteří se rádi poučí. Kdo jiný jim to řekne. I mě by zajímalo, jak by v takové situaci jednali někteří z Vás. Doufám, že jsou zde lidi, kteří mají pochopení pro současný stav a vývoj na české železnici. Tímto příspěvkem nechci obhajovat obchodní strategii ČD jako podniku, ať už by podnikal v čemkoliv. V.
Registered user Pjetro 
31.01.2010 (18:57)  
Když už se tady probírá pendolino a kvalita služeb, tak mám taky jednu výtku. Myslel jsem, že aspoň v pendolinu jsou stevardi tak nějak "na výši". Samozřejmě oproti zbylým vlakům (IC,EC,R...), kde průvodčí nepostrádají ani vlastnosti jako drzost, výsměch, aroganci a jiné (zase nehážu všechny do jednoho pytle, ale zajímavé, proč tímto trpí zejména státní zaměstnanci, viz. úřady atd.) je jejich přístup více vstřícnější. Ale co mě udivilo, byla den před svátkama situace průvodčí vs. cizinci (trasa Praha - Ostrava). Měl jsem za to, že aspoň v pendolinu se umí průvodčí dorozumět anglicky (stevardka s občerstvením už vůbec), ale ejhle. První třída a trapná situace je na světě. Cizinci říkají, že přišli později, u pokladen bylo plno, tak šli rovnou do vlaku (Praha hl. n.). Ptali se tedy, jestli je možno vystavit lístek tady (no řekli tak pět vět). Průvodčí koukal jak chleba z tašky, docvaklo mu tedy že nemají tiket. Protože však něco ho přece jen naučili, pronesl "vééér" ... načež cizinci odvětili "olomos" ... není těžké při třech zastávkách (Pardubice, Olomouc, Ostrava) vydedukovat, že se jedná o Olomouc. Začal tedy cvakat něco do své "POPky", načež po třech minutách snahy se dostavil výsledek se slovy "plýýýz, dyz" (cizincům byl ukázán displej, pro lepší pochopení pomohl i ukazovák). Cizinci ještě napřahovali hubou, že by se možná rádi i na něco zeptali, ale poznali, že tudy cesta nevede, tak zacinkali drobnýma se slovy "fenk", průvodčí taktéž odvětil "fenk" a celá toto (pro jiné cestující) úsměvné varieté bylo za námi (úsměvné je i to, že průvodčího v tom všichni nechali vykoupat, však co, aspoň si uděláme obrázek o tomto top produktu píár čédé). Na závěr jen takové zamyšlení. Zajímalo by mě, jestli by takto postupoval průvodčí i tehdy, pokud by šlo o čecha, jestli by nic neřekl a lístek mu dodatečně vystavil. Tady mi to přišlo tak, že průvodčí šel cestou nejmenšího odporu a chtěl to mít rychle za sebou. Úplně na závěr dodám, že sympatické stevardce rozdávající občerstvení zdarma už s otázkami staršího páru ze zahraničí cestující pomohli.
31.01.2010 (18:10)  
nezpochybňuju problém sehnat v noci náhradní autobusy, nicméně v tom případě měly čd objednat na své náklady ze širokého okolí taxíky
31.01.2010 (18:07)  
Když se daří,tak se daří!
Registered user EC 174  mail  
31.01.2010 (17:47)  
No vida, co všechno se během jízdy může stát...

Zaujalo mě, jak v pendolinu otevřeli jedny dveře, aby mohli cestující ven... Jednou se mi také stalo, když jsem jel Pendolinem do Břeclavi, že jsme na nádraží v Podivíně mimořádně stáli 60 minut. Nikdo z cestujících neměl šanci dostat se ven, všechny dveře byly blokovány a to i přesto, že vlak stál přímo u nástupiště. Člověk si v tom pendolinu opravdu připadá jako vězeň. Všechny ostatní soupravy odjistí dveře při zastavení automaticky, jen v pendolinu jsou cestující drženi v zajetí, a to pomíjím skutečnost, jak strašně ztísněné podmínky v tomto vlaku panují, zvláště při plné obsazenosti.

Doufám, že Vám vrátili minimálně tu cenu místenky...
31.01.2010 (17:23)  
Ahtisaari: Krásně řečeno. Prostě u ČD mám občas ten pocit, že jsem ten obtěžující článek.

Cestující se musí sám zeptat, a pokud se zeptá, tak se dozví stejně houby (alespoň u ČD).
Jak jsem již psal níže problém s EC, které nezastavilo v Libni - hlášení fungovalo, dokonce i na hlavním nádraží řekli, že jsme na hlavním nádraží, akorát se pozapomělo na to, že jsme na Libni nezastavili a ani nezastavíme. Připomínka dopadla, jak jsem psal dole (měl jsem si otevřit v Kolíně okno, prý to tam hlásili - klimatizovaný vůz bez oken, asi jsem ho měl rozbít, no nic). Toto se stalo asi dva roky zpátky.

