Český Těšín/Cieszyn - 15. října 2010 v 11 hodin došlo na ulici Dojazdové v polské části Těšína k odhalení pamětní tabule. Na budovu bývalé vozovny Těšínské městské dráhy (Städtische Strassenbahn Teschen) byla umístěna tabule upomínající na funkci této budovy v období let 1911 – 1921, kdy ještě v nerozděleném výstavním monarchijním městě Teschen jezdily z jednoho břehu Olzy na druhý červenobílé tramvaje. Právě zde na třech kolejích vozovny tramvaje nocovaly, aby zase ráno vyrážely do vydlážděných ulic multikulturního Těšína.
Nápad na výrobu a osazení pamětní tabule měl Marcin Żerański, grafik a vydavatel zajímavých turistických průvodců jako např. „Cieszyn i Czeski Cieszyn. Śladem tramwaju“, který tvoří spolu se ženou ve svém studiu „Na Pastwiskach“ v Cieszyně. Roli sponzora na sebe vzala firma „Energetyka Cieszyńska“, která letos slaví 100 let své existence, a která má k těšínským tramvajím velice blízko. Právě tato firma, původně pod jménem „Elektrownia Cieszyn“ dodávala tramvajové dráze proud pro provoz. Její nynější ředitel Andrzej Surzycki spolu se starostou města Janem Matuszkem v páteční dopoledne tabuli slavnostně odhalili.
Poté se účastníci z řad oficiálních osobností města, médií i milovníků historie shromážděných před budovou vozovny, odebrali několik kroků do areálu „Energetyky“, kde program pokračoval malým sympóziem. Příspěvek na téma „100 let těšínské elektrárny“ přednesl pan Andrzej Surzycki.
Po něm již mikrofon a promítací plátno převzal Maciej Dembiniok, člověk nadmíru povolaný, autor stránek o těšínských tramvajích, nebo také spoluautor knihy/průvodce s historickými pohlednicemi a snímky z dob minulých „Tramvají po Těšíně/Tramwajem po Cieszynie“. Ten odprezentoval svůj příspěvek věnovaný samotným těšínským tramvajím, jejich provozu i zajímavostem s nimi spojenými.
Nakonec vystoupila v zastoupení nemocného autora nápadu i grafické podoby tabule Marcina jeho choť paní Monika Żerańska, která prezentovala dosavadní vydavatelskou činnost studia „Na Pastwiskach“ a poděkovala za úspěšné zrealizování Marcinova nápadu. Úplný závěr pak patřil malému rautu a neformálním rozhovorům přítomných.
Jako malou dekoraci, sloužící pro dotvoření atmosféry akce, byl autorem článku vytvořen model těšínské tramvaje z papíru. A tak se alespoň symbolicky vrátila tramvaj opět do města na březích Olzy, odkud před téměř devadesáti léty zmizela. A jelikož se model líbil, tak ještě v průběhu sympózia padla k autorovi nabídka jedné firmy na vydání podobného modelu ve formě papírové vystřihovánky. Pokud tedy vše dobře dopadne, budou se moci malí i velcí těšit z „vlastní“ tramvajky.
Těšínské tramvaje patřily k unikátním tramvajovým provozům. Jejich život byl velmi krátký – pouhých 10 let (1911-1921)! Provozovaná trať byla rovněž nedlouhá – jen 1 793 metrů úzkého 1000 mm rozchodu. Dráha vlastnila jen čtyři motorové vozy od světoznámé firmy Ringhoffer Smíchov, tři každodenně pendlovaly městem, jeden záložní byl uschován ve vozovně. Trať vedla od hlavního nádraží Košicko-bohumínské dráhy (dnes nádraží Český Těšín) výstavním Sachsenbergem přes most na Olze pod letní zámek Habsburků, aby pak strmou Hlubokou ulicí vystoupala na velký rynek zvaný Demelplatz. Úzkou uličkou Szersznika se propletla na Oberring – horní rynek, aby svou pouť ukončila u ulice Bielské na dohled od velkých kasáren rakousko-uherské armády. I přes spokojenost obyvatel města, vojáků i oficírů, příchozích do města za obchodem či prací, po pár letech provozu výstražný zvonek na tramvaji zazvonil naposled. Po rozpadu mocnářství a rozdělení Těšína na dvě části v nově vznikajících státech již tramvaj dlouho nejezdila a svoji trasu naposledy projela 2. dubna 1921.
Poděkování rozhodně patří autorovi tabule, dále sponzorovi i organizátorům, kteří akci vtiskli punc patřičné vážnosti a postarali se o příjemnou atmosféru i poučení. Doufejme také, že příští rok, kdy uplyne 100 let od zahájení provozu těšínských tramvají, se opět dočkáme zajímavých akcí, které by všem důstojně připomněly jednu z významných historických zajímavostí obou Těšínů.
No shrnuto a podtrzeno: tak dobre, jako za dob, kdy jezdila tramvaj, uz tam nikdy nebude. Ale jinak Tesinu drzim palce, zda se stejne jako Vy. :)
Jinak k té politice a historii-vůbec to není slavná kapitola našich dějin. Těšínsko naše armáda obsadila silou v době, kdy Poláci bojovali o bytí a nebytí ve válce s komunisty z východu. Sama záležitost byla přinejlepším velmi sporná (etnograficky by bylo logičtější, aby Těšínsko patřilo Polsku, vládě RČS šlo spíš o naleziště uhlí a železniční trať-v té době jedinou spojující Moravu a Slovensko). Celé to vyvovalo zuřivý odpor dohodových mocností a těžce pošramotilo naše vztahy s Polskem. Moudré to nebylo ani trochu, v roce 1938 jsme pak s výjimkou Rumunska měli se sousedy jen nepřátelské vztahy.
