A když tam byl přimíchán saniťák, v typické nymburské soupravě jeden nebo žádný, sedal jsem si do něj. Byl ještě tišší. Měl totiž jednorázově odbrzďující brzdu, fírové už s tím nepočítali, fíra povolil a dojížděli jsme do zastávky potichu.

Některé vozy nesvítily vůbec, některé svítily jen za jízdy. Regulace topení nefungovala, obvykle bylo přetopeno. To se dalo řešit otevřením oken, ale někomu to v mrazech vadilo.

M 474 003: Takhle vypadaly vlaky, když byl svět ještě normální. Dovolím si oponovat. Nevypadaly. Ve čtyřvozovém vlaku v těch dobách těžko byly dva stejné vozy :)

Tak já nevím - " takovýhle vagon je pořád dlouhá krabice s 8 koly, ať je jeho rok výroby jakýkoli". To samozřejmě je, ale co se na tomhle principu dá vylepšit?
Auto zas má čtyři kola už od doby, kdy se jmenovalo žebřiňák.

M 474 003: Taky byly v té době problémy, žárovky jsme měli na 24V 3 caplíkové a na 48V 2 caplíkové a objímky na vozech byly opačně, takže se caplíky vytrhly kleštěmi a žárovky držely pouze za jeden. V mosazné objímce to drželo, v pozdější plastové už tolik ne.
No hlavně, že tehdy byl svět ještě normální. :-D

Tak-muzeum. To provedení vozů mělo svůj důvod. Většinou ke konci byly namíchané se smíchovskými čtyřdveřáky. Ale pořád nevím, co je to za pokrok, takovýhle vagon je pořád dlouhá krabice s 8 koly, ať je jeho rok výroby jakýkoli. Akorát dnes je nacpaný elektronikou, mnohem náročnější na údržbu a náchylnější k poruchám. Samozřejmě, dnes je dokonalejší vypružení, lepší brzdy, vyšší povolená rychlost. Otázka je, kdo to ocení. Já radši jedu ve voze, kde nic nepíská, neustále mně nebudí nějaké hlášení, v případě nějaké mimořádnosti můžu vůz opustit a nemusí mně "evakuovat hasiči". A pokud zahlédnu nějakého známého, otevřu okno a zavolám na něj.

Občas spadl řemen, tak se dal nový. A žárovky jsem nosil v brašně, později zářivky se tam jaksi nevešly. Taky byly v té době problémy, žárovky jsme měli na 24V 3 caplíkové a na 48V 2 caplíkové a objímky na vozech byly opačně, takže se caplíky vytrhly kleštěmi a žárovky držely pouze za jeden. V mosazné objímce to drželo, v pozdější plastové už tolik ne.

Jako kluk tyto vozy pamatuji. V některých se dokonce topilo v kamnech. Více ale pamatuji čtyřdvéřové Bai z Tatry Smíchov. Takové osmidvéřáky snad končily v závěru 80.let. Ale asi jak kde. Někde možná i začítkem 90.let.
Je fakt,že takové muzeum by dnes sice být nemuselo,ale ten tmavozelený nátěr bych klidně bral. Nevím,co bylo na něm špatného.

Rozhodně to nemělo uvnitř displej, kde když se například objeví ERROR 4055, ID=5, tak to znamená, že se už nepojede, a že cestující budou stát v následujícím vlaku, pokud se tomu nestane něco podobného. A nefoukal tam v zimě ledový a v létě horký vzduch. Dalo se otevřít okno a někomu zamávat. A v noci bylo vidět ven. Nejvíc mně fascinovalo takové modré světlo, to se rozsvítilo, když se vypnuly sousední 4 žárovky. Ale neměly ho všechny.

A úplně normální byl, když jezdily páry!

Dnes novému krámu foukne do konektoru sníh a je po srandě.

M 474 003
staré = normální?

Tak to jsem asi rád že žiju v nenormálním světě...nic proti takovýmto vlakům, samozřejmě.