Remagen / Erpel / Davle — Málokdo ještě nikdy neslyšel o "Mostu u Remagenu". Takto zní jméno slavného amerického filmu, který vcelku pravdivě zachytil jednu z epizod druhé světové války, a jehož exteriéry byly v roce 1968 z velké části natáčeny na našem území. Původní most přes Rýn i jeho filmový kolega v Davli jsou ze železničního hlediska docela zajímavé. Historií obou mostů, jejich současností, reálným i filmovým děním, tím vším se zabývají následující řádky.

Ludendorffův most u Remagenu

Císařské Německo se na budoucí konflikt s Francií a jejími spojenci připravovalo již dlouho před samotnou první světovou válkou. Z příprav nebyla vynechána ani železniční síť. Podél řeky Rýn byly vybudovány dvě kapacitní rokádní dvoukolejné tratě, který měly během bojů sloužit k rychlým bočním přesunům vojsk mezi jednotlivými úseky fronty. Protože řeka byla také mohutnou přírodní překážkou, která znesnadňovala přísun vojáků a válečného materiálu z vnitrozemí Německa na předpokládanou frontu, byly přes ni postupně budovány mohutné mosty. Elegantní ocelový Ludendorffův most mezi Erpelem a Remagenem byl postaven až ve válečném období. Byl 325 metrů dlouhý a vedla po něm dvoukolejná železniční trať a lávka pro pěší. Umožňoval přímou jízdu z východního břehu na západní ve směru Köln – Koblenz a hlavně přímý nájezd na Ahrtalbahn. Lokálka dnes odbočující z hlavní trati v Remagenu a končící ve stanici Ahrbrück pokračovala dříve dále na západ a navazovala na další síť. Právě to bylo pro umístění budoucího mostu důležité. Kromě mostu musel být na erpelské straně vyhlouben i zhruba půl kilometru dlouhý tunel a na něj navazující asi 400 metrový zářez. Na remagenské straně byla přistavěna i přímá spojka Koblenz – Ahrtalbahn.

Obranné mostní věže

Na přiložených snímcích si můžete na obou březích povšimnout masivních čedičových obranných věží. O něco menší byly vestavěny i do přilehlého tunelového portálu. Budování obranných věží rozličných tvarů na strategických mostech bylo v císařském Německu běžné. Důkazem toho je například i nejbližší železniční most proti proudu Rýna nedaleko Koblenze. Věže byly obvykle stavěny na obou březích a kromě vojenské funkce měly velmi často i funkci ozdobnou. Zde bych rád poprosil čtenáře, cestujícího po současných i bývalých německých územích, aby si dochovaných věží na důležitých mostech všímal. Budu velmi rád za každou informaci, zejména, bude–li se jednat o most železniční.

Zánik mostu

Po první světové válce nebyl most příliš využíván. Přece jen byl vystavěn hlavně pro válečné účely, na což mírové přepravní proudy příliš nehleděly. Na konci druhé světové války, když spojenecká armáda postupovala do nitra Německa, byl vydán příkaz k jeho zničení. Skupina důstojníků ovšem čekala až příliš dlouho, a tak se 7. 3. 1945 vojákům americké deváté obrněné divize podařilo jeho vyhození do vzduchu zabránit, proniknout přes něj na východní břeh a vybudovat předmostí. Remagenský most byl jediný, u kterého se to spojencům povedlo, ostatní byly zlikvidovány včas. Ani on však dlouho nevydržel. Obrovské zatížení, důsledky předchozích bojů a zoufalé pokusy německé Luftwaffe o jeho dodatečné zničení učinily své a již 17. 3. se most poroučel do hlubin Rýna. Americké předmostí však bylo v té době již zajištěno a vedle stál most pontonový.

Současný stav

Most již nebyl obnoven. Monumentální věže se dochovaly do současnosti. Na erpelských jsou patrné přípravy k obraně z dob druhé světové války. Čedičové hrazení přístupových schodišť bylo navýšeno poměrně nekvalitním betonem, ve kterém byly zřízeny střílny. Schodiště byla uzavřena zídkou a dveřmi. Zda jsou viditelná poškození betonových částí způsobena americkou palbou, mi není známo, ale jeví se tak. Mostní pole mezi věžemi a tunelovým portálem bylo sneseno kvůli elektrifikaci pobřežní tratě. V tunelu se občasně hraje divadlo a zářez zarůstá džunglí. V remagenských věžích bylo zřízeno malé válečné muzeum.

Filmový bratr v Davli

Most, který američtí filmaři použili jako kulisu, byl postaven dokonce dříve, než ten remagenský, a to v roce 1904 a nikdy nebyl železniční. Filmařům to ovšem nevadilo, zřídili imitaci kolejí, vystavěli vcelku pohledné menší kopie obranných věží a dokonce si ve skále vystříleli slepý tunel. "Málem" také na něj nechali vjet od Vraného muniční vlak, ale Vít Olmer Roberta Vaughna neuprosil a vlak zničily americké tanky. Zajímavé bylo, že pro tuto scénu si válčící strany operativně vyměnily vltavské břehy. Pro úplnost je nutné dodat, že ve filmu si krátkou úvodní roli zahrál i sousední skutečně železniční měchenický viadukt. Po průjezdu posledního lazaretního vlaku byl bez milosti poslán do Vltavy.

Natáčení bylo na našem území ukončeno po srpnové invazi "spojeneckých" armád. Do tunelu byl nahrnut původní vytěžený materiál a vstup byl v první polovině sedmdesátých let zazděn. Uvnitř zůstala pod stropem kaverna. Zeď zarůstá vegetací, ale je viditelná. Vedou k ní dvě pěšinky. První je nepříjemně zarostlá ostružiním a vede od krajní výhybky skochovického zhlaví davelského nádraží. Druhá začíná za kolejemi v úrovni výpravní budovy a je schůdnější.

Za poskytnuté fotografie děkuji panu Jiřímu Prokůpkovi, starostovi městysu Davle a panu Lahodovi ze Společnosti pro výzkum historického podzemí. Další fotografie mostních věží možno shlédnout v článku o polské Toruni.