1)Lide mluvici cesky byli na tomto uzemi ve velke mensine - viz radek Slezsko.
(http://cs.wikipedia.org/wiki/Prvn%C3%AD_republika#N.C3.A1rodnostn.C3.AD_slo.C5.BEen.C3.AD_1921)
2) Historicke hranice Slezska (s Halici) byly mnohem vice na vychod, Tesin byl uprostred - viz zde. http://upload.wikimedia.org/wikipedia/commons/0/0a/Duchy_of_Teschen.jpg
Takze reci o "suverenim statu" a pravu na prejmenovani reky ve "state, kde se mluvi cesky" patri spise do komunistickych ucebnic dejepisu, kde vsechno bylo hezky a pohodlne cernobile. Historii a zdevastovanou soucasnost nasich zemi nam to pochopit opravdu nepomuze.
Ale jinak bych možná situaci nehrotil vyjádřením o mocipánech poloviny 20. století. Je fakt, že v českém středoškolském zeměpisném atlasu z r. 1930 je název Olza. Ale počeštění na Olši bych bral jako celkem přirozený proces počešťování. I když v tom politikum být mohlo, ale trochu jiné. Třeba snaha vyjádřit, že je to skutečná hranice suverénního státu a když se v něm mluví česky, tak by se i významné zeměpisné názvy měly holt počeštit. A není divu. Ono totiž během 2 desetiletí došlo ke dvěma snahám o anexi onoho území sousedním státem. Stejně jako na Slovensku ke snaze o anexi určitých území jiným sousedním státem (přičemž s představiteli těchto států dnes přátelsky jednáme v Karlových Varech (však se taky snažím být "politicky korektní" a nejmenuji :-))). Nevím, co se o tom učí dnes, ale my se za socializmu učili poměrně otevřeně, že hend po vzniku ČSR došlo k vojenským střetům a že si ČSR své území musela nejdříve vojensky vybojovat. Takže si dnes sice s úsměvem říkáme, jak ten převrat v Praze proběhnul hladce jako národní veselice. Jenže pak následovala řada měsíců tvrdých bojů, které si nijak nezadaly s boji předchozí války. A působily v nich coby neformální domobrana nejdříve jednotky sokolstva, ale hlavně jednotky legií postupně přicházející ze všech dřívějších front. Říkám si, jak byli ti Masaryk, Štefánik, Beneš a spol. (na rozdíl od dnešních politiků, kteří výdaje na obranu jen 20 let škrtají) moudří a prozíraví. Zjevně tušili, jaký chaos nastane po rozpadu Rakouska-Uherska, a tak budovali armádu již předem, takže ČSR měla ještě před svým vznikem vojska o počtu 90.000 mužů (jako legie v rámci spojeneckých armád), samozřejmě včetně výzbroje a výstroje. A vyplatilo se. Na severu se zjevně hrálo o uhlí, na jihovýchodě o úrodnou půdu. A na obou stranách žili lidé mluvící příslušnými jazyky. Ostatně celkem přirozeně a jistě i v důsledku přirozeného osidlování a migrace v rámci 300 let existující monarchie. Jo a tu hranici přes Těším stanovila nakonec mezinárodní komise, právě aby se oba sousedné nehádali, kdo komu co zabral. Jestli dobře či nikoli, to neposoudím. Každopádně ale ČSR dosáhla aspoň toho, že zůstala nepřerušená Košicko-bohumínská dráha, kterou ze strategických důvodů akutně potřebovala mít pod svou kontrolou.
No, i z takových důvodů si tedy říkám, že je dobře, že ty hranice jsou dnes volně prostupné a doufám, že i ta doprava přes Olzu/Olši se co nejdříve obnoví. A taky bych byl pro to, abychom tu spolupráci v rámci Vyšegrádské čtyřky stále upevňovali a rozšiřovali. Už jen tak preventivně. On se totiž ten nadřazený celek, jehož jsme všichni členy, jaksi rozrůstá nade všechny meze a jelikož to dodnes není žádný regulérní stát, tak se taky - třeba z důvodů čistě ekonomických - kdykoli může rozpadnout. Takže taková středoevropská čtyřka může být pak móc užitečná. Zatím by byla stále schopná (krom energetických zdrojů) úplné soběstačnosti. Snad jen případná obrana začíná být už problém (toho jsou si dobře vědomi Poláci, kteří ji - na rozdíl od nás - vytrvale posilují) a dopravní koridory v rámci této čtyřky by si taky zasloužily větší koordinaci a spolupráci.
Kurňa, to jsem se od těšínské tramvaje dostal hódně daleko... :-) Tak su sorry...
Komentáře vyjadřují názory čtenářů.
Redakce nenese žádnou zodpovědnost za jejich obsah.
- dopisovatel nebo člen ŽP, - editor nebo admin ŽP
Před vložením komentáře je nutné se buď přihlásit, nebo zaregistrovat.