Český Těšín / Skalité / Czechowice-Dziedzice — Po kolejích nám toho jezdí hodně – ponejvíce vlaky osobní a nákladní, občas pracovní a údržbářské a ještě méně historické či speciální. Právě vlaky ze třetí skupiny přitahují nejvíce pozornosti. Dovolte nyní krátkou reportáž o mém setkání s vlakem, který je označován právě přídomky historický, speciální či luxusní a exkluzivní. Ano, dámy a pánové, přijíždí sám Aristokrat na kolejích – Venice Simplon–Orient-Express. A co kromě oněch honosných přídomků napadne vás, když uslyšíte toto jméno? Vybaví se vám, stejně jako naprosté většině lidí, onen legendární vlak, který vozí bohaté turisty křížem krážem Evropou? Nebo snad intelektuálně doplníte jména Agatha Christie, Hercule Poirot a detektivní román Vražda v Orient–Expressu? Ať tak či tak, pojďme se nyní s tímto mohykánem vypravit na krátkou projížďku po Slovensku a Polsku.

Jízda Orient–Expressu bývá několikrát ročně trasována přes území České republiky, takže i našinec má během roku několik příležitostí vidět soupravu Venice Simplon–Orient–Expressu na vlastní oči. Tyto dny se pak stávají pro železniční fotografy svátkem a možností pořídit originální fotografie. Jeho jízda na území jednotlivých států je pro národní dopravce prestižní záležitostí, proto se v čele soupravy objevují náležitě vyleštěné a vyšperkované lokomotivy. A přidá–li se k tomu dobré počasí, fotografův um a nezbytný kousek štěstí, výsledkem jsou potom netradiční cenné snímky. Ze zdejší fotogalerie si takto vybavuji krásné fotografie Orient–Expressu v čele s dvojicí naleštěných brejlovců od autorů Vítka Voráčka, Filipa Kočího, Tauruse a dalších.

Protože mě dění na železnici velmi zajímá, toužil jsem i já vidět Orient–Express na vlastní oči. Bydlím v Českém Těšíně, a z toho důvodu jsou pro mě lokality středních a západních Čech, ve kterých se tento luxusní vlak u nás povětšinou pohybuje, značně vzdálené. Letos v červenci se ovšem naskytla příležitost vidět legendární modrobílý vlak u našich východních sousedů – na Slovensku a v Polsku. Jednalo se již o třetí jízdu Orient–Expressu v těchto zemích. Tu první, v roce 2007 jsem ani nezaregistroval a druhou v roce 2008, jsem propásl z důvodu dovolené. Tu třetí jízdu v termínu 10. 7. – 16. 7. 2009 na trase Benátky – Vídeň – Krakov – Paříž – Londýn, jsem si ale již ohlídal.

S kamarádem Markem jsme se rozhodli, že se pokusíme zachytit Orient–Express v pátek 10. července na jeho cestě z Čadce do Krakova. Z Čadce jede vlak po trati 129 (Čadca – Zwardoň), která v Polsku pokračuje jako trať číslo 151 (Zwardoň – Katowice). Nalezneme zde několik velmi hezkých úseků, zejména stoupání v oblasti Kysuckých Beskyd v okolí Skalitého. Nastudovali jsme mapy a vytipovali si tato místa: Skalité (SK), Skalité–Serafínov (SK), Zwardoň (PL), úsek trati Sol–Rajcza (PL), Czechowice–Dziedzice (PL). Aristokratův jízdní řád v úseku Skalité – Czechowice–Dziedzice sliboval jeho relativně pohodlné stíhání s několika možnostmi pořízení fotografií.

V pátek brzy ráno jsme s Markem a mým otcem vyrazili autem na Slovensko. Slunce právě vycházelo a obloha byla bez mráčku. Po hodině jízdy nás ale slovensko–česká hranice přivítala velkou oblačností a později během dne polojasnou až zataženou oblohou. Podmínky pro fotografování tak nebyly příliš příznivé. Naší první zastávkou se stala železniční stanice Skalité. Vyčkávali jsme příjezdu Orient–Expressu, stejně jako modrá polská dvojička ET41–151, která přijela zanedlouho po našem příjezdu, a měla zde přebírat historickou soupravu od své slovenské kolegyně. Mezitím, co polští strojvedoucí v bílých košilích a kravatách kontrolovali na své lokomotivě poslední detaily, do stanice se postupně sjelo na dvacet fotografů z blízkého i dalekého okolí.

