Takové barvité, jak kdyby to tam jelo do Číny na karneval. Upřímně by mě tato země lákala více než nějaká ohraná jugoška...

NIcKON: Měli jsme místního průvodce, který také fotografuje a má kontakty u Mongolských železnic. Pár měsíců před cestou jsme mu posílali kopii cestovního pasu, aby nás "nahlásil". Ale mělo to snad být hlavně kvůli tomu, že nabízel možnost fotografovat v depu v Ulánbátaru. Říkal, že s "problémy" by se fotografující člověk mohl setkat ve stanicích na hranicích, možná na hlavním nádraží v UB. Jsou dvě hlavní "překážky" fotografování železnice v Mongolsku. Občasné překonávání oplocení sestávající z několika řad ostnatého drátu nad sebou (výška cca 160 cm), které je v celé trase železniční trati a pak doprava na fotofleky a přesun mezi nimi. Přejezd z místa na místo, které je po trati o pár set metrů dál, je autem několik kilometrů a může trvat pár desítek minut. Auto 4x4 je nutností. :-)

Rabín: předek je spíš 2TE10, čili fantomas. Sergej je proti tomuhle celkem drobeček.

Zajímavý stroj. Vizuálně nezapře svého předka sergeje :)

Už je to nějaký čas - kamarádi byli v Mongolsku a promítali diapozitivy a vyprávěli. Dost mě překvapilo, že Mongolsko není až tak liduprázdná země, jak jsem si myslel. Ti dva lidé na km2 vypadá dramaticky málo, ale ono je to opravdu co km2, to dva lidi.

Borovička: Pěkný výlev, ale já se neptal za a) ani vás, a za b) ani na to, co jste napsal.

Přeci jen je to postkomunistický stát.
a jako co? To tam mají v té liduprázdné zemi milicionáře na každém metru? A zajímají je vůbec dnes fotografové tam, v Rusku, V Číně? Spíše bude problém se někam na zajímavá místa dostat.

No jo, Amerika už není recht ;)
Pěkné to máš, Tome. Jak je to tam s focením železnic? Je na to třeba bumážka? Přeci jen je to postkomunistický stát.

Tolik hvězdiček nemám.

Žjóva