Já jsem v těchto končinách na vojně nebyl...moje místo bylo poněkud západněji, v Janovicích nad Úhlavou. Nicméně na této trati jsem se párkrát vyskytl...ať už v oněch dávných časech na školním výletu nebo o pár desetiletí později, při zlézání a objevování přírodních krás Vysokých Tater. Bohužel vždy bez foťáku, ale mohu jen souhlasit, že je nač vzpomínat.
P.S. Až v roce 2008 jsem si tu konečně cvaknul papoucha 477.013 na placené šotojízdě...abych byl úplně přesný.

Hodnoceni jedine za 5* a zdravim soudruhy vojaky i kdyz ja vojencil jen v popradu

ZdŠ: přesně tak. Pamatuji na jeden návrat z opušťáku, kdy poslední osobák čekal v Popradu na zpožděný rychlík z Prahy (snad Košičan?). Odjížděl z Popradu +35’ a do Kežmarku jsme to zkrátili na krásných +20’ (pravda, bylo v tom také zkrácení pobytu ve Studeném Potoce, protože už nebylo s čím křižovat :)...

A že to tehdá bejvaly jízdy podél Popradu nahoru! Na sklonovnících čísla někde mezi 4 a 8, tatrovácký motor na jmenovitých otáčkách, trať za vlakem se topila v šedém závoji a po čtyřkilometrovém rozjezdu rychlost fantastických 55 km/h ...

Krásná vzpomínka na rok vojny v Kežmarku... Tyto osobáčky nám jezdily okolo kasáren. A ještě hezčí byly občasné odklonové Pn do Plavče a dál do Polska, se kterými burácely popradské T 678.0...
Pikehead: v Kežmarku bylo tu historii cítit na každém kroku... Stačilo zajít na hřbitov a přečíst si tam pár jmen.

Rauschenbach... Spiš má nádhernou historii a škoda, že tak smutně skončila... Třeba by tam dneska ještě jezdily i ty vláčky...