Zimní cestování po Slovensku 2003

..: Zimní cestování po Slovensku 2003 :..

Slovensko - Předkládám vám zde trochu opožděnou reportáž z mého dvoudenního cestování po Slovensku, které jsem absolvoval v závěru minulého roku.

V druhé půli roku 2003 jsem se rozhodl, že se jednou vypravím vlakem i za hranice České Republiky; nejlákavější i cenově nejpřijatelnější pro mě bylo Slovensko. Mojí značnou výhodou bylo, že mám příbuzné na východní Moravě, asi 30km od hranic, takže jsem mohl vyrazit odtamtud a tak ušetřit dost peněz za jízdné k hraničnímu bodu a především se taky vyhnout cestování nočními vlaky, což pro cestujícího s lepším foťákem a věcmi na dva dny s sebou není příliš bezpečné a asi bych se moc nevyspal.

Po delší době rozhodování a plánování různých tras se mi podařilo domluvit nocleh u kamaráda Rada Rabatina, což mi umožnilo prodloužit výlet a dostat se dále na východ. Vzhledem k tomu, že jsem hodlal využít vlak vyšší kvality a celkově najet dost kilometrů, jevila se mi jako nejvýhodnější jízdenka Eurodomino. Dobu "mezi svátky" vždy trávíme s celou rodinou, takže jsme se po Vánocích přesunuli na Valašsko a tak bylo vše připraveno pro výlet.

Sobota, 27.12.

Den před odjezdem; vyrážím koupit jízdenku do nádražíčka v Rožnově pod Radhoštěm, které podle informací v jízdním řádu je vybaveno mezinárodní pokladnou. K mému nemilému překvapení je však přes svátky omezen provoz a tak jediné, co tam dostanu, je zpáteční jízdenka do Valašského Meziříčí. Se skřípěním zubů lezu na zadní plošinu vozu 010 a říkám si, že teď už by žádné další problémy nastat neměly. Bohužel, mýlím se. Po 25-minutové jízdě v "krabičce", během které vyměňuji přes celou republiku sms s účastníky právě probíhající slavné 810 tour (viz jiná reportáž na želpage), následuje pravý horor. Díky počítačové chybě na terminálu svým požadavkem zablokuji na dobrou půl hodinu ČD Centrum ve "Valmezu" a následně musím pro domino jet až do Vsetína. No, alespoň že ho vůbec mám a můžu jet.

Neděle, 28.12.

Vyrážím první ranní "rožnovkou" v 6.37. Hned v tomto dnes prvním vlaku jde téměř o život - při venkovních teplotách kolem bodu mrazu je v motorovém voze řady 810 odhadem něco přes třicet stupňů, prostě hotová sauna. Venku se ze spodní části vozu z obou stran valí hustý bílý dým a již po několika minutách je uvnitř nedýchatelno. Bdt na dalším vlaku do Horní Lidče je vysvobozením. V dalším voze ČD stejné řady, ovšem již se slovenskou vlakovou četou, dorážím do Púchova. Během zdejšího hodinového pobytu důkladně prohlédnu okolí a na jižním zhlaví fotím několik "dvojiček" 131. Konečně přijíždí R 603 Čingov. V duchu se připravuji na nějakou hrůzu, B250 nebo nejlépe "Béčko", a říkám si, že ten kousek do Žiliny přežiji. Málem mě však omývají, protože v soupravě vidím několik IC vozů! Pohodlí vozu BDsheer jen trochu kazí značné zaplnění vlaku.

Po další asi hodinové přestávce v Žilině, během které se mi podaří udělat několik pěkných fotek nám vzácné 350 002 v čele rychlíku Dargov a taky potkat nejnovější a nejluxusnější "jedničku" Aeer na týmž vlaku. Dále pokračuji Bpeer-em na IC405 Tatranu do Popradu a užívám si nádherné hornaté krajiny kolem hlavní tratě. Využívám také služeb Wagon Slovakia ve voze WReer; oběd není ani příliš drahý a je docela dobrý.

Ve stanici Poprad-Tatry se konečně setkávám s Radem; dále pokračujeme společně. Zkoušíme novou "električku" 425.963 a vyjíždíme do království sněhu a ledu. Cesta nahoru do Starého Smokovce je pohodová, z našich míst v čele jednotky máme dobrý výhled do všech směrů; totéž se ovšem rozhodně nedá říct o jízdě zpět, neboť takto narvaná 425 mi nejvíc připomněla mé každodenní cestování pražským metrem - jen u nás nejezdí tolik lidí s lyžemi.

