810 Tour - Tak jako minulý rok i letos ŽelPage team vyrazil na neformální setkání na lokálkové tratě ČD. Podmínky stejné jako loni. Hlavní cíl: Urazit co nejdelší vzdálenost v motorových vozech řady 810. Aby nám bylo veseleji, nechyběla další pomůcka minulého roku, soudek chlazeného vynikajícího piva.

Letos byly naší návštěvou poctěny východní Čechy. Oficiální program Tour zahájilo naražení sudu s pivem v R961 - Úpa ve stanici Hradec Králové. Při té příležitosti se řešil první problém toho dne, dvacetiminutové zpoždění rychlíku dovezené už z Prahy. Díky němu nám ujížděl přípoj v první přestupní stanici, ve Starkoči. Jak se říká, problémy jsou od toho, aby se řešily, ale proč je řešit, když se vyřeší samy. Chvíli po námi vytipovaném spoji, jel díkybohu ještě jeden, který nám kupodivu dále navazoval. Stanice Starkoč, kvapný úprk zasněženým kolejištěm v ústrety čekajícího motoráku vozu směr Václavice. Kdo ví, jak skvěle se za poklusu nosí třicetilitrový sud piva a ještě ve sněhu si snadno odvodí, že to nebyla žádná sranda. Stihli jsme to. Hurá. Náš úsměv ovšem dlouhého trvání neměl, chvíli po pohodlném usazení jsem s hrůzou zjistil, že jsem v rychlíku nechal pumpu, která nám měla zajistit přísun tekutin ze sudu na celý den. Utržil jsem za to zlé pohledy od svých kolegů. (pivo zatím teklo, tak jsem to přežil). Ihned po příjezdu do Václavic jsme se snažili přemluvit službu konajícího výpravčího, aby nám zavolal do Trutnova. Doufali jsme, že nám pumpu pošlou do Teplic nad Metují. Výpravčí přislíbil, že zavolá, přitom nás taktně upozornil, že by rád ten náš vlak vypravil a tak jsme s kolegou měli zas co dělat, abychom to stihli. Ochotný pan výpravčí ho totiž málem vypravil bez nás. (běhání ve sněhu mám moc rád a zvlášť mezi kolejemi). Z Václavic vedly naše kroky (teda jel náš vlak) do Meziměstí.

Spěšný vlak tvořila lokomotiva 714 se třemi „bafíky“ vozy 010 (vlak ovšem moc nespěchal). Naše tlupa se usídlila v posledním „bafíku“ na zadním představku, kde jsme promptně nainstalovali pípu na zábradlí vedle dveří. Sklidili jsme za to úsměv (nikoliv posměch) od vlakové čety. Jak tomu bylo i pozdějí, nikdo z cestujících ani z železničního personálu nevyjádřil pohoršení, nebo negativní připomínky.

V Meziměstí následoval, teď už klidný, přesun do motoráčku směr Otovice-zastávka, prvního zlatého hřebu dne. Otovice-zastávka je velmi osobitá. Jedná se o konečnou zastávku s jedinou kolejí ukončenou jednou návěstí a haldou hlíny. Na zastávce samotné je jenom malá bouda, nic víc. A zase jsme museli spěchat. Vlak má v Otovicích jenom krátký obrat (8 minut), zkrácený o sedmiminutové zpoždění. Takže jenom jeden skok ven, rychle vyfotit motorák před haldou hlíny, vyfotit boudu a rychle zpátky, aby nám paní vlakvedoucí neujela i se sudem. Návrat do Meziměstí proběhl v pohodě. Přijeli jsme kupodivu dokonce včas, takže jsme ani nemuseli dobíhat další krabičkový expres v řadě, vlak do Teplic nad Metují. Čekal u prvního nástupiště. V čele tři lokomotivy řady 742, za nimi tři “bafíky“. Naše korzo se sudem podél lokomotivní výstavky pobavilo všechny tři strojvedoucí, kterým při pohledu na něj vysychalo na patrech (dali to taky náležitě najevo, skoro to vypadalo, že se chtěli předhánět, kdo bude sud hostit na své lokomotivě – samozřejmně jsem si trochu zapřeháněl). Zážitek z jízdy takto sestaveného vlaku byl výborný. Startovali jsme takřka nadsvětelnou rychlostí. Jen škoda, že jsme tuto soupravu otestovali na malý kousek cesty do Teplic nad Metují.

