Šimon P., JB: Komfortnost se mi těžko soudí, jízda v 80km/h na žehličce (s Lv se to dá...) je stále mnohem klidnější než například na 242. Je fakt že je rychlost celkem znát.
Pokud by někdo namítal že 210 je jiná řada - pokud se nemýlím, konstrukce podvozků a vypružení je u 110 a 210 totožná.

V Libni a na Mn do Uhříněvse s kusovkama dál jezdí 111 021 a další stroje Carga.
V grafikonu 2017 a 2018 se vozilo Sv do Holešovic, kdy byla možnost jet s "žehličkou" 80 km/h. No a musím konstatovat, že vyšší rychlosti jak 40 km/h jsou velmi nekomfortní.

K odkazu na Pozor vlak! předpokládám, že k přezdívce žehlička nepřispěl jen pohled zboku, jak říká Kolmix, ale především způsob práce, že se s ní cuká dopředu dozadu.
Jinak, kdo jste se na ní svezl či na ní pracujete - má vždycky tak mizerné chodové vlastnosti, jak jsem zažil já? To vypružení prakticky nefunguje, jízda je utrpení.
Neposunují už ani v Libni na pahrbku, je tam poctivý kocour.

Šimon P.: Ze zkušeností s řadou 210 můžu tvoje slova potvrdit, žehlička na traťovém výkonu (korm lipenky) je skutečně bolest. S dvouvozovým (nedej bože třívozovým...) osobákem v 40 km/h úplně ztrácí tah.
Smůlou řady 110 je ještě nehospodárná odporová regulace.

V prosinci vyšel i Pozor vlak, kde je pojednání o řadě 110. https://youtu.be/0_VWQOg10gE?t=498
Kdyby náhodou někdo nevěřil, tomu co píšu já a měl nutnou potřebu mínusovat komentář. :-)

Přeprava po koridoru pro odporovou žehličku rozhodně není vhodný výkon. Žehličky nejsou slabé ale zcela viditelně určené pro posun a soukromý dopravci v drtivé většině případů opravdu nepotřebují zálohu. A když už chtějí zálohu, tak k čemu elektrickou ...

Fotka jak lusk! Atraktivní mašina i zátěž a zajímavá obloha.

Není mnoho lokomotivních řad, o nichž můžeme říci, že v komerčním režimu u nás jezdí jedna jediná provozní zástupkyně. Samozřejmě, už druhým rokem tu máme třetí dekádu jednadvacátého století, takže je nabíledni, aby více než šedesát let staré stroje z počátku rozmachu elektrifikace naší železniční sítě zabíraly místo jen v muzeích a vzpomínkách, ale ono je to složitější. Ústeckých jedniček z roku 1960 jezdí relativně dost, ještě starších bobin z druhé poloviny padesátých let také pár.

Žehličky měly tu smůlu, že jsou to relativně slabé stroje vhodné na posun a nenáročnou traťovou službu, a v dnešní době tak náročné na výkony v rychlé a těžké nákladní vozbě prostě nemohou svým o více než deset let starším u soukromých dopravců úspěšně jezdícím sestrám řad 121 a 140 konkurovat. Proto jsem s velkou radostí uvítal zprávu, že jedna taková žehlička řady 110 byla zachráněna ze Slovenska autogenovi z lopaty a začala být k dispozici pro různé vhodné výkony, jako například zde zachycená přeprava kolejové brusky z pražské Libně do Polska přes Lichkov.