V první části článku jsem se pokusil přiblížit makedonské železnice od dob Osmanské říše do současnosti. Nyní se chci zaměřit na bližší popis jednotlivých tratí, pokud možno s uvedením všech (i případně t. č. neprovozovaných) stanic/zastávek, případně dalších souvisejících informací, které považuji za vhodné zmínit. Snažil jsem se pojmout článek co nejúplněji s důrazem na faktickou přesnost, každopádně uvítám případné doplňující údaje, aby se na tento pokus o miniencyklopedii dalo co nejvíce spolehnout.
Trať č. 1 - okno do světa
Na trati Ckoпје (Skopje) - Табановци (Tabanovci) jsou provozovány tyto stanice a zastávky: Maџapi (Madžari), Илинден (Ilinden), Миладиновци (Miladinovci), Дељадровци (Děljadrovci), Агино Село (Agino Selo), Романовци (Romanovci), Превој (Prevoj), Куманово (Kumanovo), Карпош (Karpoš) a pohraniční přechodová stanice Табановци (Tabanovci). Mezi stanicemi Ckoпје (Skopje) a Maџapi (Madžari) je neobsluhovaná zastávka Ckoпје - Toварна (Skopje - Tovarna), při osobní obhlídce jsem však nabyl dojmu, že je to spíš jen výhybna řídící provoz (žádný jsem nepozoroval, ale později tam něco zajelo) do nedalekého areálu stejnojmenného nákladního nádraží než zrušená zastávka, protože se od ní nedá prakticky nikam smysluplně jít.
Severně od stanice Kumanovo se od východu připojuje trať ze st. Beljakovci, odkud se staví pokračování dál do Bulharska.
Při obhlídce areálu nákladního nádraží Skopje - Tovarna jsem zašel i k sousednímu pivovaru, kde jsem ověřil, že zastávka „Skopje - Pivara“, která měla být i dle tvrzení průvodčích v místě výše zmíněné výhybny, tam (ani nikde jinde) opravdu není. Do pivovaru vede pouze vlečka, viditelná na jedné z fotek výše. Ale nebylo to marné, neboť před pivovarem jsem objevil zajímavost, je-li to Einmannbunker (viz foto výše)?
Trať č. 2
Na trati Ckoпје (Skopje) - Велес (Veles) jsou provozovány tyto stanice a zastávky: Лисиче (Lisiče), Драчево (Dračevo), Јане Сандански (Jane Sandanski), Орешани (Orešani), Зелениково Ново (Zelenikovo Novo), Смесница (Smesnica), Кадина Река (Kadina Reka), Пчиња (Pčiňja), Райко Жизнифов (Rajko Žiznifov) a Велес (Veles). U stanice Veles se někdy lze setkat s dřívějším názvem Титов Велес (Titov Veles). Tato trať mi vždy přišla jako nejnudnější, neboť nic zvláštního k vidění z vlaku nebylo. V úseku Смесница (Smesnica) - Кадина Река (Kadina Reka), Кадина Река (Kadina Reka) - Пчиња (Pčiňja) a Райко Жизнифов (Rajko Žiznifov) - Велес (Veles) je vždy po jednom tunelu.
Trať č. 3 - počátky
Na trati Велес (Veles) - Гевгелија (Gevgelija) jsou provozovány tyto stanice a zastávky: Згpополци (Zgropolci), Ногајевци (Nogajevci), Градско (Gradsko), Стоби (Stobi), Кукуричани (Kukuričani), Црвени Брегови (Crveni Bregovi), Криволак (Krivolak), Неготино - Вардар (Negotino - Vardar), Дуброво (Dubrovo), Демир Капија (Demir Kapija), Клисура (Klisura), Миравци (Miravci), Милетково (Miletkovo), Смоквица Нова (Smokvica Nova), Смоквица (Smokvica), Прдејци (Prdejci) a Гевгелија (Gevgelija), dříve to pohraniční přechodová stanice. Úsek ze stanice Неготино - Вардар (Negotino - Vardar) do zastávky Клисура (Klisura) je asi nejatraktivnější, neboť trať zde prochází skalnatou soutěskou podél řeky, což je nejhezčí partií celé trasy. Mezi zastávkami Демир Капија (Demir Kapija) a Клисура (Klisura) je i kratší tunel.
