Jen pár postřehů, jaký je skutečný stav železnic v Kosovu (stav v září loňského roku):
Nádraží v "hlavním městě" Prištině má jednu dopravní kolej (pravda, je tam jestě jedna, ale výhybky chybí) a jízdní řád, psaný rukou, uvádí 6 vlaků denně.
U obce Kosovo Pole je velký ranžír plný železničních vozidel, převažují osobní vozy a motorové lokomotivy, vše silně orezlé, koleje nepoužívané.
V oblasti uhelného ložiska Kosovo (vůbec největší ložisko hnědého uhlí v Evropě, zásoby asi 4 mld. tun) je rozsáhlý systém vleček, částečně úzkorozchodných a elektrifikovaných avšak zjevně dlouhodobě mimo provoz. U budovy ředitelství dolů je malé muzeum důlní techniky, v něm i 1 parní lokomotiva se sedlovým vodojemem amerického původu. Muzeální je ale celé zařízení dolů tak není jasné, proč vystavují zrovna tohle.

Chudáci obyčejní lidé, o těch to není, těm je jedno, jako mašinkou se svezou, hlavně se bojí, aby třeba na ně nepadaly humanitární bomby Spíše jde o ty obrovské zásoby surovin, třeba niklu, to je hlavní neštěstí této oblasti. No a pak třeba se těch pár mašinek může hodit k rozdmychání nepokojů a nikl někomu bude opět blíže. Tak jako naše ložiska kaolínu.

Tady někdo ulítáva na Jugošce.

srbsko se se ztrátou kosova ještě nesmířilo a proto tam občas někdo promluví o tom, co v kosovu vlastní. bohužel realita je jiná