PM: Ano, je. Se podívej třeba na tu černou na rámu mašiny, je celá nějaká nahnědlá, totéž bílá na mašině, a vůbec to má celé takový hnědý nádech, skoro jako kdyby to bylo foceno Canonem

Martin Švancar: Ač jsem nebyl pro zveřejnění, jak je to podle Tebe barevně mimo?

Albrecht z Valdštejna nemohl být první, těmi museli být budovatelé hradu Conwy, kteří do něj integrovali tunel.
Aby někdo nemusel hledat:
https://commons.wikimedia.org/wiki/File:Conwy_Castle_and_Railway_Bridge.jpg

To ano, ale pokud je ta trať takhle obrostlá, že se to musí fotit takhle na široko a ještě z nadhledu, který ty deformace ještě podpoří, navíc barevně je to prostě špatně, celé nahnědlé, tak ano, sala terrena si říká o vyfocení, ale bez vlaku.
Tohle mi prostě přijde jako výsměch všem fotkám, které kdy přes cenzuru neprošly.

Některá místa si o vyfocení přímo říkají a já si dovedu představit, že ta krásná, opravená sala terrena je velkým lákadlem.

Pak se ovšem nabízí otázka, jestli by nebylo lepší zvolit jiné místo...

Vzhledem k tomu, jak flek vypadá, bych se skoro vsadil, že to líp nejde. Domnívám se, že tahle fotka zrála hodně dlouho. Výsledek rozhodně stojí za to. Už dlouho jsem se nad žádnou fotkou nemusel tolik zamýšlet.

Chary, to jako vážně? Vždyť to umíš mnohem líp.... kompozičně je to.... zajímavé... barevně podle mě mimo, a ještě ta deformace širokým ohniskem....

Historicky prvním obdivovatelem železnice, ještě před Járou Cimrmanem, který byl jinak první snad ve všem, na co sáhl, byl v českých zemích Albrecht z Valdštejna. Ten totiž ve dvacátých letech sedmnáctého století nechal poblíž Jičína zbudovat park se salou terrenou, dnes nazývanou Valdštejnská lodžie.

Obecně se jedná o sál, který je arkádou o třech obloucích otevřený do zahrady, přístupné po schodišti. Sál samotný sloužíval pro relaxaci, svačiny, koncerty apod., k čemuž byl i odpovídajícím způsobem reprezentativně vyzdoben.

Albrecht měl jedné noci živý sen, kdy viděl jemu neznámý kovový stroj, supící po zvláštních kovových tyčích položených na zemi. I přizval k sobě architekta Nicola Sebregondiho a řekl mu: "Poslechni, Nikolo, tady jednou bude na co koukat, tak mi tu postav něco echt, kam bych si dal stoleček, posedával tu s dámičkami a kochali bychom se."

Výsledkem snažení byla právě lodžie s přilehlým parkem, který byl o dvě stě let později velmi příhodně přeťat železniční tratí. Proto můžeme dnes z této stavby krom torza samotného parku obdivovat i kolem projíždějící vlaky.

Až tak nadčasově prozíravý byl Albrecht z Valdštejna.