Odbočka Градско (Gradsko) - Шивец (Šivec) vede do metalurgického kombinátu společnosti „Фени индустрија“, vyrábějícího feroniklové slitiny. Podle jízdního řádu je bez osobní dopravy, na mapě ji tudíž neuvádím. Zjevně to není žádná radost, žít poblíž (viz např. odkaz Смртоносна романтика).
Ve stanici Гевгелија (Gevgelija) není nic zvlášť pozoruhodného, snad krom zachovalé „páry“ před nádražní budovou (viz foto). Přes blízkou hranici občas přejede nákladní vlak, což je asi jediným zpestřením jinak slabého osobního provozu. Hranice je cca 0,5 km od jižního zhlaví.
Jak jsem již uvedl, tato stanice je v dnešní Makedonii nejstarší, jak dokládá paměťní deska na staniční budově.
Osobní doprava do/z Řecka je toho času na neurčito zastavena. Neplatí to však o nákladní dopravě - nejde sice o nijak intensivní provoz, ale aspoň něco. Řecká souprava po příjezdu do Gevgelije odpojí lokomotivu, která se pak vrací zpět, zatímco náklad pokračuje dále na sever s makedonským hnacím vozidlem. Samotná nejbližší řecká stanice Idomeni (Ειδομένης) jinak vypadá jako ospalé, pozapomenuté místo…
Trať č. 4
Podle mapy jsou na trati Велес (Veles) - Кочани (Kočani) provozovány tyto stanice a zastávky: Кошулчеви (Košulčevi), Јазла (Jazla), Тошо Арсов (Tošo Arsov), Opce (Orce), Овче Поле (Ovče Pole), Штип (Štip), Балван (Balvan), Baнчо Прке (Vančo Prke), Злетовица (Zletovica), Соколарци (Sokolarci), Облешево (Obleševo) a Кочани (Kočani). Na tuto trať jako jedinou jsem se nedostal, poněvadž jízdní řád (viz výše) je pro jednodenní obhlídku nepoužitelný. Nějaké povídání jsem k tomuto úseku našel na tomto odkazu zde.
Trať č. 5 - výletnická
Zde jsou v úseku Велес (Veles) - Битола (Bitola) provozovány tyto stanice a zastávky: Тополка (Topolka), Чашка (Čaška), Стари Град (Stari Grad), Мартолци (Martolci), Васил Антевски (Vasil Antevski), Теово (Teovo), Согле (Sogle), Богомила (Bogomila), Ореше (Oreše), Гостиражни (Gostiražni), Слепче (Slepče), Браилово (Brailovo), Сенокос (Senokos), Прилеп (Prilep), Галичани (Galičani), Бакарно Гумно (Bakarno Gumno), Тројкрсти (Trojkrsti), Новоселани (Novoselani), Лознани (Loznani), Даме Груев (Dame Gruev), Никола Карев (Nikola Karev) a Битола (Bitola). Mezi zastávkou Сенокос (Senokos) a stanicí Прилеп (Prilep) je neobsluhovaná (zrušená) zastávka Мажучиште (Mažučište), další taková nazývaná Никола Карев (Nikola Karev) je mezi zastávkou Даме Груев (Dame Gruev) a koncovou stanicí Битола (Bitola). Nádražní budova zastávky Васил Антевски (Vasil Antevski) nese název „Васил Антевски - Дрен“ (Vasil Antevski - Dren); Dren je jméno blízkého pohoří s nejvyšším vrchem Ливада (Livada), vysokým 1663 m (v JŘ je však zastávka vedena bez tohoto dodatku).
