Dělostřelecká tvrz Bouda - Stalo se Vám někdy, že jste se plahočili světa kraj za novým přírůstkem do sbírky a pak jste zjistili, že máte doma u nosu podobný poklad, o kterém jste dosud nevěděli? Něco takového mne potkalo. Asi před rokem jsem dostal možnost nahlédnout do jednoho plánu z období výstavby dělostřelecké tvrze Bouda (1936 - 1938), na kterém byla zachycena trasa více než kilometr dlouhé úzkorozchodné trati. Na Boudu jezdím už od roku 1991 a delší dobu se také zabývám hledáním pozůstatků drážek či lanovek podobného určení u nás i v zahraničí. Po tělese této drážky jsem dlouhá léta chodil, aniž bych o ní něco tušil. Nyní Vás již mohu seznámit s terénním průzkumem a výsledky následného bádání.

Obecně jsem o existenci povrchových drážek na staveništích našich předválečných dělostřeleckých tvrzí jakési povědomí měl, ale až na dvě tratě s lokomotivním provozem firmy Lanna a. s. na povrchu tvrze Šibenice u Opavy jsem o nich nic bližšího nevěděl. Mé představy se omezovaly pouze na spleti nenákladných operativně budovaných a zase likvidovaných krátkých úseků. Takové byly jistě stavěny také, ale nyní se po Šibenici objevila na Boudě druhá velkoryseji pojatá páteřní trať v režii pražského stavitele ing. Zdenka Kruliše. To dává naději, že podobná řešení byla přijata i jinde a že nás ještě nějaké nálezy v budoucnu čekají.

Nyní k průběhu samotné trati: Jen několik desítek metrů nad vchodovým objektem tvrze K-Ba-S22a prochází cesta, po které je souběžně vedena červená turistická značka Suchý vrch - Mladkov a zelená turistická značka Těchonín - Lichkov (vše na trati 024). V místě, kde je možné vchodový objekt skrz vegetaci zahlédnout, se vlevo od cesty nachází nevelký křovinami zarůstající plácek. Zde bývala počáteční stanice dráhy a km 0. Přestože byl po trati pravděpodobně přepravován i další různorodý stavební materiál, hlavním důvodem jejího zřízení byl rozvoz vytěžené hlušiny na místa dalšího využití nebo do deponií. Celkem jí takto bylo přepraveno asi 130 000 m³. Počáteční stanice ležela mezi dvěma zdrojnicemi vytěženého materiálu, a to pracovní šachtou PIII přibližně v místě podzemního muničního skladiště M1 a prostorem staveniště vchodového objektu, před kterým se nacházela i velká deponie. Tu dnes připomíná rozlehlá rovná plocha.

V předchozím odstavci zmíněné turistické značky vedou od počáteční stanice po tělese trati. Přibližně v km 0,320 se před rozcestím "U rozestavěného řopíku" nachází vlevo plochý prostor další deponie pro téměř 17 000 m³ materiálu. Dnes je zde sice vzrostlý smrkový les, ale přehlédnout jej nelze. Jak napovídá název rozcestí, tak se jen několik metrů vpravo od trati nalézá výkop a základové patky nedokončeného prvosledového lehkého objektu vz. 37 typu A-140zes. č. 66. Tento objekt spolu s dalšími budoval v roce 1938 v rámci podúseku "A" stavitel Ing. Josef Drahoš z Vysokého Mýta. S tratí neměl zřejmě nic společného, protože ta byla vzhledem ke stavební dokončenosti tvrze pravděpodobně již snesena. Navíc se jednalo o organizačně oddělené stavby. Na rozcestí dochází i k rozdělení obou značek. Červená klesá doleva k Mladkovu a zelená pokračuje doprava dál po tělese.

Přibližně v km 0,580 těleso zaniká, aby se v km 0,700 zase zjevilo. Uprostřed této proluky se nachází pěchotní srub K-Ba-S24. Staveniště objektu a svislá šachta, která jej spojuje s podzemím tvrze, bývaly další zdrojnicí vytěženého materiálu. Mizení tělesa drážky v blízkosti povrchových objektů tvrze je pravidlem, z čehož lze dovozovat, že bylo při konečných úpravách zplanýrováno záměrně. Útočícím vojákům bylo nutné minimalizovat možnosti krytu. Těleso původně míjelo objekt těsně zleva, tedy v místě, kde se nyní nachází jeho krycí zemní zához. V okolním prostoru bývaly do roku 1995 konávány bojové ukázky, jejichž tradici později převzala "Akce Cihelna" u Králík. Při těch posledních bojoval na straně Wehrmachtu i kolopásový obrněný transportér "Hakl". Bytelné těleso drážky tehdy umožnilo obrněnci dostat se na místo a posloužilo i jako východiště útoku.

Zelená turistická značka těleso před objektem K-Ba-S24 opouští a stoupá doprava na cestu, která v období výstavby tvrze sloužila automobilům a povozům. Těleso za objektem dále pokračuje po úbočí a i když už není tak vyšlapané, je stále velmi zřetelné. Napadané překážky jsme z něj odstranili, takže je i dobře průchozí. Před bývalou pracovní šachtou PII dochází k jeho dělení, ale obě větve po několika metrech zanikají, aby se již neobjevily. Povrchové objekty tvrze jsou opět příliš blízko. Pravé těleso vedlo pravděpodobně kolem šachty PII k o něco výše položené dělostřelecké otočné věži K-Ba-S22, levé pak do prostoru mezi níže položené pěchotní sruby K-Ba-S23 a S21 (blíže k S23), kde byla v km 1,100 koncová stanice.

Pokud si plánujete prohlédnout pozůstatky této úzkorozchodné trati, nezapomeňte, že se v podzemí muzejně zpřístupněné tvrze Bouda nachází v původním stavu dochovaná pevnostní železnice, která rovněž stojí za shlédnutí. Ve dnech 20. a 21. 6. 2009 jsem na tvrzi přítomen a v 11.00, 13.00 a 15.00 hodin provádím rozšířený výklad na téma železniční dopravy ve tvrzi. Budu se těšit.

Za odbornou pomoc a některé fotografie děkuji Martinovi Ráboňovi a Michalovi Prášilovi. Informace o lehkém opevnění z www.ropiky.net