Brno - Snad všichni pravidelní čtenáři Želpage vědí, že se na začátku letošního března uskutečnila v Kralupech nad Vltavou tzv. 810 Tour, málokdo však už ví, že se této akce zúčastnila i skupina šotoušů z Brna. V tomto článku se nebudu podrobně zabývat samotnou 810 Tour, nýbrž cestou výše zmíněných příznivců železnic.

Naše cesta začala v Brně na hlavním nádraží, kde jsme se kolem 0:30 všichni sešli. Dovolím si parafrázovat název jistého díla od Karla Poláčka – Bylo nás pět. Chtěli jsme jet Galileem do Prahy. Od příchozivšího Miloše jsem se dozvěděl, že má náš Euronight +40. Využili jsme tedy služeb brněnské noční čekárny (v níž je mimojiné hlídač, který zde pravděpodobně slouží na vyhazování bezdomovců). Během čekání nás zaujalo hlášení o změně zpoždění, ve kterém jsme se dozvěděli, že si ještě ,,chvíli“ počkáme. Konečně cca v 1:50 dorazil kýžený vlak. Po téměř tříhodinové cestě, kterou zde nebudu rozvláčně popisovat, poněvadž jsem byl nejspíše jeden ze dvou cestujících, který nespal (ten druhý byl také „od nás“), jsme ve 4.48 dorazili na hlavní nádraží v našem hlavním městě, o kterém někteří z nás prohlásili, že vypadá jako po výbuchu atomovky. Nebyli daleko od pravdy.

Po příjezdu do Prahy jsme se vydali na nedaleké Masarykovo nádraží, odkud jsme se po nedlouhém čekání svezli ešusem do Lysé nad Labem. V Lysé jsme přestoupili na lokálku do Milovic. Během této jízdy se osmsetdesítka neplánovaně zastavila v poli a vlakvedoucí se strojvedoucím vystoupili. Po ohnutí větve, která zasahovala do průjezdného profilu zase nastoupili a už bez zastávek se pokračovalo do Milovic, odkud jsme se po třináctiminutovém pobytu zase vydali stejným šukafonem zpět. V Lysé jsme si prohlédli ČD centrum a po příjezdu osmsetdesítky, která to zvládla ještě jednou otočit do Milovic (zaujalo mě, že i v neděli ráno jezdí po půl hodině) jsme podruhé nasedli do ešusu, abychom z něj v nedalekých Čelákovicích přestoupili na osmsetdevítku v režimu 0/0-S (bez vlakvedoucího) a tou jeli přes Neratovice do Kralup – tedy podle plánu.

Jak již jsem v úvodu naznačil, nebudu zde podrobně popisovat 810 Tour, ale přesto bych si dovolil zmínit nějakou tu zajímavost. Během jedné fotozastávky, tuším, že ve Straškově, jsme potkali jistou paní, kterou se podařilo Hroudovi ukecat, aby se s námi svezla do Libochovic, odkud jí někdo ve vlaku na PDA našel spojení autobusem zpět. Podobný scénař se pravděpodobně ještě jednou opakoval, jelikož při jednom mém vystoupení z vlaku opět jistá paní vystoupila a ihned se pokračovalo dál, proto jsem si ani motorák nestihl pořádně vyfotit (a zrovna na této fotce nebyl šum).

Po příjezdu do Kralup jsme si počkali na R 785, kterým jsme se svezli na do Prahy na Masarykovo nádraží. Ale co teď? Původně jsme chtěli jet EC 177 v 17:33 z Holešovic, ale to mělo +30, došli jsme tedy na výše zmíněné rozbombardované nádraží, odkud jsme chtěli jet R 877, ve kterém bychom si zabrali místo po přistavení soupravy. Jenže souprava ne a ne přijet. Taky +30. Zaujalo nás hlášení o R 683, který z důvodu poruchy zabezpečovacího zařízení začínal mimořádně v Libni. V hlášení stálo: ,,Cestující použijí služeb MHD.“ To se to hezky používá MHD, když to tam neznáte a musíte se tam za 25 minut dostat. Kdyby aspoň nějaký vlak mimořádně zastavil v Libni, aby tam cestující dovezl, ale to by bylo zřemě pod úroveň ČD. Alespoň tam budou mít méně cestujících a průvodčí bude mít čas si místo kontroly jízdenek lepit 1. změnu, podobně jako tomu bylo v R 785, kterým jsme jeli z Kralup do Prahy. (Po napsání článku jsem se dozvěděl, že R 877 jel mimořádně přes Libeň, kde byl umožněn přestup do vlaku R 683, který zde čekal.) Na můj popud jsme se vydali metrem do Holešovic na EC 177, ve kterém jsme si v Bmz sedli na chodbě na sklápěcí sedačky a zdárně dojeli do Brna.