Čerstvá zkušenost byla zhruba v září, kdy v důsledku chyby zabezpečovacího zařízení bylo IC Ostravan vypraveno tuším až z Vršovic (tam se mělo dojet nějakým rychlíkem, souprava tam čekala, bez jídelního vozu, stane se). Opět - nikdo nic nehlásil, akorát se na tabuli objevilo několik písmenek, ze kterých nebylo nic jasné - musel jsem se jít zeptat do pokladny. Pokud se tohle nezmění, tak si ČD může honit triko jak chce, ukazovat Pinďu jak chce, a stejně to bude na nic.

Srovnání:
OeBB - říká se opravdu všechno, pokladní pozdraví první (u nás se nezdraví vůbec, zarážející je, že i v mezinárodní pokladně).
StudentAgency - zažil jsem situaci, kdy nám řekli, že není autobus (linka na Ostravu), ať přijdem za hodinu. Za hodinu nám řekli, že autobus už dávno odjel (asi bez poloviny cestujících). Následovala omluva a zakoupení jízdenky na následující vlak. U ČD by se mi tak akorát vysmáli...

Editováno: A jako naprostý výsměch pro platícího cestujícího mi přijde to, že "modrá armáda" chce stávkovat kvůli zdanění režijek. Když se zdanily tyto jízdenky pro zaměstnance autobusové dopravy bez stávky, proč by museli železničáři stávkovat? Režijka za cenu DPH je přece pořád výhodná.
31.01.2010 (17:03)  
Ach bože, to je to tak složité?

1. Jako cestující mám kontrakt s ČD na dopravu z X do Y, pokud použiju určitý spoj tak předpokládám i příjezd v čase Z.

Z toho vyplývá:
- jakékoli mimořádnosti z této smlouvy vyplývající (zpoždění, rušení spojů, NAD) se mnou má řešit ČD, respektive jí pověřený subjekt
- jakékoli mé připomínky k výše uvedenému také neřeším s nikým jiným než z ČD
- míra účasti či odpovědnosti či zavinění partnerů ČD (SŽDC, poskytovatelé NAD) mě nezajímá, můj partner je ČD
- to, že ČD mají v přepravních podmínkách ustanovení o NE náhradě škody z důvodu zpoždění, je (bohužel) součástí kontraktu, který s ČD zakoupením jízdenky uzavřu. (Že je to ze strany ČD vychcanost, se asi nebudeme přít, ale ČD spoléhají na to, že to veřejnost skousne. Stejně jako skousneme v restauraci tuhý řízek a pivo pod míru. A stejně jako má ČR vyjímku z ustanovení EU o náhradách za mimořádnosti v železniční dopravě...jinými slovy, že jsme ovce a neprotestujeme je chyba naše, Českými drahami využitá)


2. Když už k něčemu mimořádnému dojde, nejsem svině a nechovám se tak, že cokoli menšího než zázrak je důvodem k žalobě. Takže pokud shoří lokomotiva (nebo je kvůli sebevrahovi, sněhu, havárii, výpadku proudu nebo opilému fírovi zastaven vlak), asi nemůžu čekat, že se do cíle dostanu v PŘESNĚ stejný čas a v PŘESNĚ stejném komfortu.

Jde o míru toho rozdílu a tady je zakopán pes.

Zatímco společnost orientovaná na výkon soustředí téměř VŠECHNY síly na odstranění problému, často přehlédne, že ten, pro koho to ve výsledku dělá (tedy cestující) je nespokojený.
- nemá informace
- má pocit, že zaměstnancům je to jedno
- má pocit, že obtěžuje už jen tím, že se rozhodl tím vlakem jet
- je logicky na...ný nejen z podstaty problému (zpoždění), ale čím dál více z přístupu dopravce (nekomunikace, v horším případě ignorance)
- bude tento dojem šířit dál a jako zákazník je ztracen

Výsledek: Díky nezměrnému úsilí desítek lidí se problém podaří vyřešit a vlak se (za pár desítek minut či hodin)rozjede. Mluvčí se bude chlubit rychlostí odstranění problému. Cestující ale buď utečou, nebo budou na...ní a ČD se budou hrozně divit, vždyť oni přece dělali co mohli, aby to zprovoznili co nejdřív.

Naproti tomu společnost orientovaná na zákazníka udělá kromě výše uvedeného ještě jednu věc: Část svých kapacit vrhne na uspokojení zákazníka. Způsoby se liší případ od případu, cílem je ale vytvořit dojem, že zákazník je pro společnost důležitý.