Asi deset minut před devátou hodinou se na západním zhlaví stanice objevila dlouhá souprava modrobílých elegantních vozů. Soupravu vedla naleštěná gorila 350.018-8, které na postrku vypomáhal blonski peršink 162.002-0. Ač jsem o Orient–Expressu věděl hodně informací, a ač jsem viděl spousty krásných fotografií, vidět jej na vlastní oči, byl opravdu velký zážitek. Naleštěná souprava patnácti elegantních vagónů s lokomotivami na obou koncích důstojně vjela do stanice jako skutečný VLAK ARISTOKRAT, vědom si své vlastní důležitosti a krásy.

Následovalo předání vlaku polskému dopravci. Odstoupily obě slovenské lokomotivy a v čele vlaku se nově představila modrá polská dvojička. Celá událost byla všemi přítomnými fotografy a kameramany hojně dokumentována. Po nezbytných přípravách a kontrolách vyrazil Orient–Express s mírným zpožděním na svou další cestu do Polska. Ale ouha! Naleštěná polská dvojička zklamala. Z důvodu neschopnosti lokomotivy zůstala souprava viset ještě v prostoru stanice Skalité. Rýsovala se mezinárodní ostuda. Co teď? Kromě místního odstaveného čmeláka a slovenských elektrik se ve stanici Skalité nacházela pouze jediná polská lokomotiva – ne zrovna reprezentativní zelená dvojička ET41-090, která před chvílí přivezla z Polska nákladní vlak. Rychlé řešení bylo nasnadě. Zatáhnout soupravu zpět do stanice a nahradit modrou za zelenou. Tato výměna lokomotiv sice způsobila další zpoždění, ale důležité bylo, že se problém podařilo vyřešit. Jaké překvapení čekalo fotografy rozmístěné na dalších místech trasy si určitě umíte představit. Místo navoněné a naleštěné „modré“ mohli sledovat v čele Orient–Expressu umouněnou „zelenou“. Ale takový je život, ne vždy všechno vyjde tak, jak si přejeme. Na druhou stranu tato malá komplikace přinesla úsměvný pohled na strojvedoucí v kravatě a bílé košili na stanovišti nákladní lokomotivy.

Před odjezdem soupravy Orient–Expressu ze Skalitého jsme se vydali směrem k polské hranici, abychom ji nejprve zachytili v úseku Skalité a Skalité–Serafínov a poté ve Zwardoni. Na polské straně jsme chtěli vlak souběžně sledovat v úseku Sol–Rajcza a ve stanici Czechowice–Dziedzice, kde měl vlak vykonat úvrať a odtud pokračovat do Krakova, udělat ještě pár pěkných fotek. Ale nepředbíhejme. Ačkoliv železniční trať ze Zwardoně do Bielsko–Biala prakticky kopíruje silnici a rychlostní průměr vlaku je zdě poměrně nízký, vlak se nám brzy ztratil z očí. Důvodem byl katastrofální stav polských silnic a několik uzavírek a objížděk kombinovaných s jednosměrnými úseky. Náš rychlostní průměr v autě klesl na úroveň pomalu jedoucího cyklisty. Do stanice Czechowice–Dziedzice jsme dorazili půl hodiny po poledni, s velkým zpožděním oproti původnímu plánu. Podle orientačního jízdního řádu měl právě v té chvíli vlak odjíždět do Krakova. A opravdu, souprava Orient-Expressu již byla připravena k odjezdu. Sotva jsme stihli vyběhnout na silniční nadjezd před nádražím, vlak v čele s rychlíkovou lokomotivou EU07–235 se dal do pohybu a brzy nám zmizel definitivně z očí.

Co napsat závěrem?

Splnil jsem si přání vidět Orient–Express a prožil den bohatý na zážitky. Viděl jsem mnoho krásných míst nedaleko mého bydliště a díky přípravám na tento výlet jsem se dozvěděl spoustu zajímavých informací. Určitě se na Orient–Express půjdu podívat znovu a tebe, milý čtenáři, zvu také. V Čechách se Orient–Express objeví ještě letos v září a říjnu na své obvyklé trase Benátky – Vídeň – Praha – Norimberk – Paříž – Londýn. Na Slovensku a v Polsku se s ním snad opět setkáme příští rok v červenci.

Video: Průjezdy Orient–Expressu v úseku Skalité – Rajcza, autor: M. Přikryl

Odkazy: Oficiální stránky společnosti Orient-Express, Oficiální stránky Orient-Expressu v České republice, Informace o jízdách Orient–Expressu v České republice