Ze stanice Велес (Veles) až do Гостиражни (Gostiražni) trať znatelně stoupá a je zde i množství tunelů: Велес (Veles) - Тополка (Topolka) 1 tunel, Тополка (Topolka) - Чашка (Čaška) 3 tunely, Чашка (Čaška) - Стари Град (Stari Grad) 1 tunel, stejně tak Стари Град (Stari Grad) - Мартолци (Martolci) a Мартолци (Martolci) - Васил Антевски (Vasil Antevski), Теово (Teovo) - Согле (Sogle) 3 tunely, Согле (Sogle) - Богомила (Bogomila) a Богомила (Bogomila) - Ореше (Oreše) vždy 2 tunely a Ореше (Oreše) - Гостиражни (Gostiražni) 3 tunely, z nichž třetí je svojí délkou 2.450 m na této trati nejdelším.
Бакарно Гумно (Bakarno Gumno) bývala stanicí, z níž odbočovala vedlejší trať do města Coпотница (Sopotnica), na níž byly tyto stanice a zastávky: Oбршани (Obršani), Воѓани (Bodjani), Бучин (Bučin), Бигла (Bigla), Единаковци (Jedinakovci), Демир Хисар (Demir Chisar) a Прибилци (Pribilci). Podle průvodčího byl provoz zastaven již před více než 10 lety.
Jak uvedeno výše, provoz do stanice Битола (Bitola) byl zahájen již v r. 1894. Dnes je však tato jižní spojnice díky řecké stopce mimo provoz a úspěšně zarůstá křovím a náletovými dřevinami, i když jinak se mi při osobním průzkumu zdál kolejový svršek i koleje celkem v pořádku. Na makedonské straně zde byly v provozu zastávky Кравари (Kravari), Жабjaни (Žabjani) a pohraniční přechodová stanice Кременица (Kremenica). Přes hranici se tedy dnes nejezdí, nicméně makedonská vláda počítá s opravou tohoto úseku, která by měla být hotova cca do poloviny roku 2016 (viz Реконструкција на железничката делница Битола - Кременица ze dne 29. 7. 2013 na website tamního Ministerstva dopravy).
Nejvyšší traťová rychlost nyní provozovaného úseku je 100 km/h; je jí dosahováno zejména při návratu do stanice Велес (Veles). Je zajímavé, že v jízdním řádu (v přehledu stanic a zastávek) je stále uváděna zastávka Никола Карев (Nikola Karev), ne tak Мажучиште (Mažučište), i když ani jedna není obsluhována (možná proto, že naposledy jmenovaná je již naprostou ruinou). Celá trať vede docela hezkou krajinou.
Trať č. 6 - také okénko…
Trať Ckoпје (Skopje) - Boлково (Volkovo) je v Makedonii nejkratší, kromě toho je i t. č. druhou přeshraniční tratí (do Republiky Kosovo). Drží též primát v počtu stanic - kromě zastávky Железарницa (Železarnica) jsou všechna další zastavení obsazenými stanicemi: Ckoпје - Ceвep (Skopje - Sever), Ѓорче Петров (Džorče Petrov) i pohraniční Boлково (Volkovo). V posledně jmenované většinou probíhá i něco jako celní kontrola (aspoň takový byl můj dojem). Mimochodem v tištěném jízdním řádu je v přehledu stanic/zastávek (nikoli tedy přímo u této trati) uvedena i zastávka Орман (Orman), ležící v severněji položené vesnici. Podle průvodčího není v provozu od okupace (tedy od 2. sv. války) a skutečně, existenci zastávky tam nic nepřipomíná, nádražní budova dnes slouží k bydlení. Před samotnou makedonsko-kosovskou hranicí vlak ještě staví u policejní pohraniční služebny. Zde se vybírají pasy, které se po různě dlouho trvající kontrole vrací (o razítko je třeba si říci); zdržení bývá obvykle kolem půl hodiny, ale nikdy nevíte… Během kontroly není dovoleno opustit vagon (více jich onen jediný mezistátní IC 892 do Prištiny ostatně ani nemá), úlitba kuřácké závislosti se však toleruje. Na kosovské straně (tj. v pohraniční přechodové stanici „Hani i Elezit“, kterou však v Makedonii znají jen jako „Ѓенерал Јанкович/Dženeral Jankovič“, přičemž v hovoru se zkráceně užívá jen druhé poloviny názvu) se kontrola opakuje. Dříve ji kosovští policisté prováděli přímo ve vlaku, teď však pasy také vybírají a odnášejí do služebny u první koleje. Do skončení kontroly je nutno vyčkat ve vagonu (stejně tak pokud ještě z protisměru nedorazila souprava, do které je zde třeba přesednout). O Kosovu se lze dočíst vice v mém starším článku z loňského podzimu.
