U parní lokomotivy je adheze zase hlavně otázka peněz. Adhezně lepší lokomotiva je těžší a potřebuje únosnější, tedy dražší svršek. Ani výkon přes tisíc koní (jako má "moderní" 743) v té době nebyl nedostupný. Ale živit takový kotel jenom proto, aby mohl tahat dlouhou těžkou mašinku a vlak po klikaté adhezní trati je zkrátka drahé.

V době výstavby ozubnic měly asi hnací vozidla jiné adhezní schopnosti a také jiný výkon.

Keprt: hlavní motivací u málo strmých zubaček byla cena a později i rychlost. Trasování adhezní dráhy s přijatelným sklonem vycházelo moc dlouhé, tedy drahé a skoro tak rychlé, jako byste šli pěšky. Konečně, kdyby byla od počátku potíž jenom s brzděním, nestavěla by se ozubnice, ale jen levnější střední kolejnice.

Jako vždy perfektní fotka.

Rubmgaakutkt: tato sestava jezdila jen v úseku Kořenov - Harrachov, kde není takové stoupání. Zubačka je z Tanvaldu do Kořenova.

Rubmgaakutkt: nejsem odborník na zubačky, ale mám pocit, že u těchto "ne zas tak strmých zubaček" nebylo motivací ke zřízení ozubnice "aby tam ten vlak vyjel", ale "aby nesjel nekontrolovaně dolů". Ostatně když se tam pak postupně zaváděl adhezní provoz, řešila se opatření na straně brzdy, nikoliv trakce.

Páni. To ta mašina vyjela?