Toto je vyjmečný případ. Normálně Panťáky do Teplic nejezdili.

Panťáky jsou neodmyslitelně spjaty s dopravou na ČD

K 460 mám velmi osobní vztah, i díky tomu, že na nich jezdil můj tatík. Už proto mě mrzí, že je z Ústí stáhli.
Na druhou stranu, když jsem s nima jezdil z práce (Děčín – Ústí) ve 30ti stupňových vedrech – všechny okna otevřený, aby se cestující neuvařili – tak jsem za těch 25 minut pokaždý trochu ohluchnul. Následky už začínám pociťovat.

Ač né 100% kvalitní fotka (kterou v sekci „Historické fotografie“ ani neočekávám), rozhodně sem podle mě patří, viz. příspěvek Zalha.

Nechápu proč odsud ty stříbrné šípy odsunuly a nahradily pěti vozovou soupravu třemi vagony. Jsou velmi často dosti plné. Jinak kpt. Verbíř už má svého nástupce - je to jeho syn.

Na Bt mi taky nesahejte. Elektrika perfektní, závady vzniklé pouze odcizením komponentů. Podvozky s kloubovým rámem, to dneska vyšlo z módy, ten podvozek se ani nehnul na trati kde Gorlitz 5 neskutečně poskakovaly.

Tak, tak - kvůli pantografům jsem se po vyučení v roce 1980 cpal do Horních Heršpic a né na Dolní, kde byl člověk zaliskanej od šmíru, jen co si na sebe oblíkl montérky. Střídavý pantografy - to byl ve své době sakra pokrok: tyristory, elektronická regulace rozjezdu a brzdy (jen u SM488.001-2 a 3-4) čistá hala na opravy - jó to byly časy...

Nemám slov pantografy mají své kouzlo

Tak jako mně jako železničnímu nadšenci se ten zvuk taky líbí. Jak v reálu, tak sem ho i před par rokama obdivoval v MSTS. Ale jde o to, že to vozi normální lidi a ne jen šotouše a vlakofily a ty radši ticho a lepší kulturu cestování :) proto říkám, že klasika s 3x bdt je tady přínosem :)

Já nemám slov. Pantografy mají nezaměnitelné kouzlo, stejně jako je jedinečný zvuk jejich brzd, a je jedno jestli to je 460 nebo 560, tam kde jsem vyrůstal (jih moravy) jsem jako malej pantografy vždy obdivoval a dodnes se to nezměnilo...

NIKDO tady nebude pomlouvat 460
Ten zvuk při brzdění prostě nádhera a ty ventilátory.
Když jsem měl ještě režijku tak jsem si dělal výlety Praha Děčín a pak zpátky po druhém břehu, když bylo moc pozdě, i ten autobus z Mělníka jsem si 9 korun zaplatil.