Trať č. 7 - nenápadný rekordman
Trať Ckoпје (Skopje) - Кичево (Kičevo) má tyto stanice a zastávky: Железарницa (Železarnica), Ckoпје - Ceвep (Skopje - Sever), Ѓорче Петров (Džorče Petrov), Сарај (Saraj), Cyлари (Sulari), Радуша (Raduša), Орашје (Orašje), Jeгуновце (Jegunovce), Jeгуновце - фабрика (Jegunovce - fabrika), Pataje (Rataje), Tetoвo - Tetovё (Tetovo), Брвеница (Brvenica), Жеровјане (Žerovjane), Bpaновци (Vranovci), Гостивар (Gostivar), Лакавица (Lakavica), Падалиште (Padalište), Зајас (Zajas), Строгомиште (Strogomište), Длапкин Дол (Dlapkin Dol) a nyní koncovou stanici Кичево (Kičevo), ze které dříve pokračovala úzkokolejka do Ohridu na břehu stejnojmenného jezera na makedonsko-albánské hranici. Trať vede územím obývaným albánskou menšinou (kdo chce, najde si na nějakém tom www, čím si Makedonie v této souvislosti v horkém roce 2001 prošla), možná i to byl důvod, proč jsem byl coby zjevně jediný cizinec ve vlaku policisty kontrolován. Když si řekli o pas, chvíli jsem uvažoval, že se budu dohadovat proč a nač, ale v cizí zemi a navíc v této ne zcela stabilní oblasti by to nemusel být dobrý nápad. Něco si z pasu opsali a tím to skončilo, vše proběhlo korektně.
Za severním zhlavím zast. Радуша (Raduša) je za řekou vidět pro našince asi poněkud neuvěřitelný pomník albánského bojovníka za svobodu zpod srbského jha / sprostého teroristy (vyberte si) Adema Jashariho (po němž vláda v Kosovu pojmenovala např. mezinárodní letiště u hlavního města). Na štíhlém betonovém podstavci věž z tanku (T-72?) a na ní zlatě vypadající po zuby ozbrojená socha vousatého samopalníka, to vše na pozadí vysokých mřížkových pylonů nesoucích státní znak Albánie - černého dvouhlavého orla na rudém podkladu…
Ze zastávky Зајас (Zajas) vede na západ vlečka do dolu u obce Тајмиште (Tajmište). Je bez osobní dopravy, proto ji na mapě neuvádím.
Na trati se take nachází jedno a to pořádné NEJ, jímž je suverénně nejdelší železniční tunel v celé Makedonii a vlastně i na Balkáně. Svojí délkou 7150 m (uvádím, jak jsem zvěděl od průvodčího, na webu se udává 7062 m - například na website Факултети.мк) vlastně vyplňuje takřka celý úsek mezi zastávkami Падалиште (Padalište) a Зајас (Zajas); průjezd pod masivem 1528 m vysoké hory Буковиќ (Bukovič, info viz například zde) trvá cca 4,5 min. Výjimečný je i předcházející úsek Лакавица (Lakavica) - Падалиште (Padalište), kde trať vede dokonce 7 tunely; mezi pátým a šestým se pak východním směrem krátce otevře docela pěkná údolní partie. Po dvou tunelech pak mají i závěrečné úseky Строгомиште (Strogomište) - Длапкин Дол (Dlapkin Dol) a Длапкин Дол (Dlapkin Dol) - Кичево (Kičevo). Vůbec úsek počínající zast. Лакавица (Lakavica) byl pozoruhodný, neboť právě zde se výrazně zlepšilo počasí, dosavadní takřka mrazivé mlžno a lezavo prakticky naráz přešlo takřka až do polojasna a i se příjemně oteplilo; změna ta však zůstala omezena jen na oblast do konečné stanice, takže zpáteční cestu jsem od oné zastávky dokončil opět ve stejném nevlídném sychravu.
