Do Albánie, dříve dobrovolně nejuzavřenější evropské země, se dá již přes dvě desetiletí celkem dobře cestovat a její poznávání tak nečiní zvláštních obtíží. Dá se tam dostat takřka všemi dostupnými dopravními prostředky – letecky, pozemní cestou, případně trajektem přes moře. Druhý z uvedených způsobů však stále zůstává vyhrazen takřka výhradně automobilům, poněvadž i když jsou albánské železnice napojeny u pohraničního města Skadar (alb. Shkodër) u stejnojmenného jezera na železniční síť Černé Hory a přes ni dále do zbytku železničního světa, je na tomto spojení stále provozována toliko nákladní doprava. Ojedinělým způsobem pak bylo nedávno vyřešeno i železniční spojení do albánského hlavního města Tirany (alb. Tiranë).

Albánská železniční síť není nijak rozsáhlá. Hlavním a nejfrekventovanějším spojením je (resp. donedávna byla) trať z vnitrozemské metropole Tirany do přístavu Drač (alb. Durrës) na břehu Jaderského moře. Z této vede na sever odbočka do zmíněného Skadaru a dále do Černé Hory, z Drače pak vede na jih slepá trať do přístavu Vlora (alb. Vlorë), z níž se ve stanici Rrogozhinë odpojuje na východ odbočka k albánsko-makedonskému Ohridskému jezeru, kde končí ve městě Pogradec.

Skromným poměrům odpovídá(-al?) i provoz. Toliko úsek Tirana – Drač obsluhovaly 3 páry vlaků denně, které vyjížděly z přístavu v 6.15 h (č. 1), 13.00 h (č. 11) a 18.00 h (č. 17) a z Tirany vyrážely nazpět v 8.40 h (č. 10), 15.45 h (č. 16) a 19.00 h (č. 18). Podle JŘ trvala jízda všech těchto spojů vždy přesně hodinu vyjma vlaku č. 16, který měl jízdní dobu stanovenu na 58 min.

Na trati Tirana – Skadar byl vždy jen jeden pár vlaků denně: ze Skadaru odjížděl v 5.45 h vlak č. 02/03, s příjezdem do Tirany v 9.28 h. Odtud se vracel ve 13.10 h jako č. 14/15, s příjezdem do Skadaru v 16.55 h, aby zde přenocoval.

Není jisté, zda byl nějaký provoz skutečně až do koncové stanice Pogradec, poněvadž podle dostupného JŘ byly vlaky vedeny jen v relaci Tirana – Elbasan (větší město ležící přibližně v polovině trasy) a to podle stejného schématu: odjezd z Elbasanu v 6.40 h (č. 06/07) a příjezd do Tirany v 10.45 h, odtud návrat ve 14.15 h (č. 12/13) a příjezd do Elbasanu v 18.23 h.

Prakticky po stejné trati, jen ještě o něco východněji, měl jezdit tento pár vlaků: z Tirany v 6.00 h (č. 08/09) přes Drač, Rrogozhinë a Elbasan až do stanice Librazhd (příj. v 11.01 h), odkud se vracel ještě dopoledne v 11.55 h jako č. 20/19, s příjezdem do Tirany v 17.00 h.

Rovněž úsek do jihoalbánské Vlory obsluhoval jen jeden pár vlaků denně. V 5.00 h ráno z ní vyjížděl vlak č. 04 s příjezdem do již zmíněné stanice Rrogozhinë v 8.22 h, kde do něj mohli přestoupit cestující z vlaků č. 06/07 z Elbasanu, případně č. 08/09 z Tirany, načež se v 8.32 h vracel jako č. 05 zpět do Vlory, s pravidelným příjezdem právě k obědu v 11.55 h.

Pro představu, jednosměrné jízdné na trase Tirana – Drač stálo 70 LEK (leků), zpáteční pak 110 LEK (140 leků je asi 1 euro).

Výše uvedené údaje jsou převzaty z článku o albánském JŘ na webu europeantrainsguide.com.

Nyní k tématu z úvodu článku. Jak naznačeno výše, mezi Tiranou a přístavem Drač bylo donedávna na místní poměry nejfrekventovanější železniční spojení, s tím je však nyní konec. Nevím zda či do jaké míry se v Tiraně inspirovali například neustávající snahou radních v B(K)rně o pochybně zdůvodňovaný odsun nádraží z centra města, nicméně výsledek se již dostavil. Před dalším čtením doporučuji podívat se na příslušné záběry stažené z Google Maps, poněvadž tyto jsou již historií.

V Tiraně totiž nutně potřebují prodloužit severojižní (přesněji severoseverozápadní – jihojihovýchodní) uliční osu „Bulevardi Zogu I“ – „Bulevardi Dëshmoret e Kombit“, čemuž však stálo v cestě autobusové a železniční nádraží. Což o to, plácek pro parkování autobusů byl zjevně bez výraznější infrastruktury, nicméně nádraží mělo kromě výpravní budovy s čekárnou a výdejnou jízdenek (dosud zachovalé) též kryté nástupiště s přístupovými schodišti. Kromě zmíněné budovy, stojící poněkud stranou od pomyslné osy prodlužované ulice, je vše ostatní již minulostí, protože z kusého kolejiště s ostrovním nástupištěm dnes nezbylo vůbec nic. Celý tento prostor je zplanýrován k nepoznání, to, že tam kdysi vedly koleje a jezdily vlaky, nejde vůbec poznat. Místo je zavezeno zeminou pocházející snad i z výkopů souvisejících s přípravou oné silniční stavby, všude jsou hromady hlíny a kamení, po kolejích příp. jiné železniční infrastruktuře není ani památky. Teprve v místě dřívějšího zhlaví (severního, jiné vlastně ani nebylo) jsou ve štěrkovém loži známky po vytrhaných pražcích. Koleje se na svršku objevují znovu až po několika stech metrech v místech poblíž ulice Sejdini („Rruga Sejdini“), avšak jsou bez kotvících šroubů, zjevně se tudíž počítá s jejich odstraněním. Aby také ne, když je na přejezdu na ulici Vangjel Noti („Rruga Vangjel Noti“) rovnou zalili asfaltem…

Železniční spojení do Tirany je tedy přerušeno, či spíše rovnou zrušeno a vypadá to, že natrvalo. Nasvědčuje tomu i oznámení vyvěšené na dveřích do (ex)nádražní budovy, podle něhož je zavedena náhradní autobusová doprava do nejbližší stanice Vorë, právě z níž vychází na sever ona odbočka do Skadaru a Černé Hory (koleje na ní jsou jeté, žádná rez, doprava je zde zjevně zachována). Podle oznámení onoho odjíždí NAD v úseku Tirana – Vorë v časech 6.15 h, s přestupem na vlak ve Vorë a příjezdem do Drače v 7.00 h a stejně tak v časech 8.20 – 9.04, 13.00 – 13.45, 14.00 – 14.53, 15.30 – 16.08 a 19.30 – 20.23. Na trase NAD platí vlakové jízdenky. V případě nutnosti lze kontaktovat Ing. Aqifa Gjanu na tel. 0683102551 nebo 0664025312.

V Tiraně se s tím tedy nepárali. Doufejme, že tyto praktiky nedojdou rozšíření i jinde!