Dále na východ jedeme opět pohodlně - ve voze Bpeer na vlaku Ex121 Košičan. Již za tmy dorážíme do konečné stanice a našeho nejvýchodnějšího bodu naší cesty, do Košic. Po prohlídce nádraží a několika zajímavých vozidel jedeme ve voze Bdt asi 45km zpět, kde strávíme noc. Zajímavý je m.j. průjezd Bojanovským tunelem, nejdelším dvojkolejným tunelem v celé bývalé síti ČSD. Překvapuje mě taky nasazování celkem moderních vozů Bdt na osobní vlaky, s obavami jsem čekal více vozů Bh (Bt277).

Večer strávíme převážně u PC řešením různých věcí ohledně vlakových simulátorů a modelů do nich, které oba děláme. Jdeme raději ale dříve spát, protože další den bude dlouhý...

Pondělí, 29.12.

Jestli jsme v neděli cestovali především vlaky vyšší kvality po hlavních tratích, tak dnes nás čekají osobní vlaky na lokálkách. Míříme jak jinak než zpět do Žiliny, ale oklikou - po populární a krásné trati Margecany - Červená Skala a dále přes Banskou Bystrici. V Margecanech jsme asi v půl deváté ráno, krátce sledujeme a fotíme posunujícího "velkého hektora" a pak již z depa přijíždí souprava našeho vlaku s 812.021 v čele - přitom dojde k docela zajímavé situaci, kdy se při vjezdu do depa potká hektor na jedné koleji se soupravou pro náš vlak, takže motorák nejdříve musí vycouvat.

Usazujeme se do - ve srovnání s 810 celkem pohodlného, ovšem stále dvounápravového - "motoráčiku" a vyrážíme. Trať neustále stoupá, kolem nás ubíhá malebná horská krajina. V Nálepkove odpojujeme dva vozy a pokračujeme sólo. Zpočátku celkem plný motorák se taky postupně vyprazdňuje. Díky Radovým přesvědčovacím schopnostem a velmi ochotnému strojvedoucímu (nebo, chcete-li, rušňovodiči) se nám podaří svézt se posledním, nejkrásnějším úsekem ze Stratené přes Vernár, kolem pramene Hronu a především přes známou telgártskou smyčku na stanovišti strojvedoucího. "Osmsetdvanáctka" jede prakticky sama, vše řídí "Mirel" přes automatickou regulaci, my vesele pozorujeme a natáčíme trať a krajinu a od pana strojvedoucího se při tom dozvídáme mnoho zajímavých i užitečných informací. V zastávce Telgárt-penzión máme dokonce možnost na chvilku vyběhnout před vůz a udělat pár fotek s viaduktem. Hodinové čekání na další spoj v Červenej Skale strávíme v motoráku jeho zevrubnou prohlídkou a další konverzací se strojvedoucím.

Dále nás čeká opět 812, tentokrát 006, opět stanovište. Pohled na zasněžené Nízké Tatry kazí jen nepříznivé počasí. Následuje Bdt za "okuliarnikem" do Banské Bystrice, kde uděláme pár - převážně nočních - fotek "okuliarniků" a dalších vozidel a dále - bohužel již za tmy - projíždíme oněch známých 22 tunelů na trati do Vrútek. V Žilině, kam dorážíme kolem čtvrt na osm večer, se loučím s Radem a nasedám do nočního rychlíku Excelsior; po dvou hodinách jízdy v českém BDs vystupuji ve stanici Ostrava-Svinov, kde na mně čeká strýc s autem a tak zakončuji své cestování.

Úterý, 30.12.:

Já se vracím do Prahy (bohužel ne vlakem, alespoň ne celou cestu), zajímavá je však Radova cesta z Žiliny domů. Poblíž Ružomberku je na R603 porouchá lokomotiva 362 a tak se dále jede s "dvojičkou" v čele. V Ružomberku navíc mimořádně zastavuje vedle R603 i IC "Tatran", kterému pro změnu shoří brzdy na voze Bpeer...(viz fotky)

I když mně návštěva našich východních sousedů přišla na poměrně dost peněz, rozhodně se tento výlet vyplatil a mohu říci, že to byla jedna z nejlepších akcí minulého roku. Příjemně mě překvapily IC vozy i na obyčejných rychlících (rychlík složený z vozů Amee a Bmee a několika IC vozů kvalitou prakticky odpovídá našim expresům), ale mrzela mě především nízká četnost spojů a tím malá návaznost (téměř každý přestup znamenal hodinové nebo delší čekání) a taky vyřazení "velkých" "historických" motorových vozů a jejich nahrazení přeci jen méně pohodlnými a estetickými "reko-krabičkami" 811 a 812 (motorový vůz 851 v původním nátěru by se mi vyfocený pod "Telgártem" líbil určitě více), přičemž jinde stále jezdily klasické soupravy.

Následuje několik nejzajímavějších fotek z cestování; čekal jsem ještě na CD s fotkami od Rada, takže tam jsou fotky nás obou. Zbývá video z úseku Stratená - Č. Skala - je nutné ho upravit a sestříhat.