Na travnatém pásu uprostřed příjezdové cesty k nádražní budově koncové stanice je vystavena zachovalá úzkorozchodná souprava lokomotivy se třemi vagony coby vzpomínka na zaniklou trať do Ohridu.
Praktické informace na závěr
O jízdním řádu a kupování jízdenek jsem se zmínil již v první části článku. Jízdenku (возен билет) lze koupit nejdříve 1 měsíc před datem platnosti. Jednotlivé jízdenky na traťovou vzdálenost do 100 Km platí 1 den, jízdenky od 101 Km platí 2 dny. Ještě zajímavější to je u zpátečních jízdenek (повратен возен билет): do vzdálenosti 50 Km platí 1 den, na vzdálenost 51 - 100 Km platí 2 dny a na všechny delší jízdy dokonce 30 (třicet) dnů. Přepravní podmínky uvedené v JŘ (viz str. 9 makedonské části, resp. 29 anglické části) též stanoví, že pro jízdy do 100 Km a pro jízdy v neděli a o státních svátcích platnost jízdenky začíná od pátku (resp. ode dne předcházejícího státnímu svátku) od 00.01 do pondělí (resp. do dne následujícího po státním svátku) do 24.00. Platnost jízdenky počíná v 00.01 prvního dne na ní uvedeného. Jízda musí být uskutečněna nejpozději tím vlakem, jenž má podle JŘ přijet do cílové stanice do 24.00 posledního dne platnosti. Jízdu je možno též přerušit: jednosměrnou cestu 1x, zpáteční cestu 2x (vždy však jen jednou během jízdy TAM a stejně tak ZPĚT). Přerušení musí být na jízdence vyznačeno ve stanici/zastávce, kde k němu došlo - v opačném případě ztrácí jízdenka další platnost. U zpátečních jízdenek nicméně platí, že nebyla-li jízdenka příslušně označena při přerušení během jízdy směrem TAM, ztrácí platnost jen pro tento zbylý úsek (pro zpáteční jízdu tedy zůstává platnou). Přerušením jízdy se platnost jízdenky neprodlužuje. Jízdenku na vlak do Kosova nekoupíte u pokladny, ale jen u průvodčího (dá se platit v dinárech i v eurech); jízdenka platí jen do stanice Hani i Elezit, kde si po přestupu do kosovské soupravy musíte koupit novou do cíle.
Jistou představu o cenách dají scany jízdenek (viz níže), kromě toho v JŘ jsou uvedeny ceny jízdného na jednotlivých úsecích. Zpáteční jízdenka (повратен возен билет) je o 20 % levnější. Děti do 4 let jedou zdarma, od 4 do 12 let to mají za polovic běžného jízdného. Skupina nejméně 6 dospělých (dvě děti se zde považují za jednoho dospělého), cestujících společně pod vedením jimi určeného vedoucího, má nárok na 20% slevu i z ceny jednosměrné jízdenky; platnost jednosměrné jízdenky je pak 15 dní, zpáteční 30. Vrácení jízdného je možné (více na str. 11/31 JŘ).
Samostatně cestující studenti do dovršeného 26. roku mají nárok na 30% slevu z ceny obyčejného jednotlivého jízdného ve 2. vozové třídě a to po předložení platného identifikačního průkazu pro mladé vystaveného dopravcem, mezinárodního studentského průkazu ISIC nebo mezinárodní karty EURO 26. Organisované školní a vědecké cesty žáků a studentů o nejméně 6 účastnících mají nárok na 50% slevu z běžného jízdného ve 2. vozové třídě osobních vlaků a rychlíků.
