Králíky — Dělostřeleckou tvrz Hůrka jsme se synem navštívili již potřetí. Poprvé, pár měsíců po otevření tvrze, jsme si prošli základní trasu podzemím. Loni na podzim jsme vyšli po schodišti do dělostřeleckého srubu, prohlédli si zevnitř i zvenku tento německými zkouškami poničený objekt a zašli na povrch k dělostřelecké otočné věži. Nyní jsme se těšili na další speciální prohlídku s příslibem návštěvy částí tvrze, které návštěvník běžně neuvidí. Na prohlídku jsme měli tentokrát dvoučlenný doprovod: místního průvodce a odborníka na železnici. Cestou v podzemí tvrze se oba dva ve výkladu střídali. Místní průvodce prováděl standardní výklad o výstavbě, podzemí, objektech a fungování tvrze. Od železničního průvodce jsme se pak dovídali zajímavosti o provozu pevnostní železnice.

Hned za překladištěm ve vchodovém objektu nás čekalo první překvapení. Měli jsme možnost shlédnout unikátní provoz svážnice. V prostoru dvoukolejného překladiště u muničních sálů na nás od „své“ akumulátorové lokomotivy mával kolega Jirka Špinar. Poté, co se návštěvníci z bezpečnostních důvodů shromáždili na nakládací rampě muničních skladů, zahájil kolega předváděcí jízdu. Za asistence pevnostního průvodce, který přehazoval výhybky, projela provázena záblesky fotoaparátů lokomotiva s rachotícími plošinovými vagónky několikrát tam i zpět celým kolejištěm podél skladů munice. Po ukázce jsme pokračovali dále do nitra tvrze. U výhybny s dílenskou kolejí jsme se dověděli podrobnosti ohledně sledování a řízení pohybu vagónků v jednotlivých úsecích podzemní železnice.

Na řadu přišlo další překvapení. Na odbočce z hlavní galerie k dělostřeleckému srubu jsme se vydali rovně k dělostřelecké otočné věži (K-S 12), tedy tam, kam se běžný návštěvník nedostane. Minuli jsme odbočku ke tvrzovým pěchotním srubům (K-S 10 a 13) s překladištěm pěchotní munice ze železničních vozíků na vozíky s gumovými koly. Za překladištěm je odbočka zaslepena novodobým uzávěrem s průlezem. V muničních sálech pod dělostřeleckou věží, za nimiž trať podzemní železnice končí, se s námi po dokončení výkladu náš železniční průvodce rozloučil. Potom jsme si užívali už jen bunkráckého povídání o objektu a funkci dělostřelecké otočné věže.

Vrátili jsme se zpět na odbočku k dělostřeleckému srubu (K-S 11) a zamířili do prostor jeho muničních skladů. Když skončil výklad, začal se od hlavní galerie ozývat hukot zesílený navíc odrazem od stěn chodeb. Bleskurychle jsem se vrátil na rozcestí, abych právě včas zastihl „pracovní“ vlak směřující pod dělostřeleckou věž na provádění údržby a čištění výhybek. Po skončení prohlídky jsme při návratu ke vchodovému objektu kráčeli hlavní galerií s vláčkem za zády.

Nakonec ještě jedna zajímavost: V československých dělostřeleckých tvrzích začíná trať pevnostní železnice až ve vchodovém objektu v prostoru překladiště z nákladních aut na vozíky železnice. Při přestavbě tvrze na muniční sklad (v 50. letech) byla z prostoru překladiště vyvedena kolej před vchodový objekt do prostoru přístavby postavené před objektem a poté až k překládací rampě před přístavbou z důvodu usnadnění přepravy munice do podzemí.

Další fotografie naleznete v autorově fotoalbu.