- poskytnutí informací, jejich aktualizace
- poskytnutí pomoci (půjčení firemního mobilu k soukromému hovoru)
- poskytnutí náhradní dopravy (způsob, druh a rozsah záleží jen na kreativitě a kontaktech)
- poskytnutí občerstvení
- cokoli dalšího

Dodejme, že na nic z toho nemá cestující nárok (možná nějakou nedefinovanou NAD), ale je to JEN věc přístupu firmy.

Rozdíl je patrný.
Energie, vržená na fyzické odstranní problému je možná menší (takže trať může být průjezdná ne za 3, ale třeba za 4 hodiny)
Cestujícím je to ale jedno, protože dostali od personálu relevantní informace, spolu s průvodčím se relativně záhy odebrali do čekárny či hospody, zaměstnavatelem instruovaný průvodčí jim slíbil proplacení (nebo proplatil) čaje a bagety a někdo jiný mezitím sehnal NAD v kombinaci místní stará Karosa + 4 místní taxíky. Vlakový personál pojede s nimi a případně pomůže se zajištěním návazného spojení v už obsluhované stanici.

Cestující ani na minutu neztratili pocit, že se jim někdo věnuje, chápou stres a šílené podmínky, takže je ani nenapadne reptat na nevytopenou Karosu. Je přece zima a přijela za čtvrt hodiny.
Kdo v takové situaci reptá na kvalitu busu (pokud neohrožuje bezpečnost) nebo kvalitu bagety, je pěkně prosím blbec.

Nehledě na to, že VŠICHNI cestující budou tuhle záchrannou akci šířit ústně či na netu dál a PR efekt bude x-násobný.

Náklady nejsou (podle mých zkušenosti) nikdy větší než 200, max. 300 Kč na osobu, efektivita je ovšem nezměrná.

(Nepracuju u ani pro žádného dopravce, pouze občas řeším krizové situace, i tohoto typu. Historka, kdy jsem dostával 20 lidí z Barcelony do Prahy se zasněženou nepřijímající Ruzyní systémem letadlo do Hamburku, taxíky přesun po městě, vlak do Drážďan a bus do Prahy patří mezi mými známými k oblíbeným :-))
Registered user M 
31.01.2010 (16:55)  
Ja to teda furt nechapu... Kdyz pojedete po dalnici a tri km pred vama nejakej Ilhan bude predjizdet Petresca, pricemz se tam jeste priplete Jaczek, coz skonci kamionem napric, tak s tim udelate co? A az se teda konecne dostanete z tohodle, tak o 100 kilaku nejakej dement bude vybrdzovat dedu, co predjizdi o neco dyl, nez dement bude schopnej vydejchat, coz skonci tak, ze na dalnici bude pristavat vrtulnik.
A to u nas na dalnicich nebyvaji "obycejne" zacpy jako treba v Nemecku nebo Italii.
Nemluve o tom, ze by nekde zustala dalnice zavrena pres noc, jako tuhle v Belgii nebo kde. Pritom by se dalo rict - jak je mozny, ze nemaji nachystany nejaky postupy......

Edit: v tom prvnim pripade budete jeste radi, ze Jozo se Scanii za vama nebude po zemi hledat vajgl a ze to dobrzdi...
31.01.2010 (16:27)  
ad. Nick.
Svatá prostoto.Žádné postupy nikdo nemá.Vše je při přejetí osoby absolutní improvizace. Když v Praze tramvaj nebo metro někoho přejede tak za 20 minut je vše vyšetřeno a po odjezdu pohřebáků se jede dál. jen na železnici zkoumají něco nevím co.Je pravda že každý sebevrah si zaslouží pietu , ale tvrdit že se nesmí s vlakem posunout ani o metr aby se náhodou něco nestalo je asi pitomost. Zlatý rada Vacátko....
Editor or ŽelPage Administrator Nick  mail  
31.01.2010 (16:01)  
JK ml.: NAD se samozřejmě týká spousty jiných zádrhelů na trati, nejen sebevrahů. Stejně, jako železničáři, i vyšetřovatelé mají své pevně dané postupy a bohužel nijak urychlit nejdou. Zjistit, jestli má sebevrah všechny části, aby mu nějaká nechyběla. Policie i zjišťuje, zda šlo skutečně o sebevraždu a ne o vraždu. Nebo zda tam někdo nehodil již mrtvé tělo. A všechno chce svůj čas, nejde jen přijet, posbírat "součástky" do rakve a za půl hodiny se zase jezdí.
  1 2 3 4 5 6 ... 10      Zpráv na stránku:   

Comments are users' expressions.
ŽelPage has no liability for their contents.

- Correspondent or Member of ŽelPage, - Editor or ŽelPage Administrator

Add comment
Comments are only allowed for registered users.
Before you insert your comment, you have to log on or register.
Sign in
 
 
  
 
   Register

© 2001 - 2024 ŽelPage - Webmaster


Info
informacni okenko