Stejná sleva je poskytována starým lidem, invalidům a „rodinným důchodcům“ (moc mi to neříká ani po nahlédnutí do originálního makedonského textu), stejně jako všem občanům Republiky Makedonie starším 60 let. Sleva platí pro neomezený počet jízd v 1. i 2. vozové třídě a vztahuje se i na partnera oprávněné osoby, cestují-li společně. Slevu lze uplatnit po předložení „karty pro staré osoby“ („легитимацијa за повластено патување на стари лица“), vystavené MŽ.
Členové „Sdružení novinářů Makedonie“ mají po předložení průkazu vydaného tímto sdružením nárok na 30% slevu.
Místenky: Zpoplatněny podle Části III ceníku MŽ, koupě možná pouze s platnou jízdenkou. Cestující je povinen obsadit zareservované místo do 15 minut od odjezdu vlaku ze stanice, kde začíná platnost místenky, jinak se místo považuje za nereservované.
Zavazadla: Příruční se přepravuje zdarma a to nad a pod sedadlem cestujícího. Nadrozměrná zavazadla lze dát (do 15 min. před odjezdem) zdarma k přepravě do služebního vozu, je-li ve vlaku řazen - jinak je při jejich přepravě nutno uhradit doplatek.
Zimní postřeh: Vlaky v Makedonii netopí (nebo jen velmi málo), pozor na to. Na delších cestách to může být dost nepříjemné.
Bezpečnostní upozornění: Při zachování zásad běžné obezřetnosti by nemělo dojít k nebezpečné situaci. Ty však mohou nastat při vycházkách do krajiny (ale i poblíž obydlených míst), neboť lze natrefit na nepříjemně dotěrné toulavé psy (to platí pro celý Balkán). Je proto dobré být na takové situace připraven (vyzbrojen) a vědět, co dělat. Nelze spoléhat na pomoc místních a to ani budou-li poblíž.
Abych nekončil tak pesimistisch: Vlaky v Makedonii vcelku dodržují jízdní řád a cesta s nimi je zajímavým zážitkem.
Autorský text.
1 2 | Zpráv na stránku: |
Mezi D. Petrov a Skopje Sever byl železniční spodek proveden na dvě koleje, stejně tak i obě zhlaví stanic. Stejný případ, jako Skopje (rezerva, pro očekávaný provoz, který nepřišel).
Ale zase třeba skrz zabzo měli a dnes mají po rekonstrukci centrální dispečink pro celou trať Tabanovci - Gevgelija.
Trať 5: Sapotnice byla naposledy v JŘ 90/91. Trať do Řecka je na hranici přerušená. OSE ji při rekonstrukci výškově upravily a nenavazuje.
Trať 6: Ještě "existuje" zastávka Pivarnica a Novo Selo. V zastávce Orman se zastavovalo min ještě v JŘ 92/93.
Trať 7: Zajas - Tajmište byla osobka ještě min v 74/75. Stanice Raduša, Lakavica a Padalište byly součástí "bojů" v 2001.
Edit, nějak se mi odeslala zvlášť první část předčasně, ...
Hlavní tratě překvapivě civilizované, připomíná to zapadlejší části Slovenska. Positivně mě překvapil ten rychloměr i udávaná maximální rychlost 100 km/h, ona to za Jugoslávie asi byla páteřní trať, že?
Na druhou stranu se mi nechce věřit, že tahají šestikolem jeden vagon, za roční úsporu nafty do toho krámu by se dal koupit ojetý Arriva motorák co jezdil na Kralupy. :) A možná by to i topilo.
Jen drobná poznámka: odkaz na jízdní řád by neměl být "viz výše", ale viz minulý článek.
1 2 | Zpráv na stránku: |
Comments are users' expressions.
ŽelPage has no liability for their contents.
- Correspondent or Member of ŽelPage, - Editor or ŽelPage Administrator
Before you insert your comment, you have to log on or register.