Z Teplic vede krásná trať do Trutnova (zvlášť v zimě). Během ní má vlak dvě přestávky. První v Adršpachu, druhou v Radvanicích kvůli křižování. Veselá nálada a tuny sněhu nám pomohly využít přestávek více než dokonale (fotografický materiál z těchto míst opravdu stojí za to, místy je skoro nepublikovatelný). Naše radovánky nám trochu zkalil vlakový personál sdělením, že budeme muset přehodnotit naše plány díky neprůjezdnosti tratě Trutnov Žacléř. Nicméně takováhle malichernost, jako jedna neprůjezdná trať, nám přeci radost zkazit nemůže. Stačil knižní jízdní řád a promptně byla stanovena alternativní trasa směr Rokytnice nad Jizerou (improvizace je doménou každého železničního cestovatele).

Díky změně plánu nám alespoň vyšel čas na menší občerstvení v Trutnově. V místní nádražní restauraci nám byla předložena sekaná s rohlíkem, jediná to „teplá“ pochutina nabízená místním podnikem v půl druhé odpoledne. O jejím stáří bych raději nehovořil, nicméně ke cti jí budiž přičteno, že ani jeden z nás neměl střevní problémy. A abych nezapoměl, trutnovští nám zachránili pumpu. Sláva jim. Klidnou atmosféru oběda narušil akorát projíždějící Brejlovec 750 285, pýcha trutnovského depa (červená skříň, černé podvozky a dveře do kabiny). Brejlovec byl připojen k 854+Btn, tedy k našemu vlaku ve směru Martinice v Krkonoších. V tento okamžik začalo na chvíli velmi hustě sněžit. V Martinicích následoval další zrychlený přesun do motoráčku směr Rokytnice nad Jizerou. O bohatosti sněhové nadílky nelze v těchto končinách ani pochybovat, ale pohled naskytnuvší se po příjezdu do Rokytnice vzal dech i těm nejotrlejším. Člověk by se divil, že po tomhle zrovna projel vlak. Závěje, více jak metrové, lemují celou trať a konečná stanice Rokytnice je zasypána více jak dvoumetrovou závějí ve které je vyřezán průchod ke staniční budově. Taková kvanta sněhu ovšem nebylo rozumné nechat jen tak bez povšimnutí. Sněhové koule opět létaly vzduchem (motoráček zasažen nebyl). Těsně před odjezdem bylo vytvořeno skupinové foto (bohužel bez sudu, protože ten si zrovna trůnil ve sněhu a chladil se).

Po menší přestávce v Martinicích strávené prohlížením již vzniknuvších fotek na notebooku našeho spolupachatele Ondřeje nás zavedl plán Tour do Ostroměře a následně do Libuně. Libuň zaujme. Nikde nikdo, jenom takřka opuštěná nádražní budova. Nicméně je to křižování tratí 064 a 041 a hlavně odsud vychází důležitá vlečka do pískového dolu. Po několika nepodařených pokusech fotit v Libuni již za úplné tmy nasedl již poněkud zmožený team do soupravy 853 + Btn do Jičína v ústrety finální 810 toho dne ve směru Nymburk přes Křinec a Veleliby. V Nymburce jsme oficiálně naší party (tour) ukončili a rozjeli se plni dojmů ve velmi dobré náladě do svých domovů.

Všechno se nám povedlo (pravda až na Žacléř). Zpoždění byla v rozumných mezích a službu konající personál se choval slušně a bral to vše s pochopením (a často s úsměvem).

Na závěr dovolte trochu statistiky. Celá TOUR 810 – 2005 měřila 347 km, z toho 231 km bylo stráveno v motorovém voze 810 nebo přivěsném voze 010. Celkem jsme ve vlaku strávili (nepočítaje příjezd a odjezd na výchozí a cílové místo) 497 minut. Tedy 8 hodin a 17 minut, z toho 348 minut (5 hodin a 48 minut) v motorovém voze 810 nebo přívěsném voze 010. Dotčené tratě: 031, 032, 033, 026, 047, 040, 042 a 061. Vytočilo se 30l výborného Svijanského knížete. Ztráty na životech a újmy na zdraví nebyly. Poškozeno ani znečištěno nebylo žádné vozidlo.

Člověk by se divil, že tudy vedla trať do Polska

Konečná Otovice-zastávka

Adršpach - chvíle odpočinku

Trutnov hl.n. - loko 750 285 (zrovna začalo pekelně sněžit)

Rokytnice nad Jizerou (zasypaná)

ŽelPage team se fotí

Pohoda u pivka a odpolední svačiny

Motoráků není nikdy dost